Kento Sato. Události po 11. březnu způsobily závažné rozpory mezi generacemi ve vesnicích, jež musely být evakuovány. Kento Sato vysvětluje: „Chtěli jsme naši vesnici (Iitate) opustit krátce po katastrofě s tím, že není bezpečné zůstávat. Starší obyvatelé však chtěli zůstat, a tak jsme nemohli odejít. “Nakonce museli vesnici opustit všichni. Kento je teď bez práce. Stýská se mu po místě, kde žil, po přátelích a rodině. Vášnivě vypráví o krásách své vesnice, tradičních dřevěných domech, zahradách, polích a stromech. Poté, co byli vyzváni k evakuaci, se pohádal se svým otcem, jenž chtěl, aby Kento zůstal a pokračoval ve své práci. Kento si však nebyl jistý, kdo by převzal zodpovědnost za ty pracovníky, kteří onemocněli. Nyní tedy musí žít ze svých úspor.
© © Robert Knoth / Greenpeace