Zbourané vesnice a zničená krajina

Stránka - 15 září, 2009
Kvůli povrchovým velkodolům bylo od roku 1955 srovnáno se zemí více než 80 obcí, včetně středověkého královského města Mostu s památkami ze 13. století. Poslední obětí těžby se staly počátkem devadesátých let Libkovice. Zbytečně. Ukázalo se, že těžba uhlí pod Libkovicemi by byla technicky nemožná. Důl Koh-i-noor, který obec ohrožoval, byl v roce 2001 uzavřen.

Takhle skončily Libkovice. Horní Jiřetín a Černice musíme zachránit.

Velkodůl ČSA mezi Jirkovem a Litvínovem, který ohrožuje obce Horní Jiřetín a Černice, je  nepřehlédnutelný i na satelitních  snímcích. Dolem vytvořená jizva v krajině je dlouhá 5 kilometrů, široká 4 kilometry a hluboká cca 150 metrů. Dalšímu rozrůstání dolu nyní brání tzv. územní ekologické limity. Pokud by padly a Mostecká uhelná by tak mohla uskutečnit svoje plány, vzrostla by délka dolu na 12 kilometrů a těžbu by zažily ještě děti našich pravnuků.

Oběti těžby



Posledním obyvatelem Libkovic, který se na základě exekuce musel v roce 1993 přestěhovat do mosteckého paneláku, byl pětašedesátiletý Karel Krejčí:

”Nemám domov. Vystěhovali mě z něj. Je mi z toho nanic.”

V panelácích skončila většina obyvatel Libkovic, včetně paní Hany Šrámkové:

"Narodila jsem se tři kilometry za Libkovicemi v Jenišově Újezdě. Ten zbourali v roce 1973. Manžel se kvůli uhlí stěhoval třikrát. Pokaždé, když jsme si někde zvykli, přišly doly znovu. Naše děti jednou nebudou moct svým dětem ani ukázat, kde vyrůstaly. Bude tam jenom díra do země…. V paneláku se cítím špatně. Jsem tady zavřená. Poprvé v životě nebydlím ve vlastním domě. Necítím se tu doma. Když jsem odcházela z domu v Libkovicích, pro slzy jsem neviděla.”

Takových osudů jsou v Podkrušnohoří desetitisíce.