Když při katastrofě ropné plošiny Deepwater Horizon společnosti British Petroleum v roce 2010 do Mexického zálivu uniklo 4,9 milionů barelů ropy, celý svět si toho všiml. Ale v Rusku dochází každoročně k úniku 30 milionů barelů ropy, tedy šestkrát více než uniklo v Mexiku, a to vše pod rouškou utajení a korupce. Navíc každých 18 měsíců uniknou více než 4 miliony barelů ropy přímo do Severního ledového oceánu, kde se to stává problémem každého z nás.
Ropné skvrny v regionu Komi
Po analýze satelitních obrazů pro odhalení míst úniku ropy odcestovali členové Greenpeace do regionu Komi, aby prozkoumali a zdokumentovali ropné skvrny a poukázali na rozsah škod. Veškeré následující fotografie byly pořízeny během třídenního pobytu v pouze jednom z mnoha míst v Rusku, kde dochází k úniku ropy.
Desítky tisíc drobných úniků z ropovodů, které procházejí ruskými ropnými poli, tvoří dohromady miliony tun ropy, která každým rokem zamořuje krajinu.
Cyklus ropy, korupce a znečištění
Práce na intenzivním rozvoji těžby ropy a zemního plynu jsou obvykle doprovázeny podporou velkých propangandistických kampaní, které mají přesvědčit místní lidi, že těžba ropy je naprosto neškodná a pozitivně přispěje k rozvoji regionu a jeho infrastruktury.
Kolik ropy ročně v Rusku uniká?
Extrémní klimatické podmínky spolu s nedostatkem údržby vedou k pomalému, ale nepřetržitému úniku ropy z prasklin v ropovodech. Navíc stále dochází k ilegálnímu spalování přidružených plynů, z nichž 60% tvoří metan, silný skleníkový plyn. V Rusku se ročně spálí kolem 40 miliard metrů krychlových těchto plynů.
Hroucení komunit
Původní obyvatelé severního Ruska, Sibiře a Dálného Východu, kterých je dohromady kolem 250 000, tvoří jednu z nejzranitelnějších skupin v ruské společnosti. Jejich ekonomika i způsob života jsou přímo závislé na lovu, rybolovu a chovu sobů. Rozvoj těžby, vznik soukromých rybářských společností a průmyslového lesnictví však ničí jejich tradiční území a tím také právo získávat obživu udržitelným způsobem ze země.
Kanev Vjačeslav Vasilijevič se od svých 12 let až do odchodu do důchodu živil chovem sobů v malé vesničce Usť-Usa v oblasti Komi.
Sobi potřebují volné, rozsáhlé pastviny. Ale oblast Komi je dnes provrtána více než 3 000 vrty, prochází tudy tisíce kilometrů potrubí, nesčetné silnice, cesty a zařízení pro těžařský průmysl. Kanev říká, že musel hnát svá zvířata dál a dál na jih, aby jim zajistil nepoškozené pastviny. Sobi odmítali žrát trávu a lišejníky z kontaminovaných oblastí. Rozvoj těžby ropy chov sobů znemožňuje a pastevectví dnes už nepředstavuje možný způsob obživy.
Valerij Bratenkov pracuje jako předák na ropných polích poblíž Usinsku. Po pracovní době se připojuje k místní environmentální organizaci. Poukazoval u svých nadřízených na to, že k únikům ropy dochází přímo před jejich očima a žádal je, aby potrubí opravili. „Naštvalo je to a řekli, že by to stálo moc peněz.“ (Zdroj: místní tisková agentura společně s Greenpeace)
V těžebních oblastech vytváří unikající ropa toxická jezera, hubí vegetaci, proniká do půdy i podzemních vod. Ve vesničce Usť-Usa musí lidé žít s těmito důsledky každý den.
Mladí lidé ve vesnici Kolva mají malou víru v budoucnost. Trpí vysokou nezaměstnaností, neboť jen nemnozí získali práci u ropných společností a jiných příležitostí je málo. Dalším problémem je alkoholismus.
Procento sebevražd v Rusku je považováno za národní krizi. Avšak v republice Komi je podíl sebevražd oproti národnímu průměru dvojnásobný a v komunitách původních obyvatel dokonce trojnásobný.
Rybář z vesnice Kolva ukazuje svůj ubohý úlovek. „Před 40 roky přijeli, začali vrtat ropu a nechali ji unikat do země a řek, až ryby začaly plavat břichem vzhůru. V tom okamžiku jsme pochopili, jaká nás čeká budoucnost.“ Rybaření, lov a zemědělství patřily mezi tradiční zdroje obživy v republice Komi, již ale není možné se tak uživit. Nezávislé testy ukázaly, že ryby jsou kontaminované toxickými ropnými látkami, které mnohonásobně překračují přijatelné zdravotní limity.
Během dlouhé arktické zimy ropa nepozorovaně uniká z mnohých podzemních prasklin v zastaralých neudržovaných ropovodech. Při jarním tání jsou ohromná množství ropy splachována do řek. „Na jaře je to nejhorší,“ říkají obyvatelé Usť-Usy. „Ropa je ve vodě, ve vzduchu, v potravě, všude. Všechno páchne po ropě. Jaro je nejhorší období.
Lekce, ze kterých bychom se měli poučit
Podle představitele ruského Ministerstva přírodních zdrojů je „rozvoj ruského kontinentálního šelfu charakteristický nejobtížnějšími pracovními podmínkami a vyžaduje použití nových a unikátních technologií. K hlavním omezením patří extrémně náročné přírodní, klimatické a inženýrsko-geologické podmínky, nedostatečná infrastruktura, odlehlost ropných polí od základen na pobřeží a absence vyzkoušených technologií pro rozvoj podmořských vrtů v Arktidě.“
Vzhledem k tomu, že ruský ropný a plynařský průmysl nebyl schopen dodržovat pravidla v již existujících těžebních polích – přesto, že k tomu mají veškeré potřebné technické podmínky – proč bychom jim měli věřit, že se budou k životnímu prostředí v podmořských oblastech Arktidy chovat zodpovědněji?
Dříve utajené státní dokumenty konstatují, že odstranění ropné skvrny v mrznoucí vodě je „téměř nemožné“ a nevyhnutelné chyby by poškodily citlivý arktický ekosystém. Při těžbě v Arktidě musí ropné společnosti odtahovat plovoucí kry z cesty ropných plošin a rozpouštět je teplou vodou pomocí ohromných hadic. Za těchto podmínek je katastrofální ropná havárie pouze otázkou času.
Ruské nároky na Arktidu
Ke stažení
Rizika investování v Arktidě (Greenpeace Rusko - v angličtině)
Stručný přehled úniků ropy v Rusku (Greenpeace Rusko - v angličtině)
Rozvoj těžby ropy a zemního plynu v Rusku (Greenpeace Rusko - v angličtině)
Odkazy
Blog od kampaňéra Greenpeace Jona Burgwalda
Německý webzine (Greenpeace Německo - v němčině)
