Stránka - 24 září, 2012
Poptávky po lososech, krevetách, tuňácích a dalších mořských plodech neustále stoupají, zatímco populace lovených ryb a mořských rapidně klesají a některé druhy, jako například tuňák obecný, jsou na pokraji vyhubení.
Lov ryb, ale i chov ryb (akvakultury) může být prováděn trvale udržitelným způsobem, který neohrožuje budoucnost rybí obsádky, nebo metodami, které mají zničující dopad na mořské systémy a neohrožují jen živočichy samotné, ale celé rybářské odvětví. Abychom i zítra mohli mít ryby na našem talíři, musíme již dnes prosadit trvale udržitelné metody lovu a chovu ryb.
Spotřebitel nemá mnohdy šanci zjistit, zdali ryby nabízené v supermarketech pochází z trvale udržitelného chovu, byly chyceny šetrným způsobem v oblasti, kde je lov povolen, nebo naopak byly ilegálně chyceny vlečnými sítěmi u dna – nejdestruktivnější rybolovnou technikou.
Značení prodávaných ryb a mořských plodů v supermarketech je obvykle žalostné. Vybrat si rybu z trvale udržitelného rybolovu nebo chovu si může spotřebitel jen ojediněle a obvykle nemá možnost zjistit, podle jakých kritérií ji prodejce považuje za ulovenou nebo vyprodukovanou trvale udržitelným způsobem.Greenpeace proto vede kampaň, ve které se snaží přesvědčit velké prodejce ryb a mořských plodů, aby přijali závaznou trvale udržitelnou politiku nákupu mořských plodů.
Součástí našich požadavků je i řádné značení ryb, které dá spotřebiteli jasnou odpověď, o jaký druh ryby se jedná, z jaké je populace, jakou metodou, kde a kým byla ulovena.