Stránka - 24 září, 2012
V oceánech se nachází 500 tisíc až 5 milionů dosud nepopsaných druhů fauny a flóry. Mnoho těchto organismů je však vážně ohroženo rybolovem pomocí sítí tažených po mořském dnu. Tato extrémně destruktivní metoda rybolovu se dnes užívá i pro lov ryb a jiných živočichů v mořských hlubinách, které jsou poslední skutečně neznámou oblastí Země.
Podmořské hory
Z hlubokomořských plání se do výšky tyčí obří podmořské hory. Ačkoli se to může zdát neuvěřitelné, nejdelší pohoří na Zemi se nenachází na souši, ale v mořských hlubinách – Středoatlantský hřbet, který od Severního ledového oceánu protíná celou délku Atlantiku, je delší než Himálaj, Andy a Skalisté hory dohromady!
Vrcholy podmořských hor jsou místa s jedinečně bohatou a rozmanitou faunou. Nacházejí se zde společenství obřích korálů, měkkých pérovníků, lilijic, mořských hub, hvězdic, mlžů a různých korýšů. Mnoho těchto organismů se nevyskytuje v jiných biotopech a některé druhy se dokonce vyskytují pouze na jedné či na několika podmořských horách.
Největší hrozba – bottom trawling
Rybářský průmysl bohužel ví o bohatých úlovcích, které se nacházejí v mořských hlubinách. Poté, co byla téměř vyčerpána loviště v mělčích vodách, se průmyslové rybářské flotily stále častěji s tažnými sítěmi (bottom trawling) vydávají na lov do hlubokých vod. Užívání tažných sítí doslova rozorává mořské dno. Obří sítě velikosti fotbalového hřiště jsou zatížené ocelovou konstrukcí, která se po dnu pohybuje pomocí kol a ničí vše, co jí stojí v cestě. Je to horší než jít do lesa na borůvky s buldozerem. Bezpečně přitom víme, že se hlubokomořské organismy z takového plundrování vzpamatovávají velice pomalu – obnova těchto ekosystémů trvá desítky až stovky let, pokud se vůbec vzpamatují.
Bude-li tato praxe pokračovat, zničíme mnoho hlubokomořských druhů dříve, než je objevíme. Takové počínání je srovnatelné s tím, že bychom vyhodili Mars do povětří dřív, než na něj dolétnou průzkumné sondy.
Rybolovné techniky (Aj)