Vědci z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) právě vydali nejnovější zprávu. To je velmi důležité, ale také trochu fádní. To, co opravdu potřebujeme vědět, je: Jak špatná je změna klimatu? A co s tím můžeme udělat? S použitím zprávy IPCC a několika dalších nedávných objevů vám nabízíme odpověď na obě otázky.

1. Politici mluví a skutek utek´

Politici tráví spoustu času debatami o snižování emisí skleníkových plynů, které jsou hlavní příčinou oteplování klimatu. Navzdory všem těmto  jednáním a debatám ale emise stále rostou.

 Mezi lety 2000 a 2010 rostly emise skleníkových plynů rychleji než kdykoli před tím. Důvod? Spalujeme stále více fosilních paliv. Klimatologové ale jasně doporučují: emisí způsobených lidskou činností se musíme zcela zbavit. 

2. Pokud nic neuděláme, dopadne to špatně 

  Času není nazbyt, a pokud nesnížíme emise, důsledky změny klimatu budou špatné. Život na planetě bude velmi horký, chaotický a nepředvídatelný. Oteplování planety se bude projevovat jako stará, rozbitá mikrovlnka – některé části planety se oteplí pouze středně silně, zatímco jiné budou prostě na troud.

Pokud brzo nesnížíme emise, mohou se ničivé lesní požáry, vlny veder a neúroda stát zcela běžnou skutečností. Teplejší vzduch i oceány povedou k častějšímu výskytu extrémních klimatických jevů, které připraví lidi o domov i obživu.

S rostoucí hladinou moří dojde k zatopení tropických ostrovních států a některá velkoměsta, jako Londýn nebo New York, mohou mít vážné potíže. Proces vymírání druhů se zrychlí a zkolabovat mohou dokonce i celé ekosystémy.

Vědci identifikovali určité „body zvratu“ – míru oteplení, po jejímž překročení začne proces rychlé, extrémně nebezpečné a nekontrolovatelné změny.

Vědci se na těchto „bodech zvratu“ shodují, ale zatím je obtížné přesně vyčíslit, jak velké oteplení povede k jejich dosažení. Jelikož možné důsledky překročení jednoho nebo více těchto bodů zvratu jsou velmi závažné, jediné přijatelné řešení je snažit se další oteplení omezit, jak jen to jde.

 

3. Klimatické krizi se stále můžeme vyhnout

Průměrná globální teplota povrchu Země od dob průmyslové revoluce zatím vzrostla o 0, 85°C. To stačilo k tomu, aby začaly tát ledovce, stoupat hladina moří atd.

Světoví politici se dohodli, že sníží emise natolik, aby nedošlo k oteplení o více než 2°C   v naději, že zabrání skutečně nebezpečným dopadům. Ale oteplení o 2°C  způsobí velmi vážné škody v mnoha oblastech na světě, a proto více než 100 zemí požaduje, abychom oteplení zastavili pod 1.5°C.

Dobrá zpráva je, že podle IPCC je stále možné zastavit oteplení na 1.5°C nebo možná i níže. Abychom toho dosáhli, bude pravděpodobně potřeba do poloviny století snížit emise skleníkových plynů o 70 až 95 %. Máme na to 35 let.

4. Potřebujeme transformaci

Takže, kde emise skleníkových plynů vznikají a jak se jich můžeme zbavit? Velká většina emisí je ze spalování fosilních paliv – uhlí, ropy a zemního plynu.

 Pokud chceme nevratným změnám klimatu zabránit, budeme muset zcela transformovat způsob, jakým získáváme energii, a přestat těžit a pálit fosilní paliva.

 

Fosilní zdroje energie může nahradit řada alternativ, ale nejdůležitější je využívat energii mnohem účinněji. Musíme také zastavit kácení pralesů, pěstovat potravu udržitelnějším způsobem a nahradit škodlivé průmyslové plyny a procesy čistými alternativami.

 5. Uhlí je veřejný nepřítel číslo 1

Uhlí, nejšpinavější z fosilních zdrojů, podle zprávy New Climate Economy Report způsobuje 73 % emisí z výroby elektřiny. Nicméně v letech 2000 a 2010 jeho spotřeba výrazně vzrostla, zejména v Asii.  

 Zbavit se závislosti na uhlí je pro ochranu klimatu klíčové. Proto je nadějné, když nejnovější data ukazují, že křivka spotřeby uhlí se začíná otáčet směrem dolů. Jde o tak nové poznatky, že se ve zprávě IPCC nestihnou objevit.

 Obce, města a politici po celém světě si začínají uvědomovat, jak je uhlí obstarožní a nebezpečné. Ničí ovzduší, krajinu, bere lidem domovy a způsobuje další škody na životním prostředí. Skoncování s uhlím by mělo příznivý vliv na zdraví lidí  a zachránilo by řadu životů. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) umírá v důsledku znečištěného ovzduší ze spalování uhlí ročně předčasně 1 milion lidí.

 Právě teď dochází k dramatickým a významným změnám v USA a v Číně. Neustále rostoucí spotřeba uhlí v Číně konečně začíná stagnovat a ve Spojených státech jeho spotřeba od roku 2007 klesla o 21 %. Také investoři si začínají uvědomovat, že uhelný věk je za námi, a investovat do uhlí přestává být skvělý byznys.

 6. Obnovitelné zdroje jsou tu – a dostupné

Tady nastal od předchozí zprávy IPCC z roku 2007 obrovský pokrok: obnovitelné zdroje prošly revolucí.  Instalací čistých zdrojů energie rychle přibývá a jsou stále levnější a levnější. Elektřina z větrných elektráren je nyní na mnoha místech nejlevnějším zdrojem, ceny solárních panelů od roku 2008 klesly o 80 % a očekává se, že budou nadále klesat.

 Mezi lety 2005 a 2012 vzrostlo množství energie z větru pětinásobně a ze slunce pětadvacetinásobně. Obnovitelné zdroje nyní pokrývají pětinu celosvětové spotřeby energie a o něco více, pokud jde o výrobu elektřiny. Podle současného trendu to vypadá, že větrné elektrárny by v roce 2030 mohly uspokojit pětinu světové spotřeby elektřiny a v roce 2050 bude hlavním zdrojem energie slunce. Ačkoli na čisté zdroje energie už přecházíme, je potřeba, aby byl tento přechod mnohem rychlejší.

 

 7. Obejdeme se bez jádra a technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS)

 Jaderné elektrárny a technologie zachytávání a ukládání uhlíku by teoreticky mohly pomoct snížit emise. Ale v praxi to vypadá, že to tak nebude, alespoň ne ve velkém měřítku.

 Jaderná energetika nyní pokrývá pouze 10,8 % celosvětové spotřeby elektřiny a je na ústupu. Reaktory stárnou a stavba nových elektráren se prodražuje a zahrnuje skryté náklady. Navíc spuštění reaktoru trvá dlouho. A stále jsme nepřišli na způsob, jak zlikvidovat jaderný odpad. Nicméně pokud jde o náklady na snížení emisí, je podle IPCC jedno, když nebudeme s jádrem počítat.

 Technologie CCS je také drahá a zatím nemá žádné valné výsledky. Finančně náročná je jak její instalace, tak provoz, takže se z ekonomického hlediska nevyplatí.

 Jediné CCS projekty, které jsou v současnosti životaschopné, jsou ty, které pomáhají ze země vytěžit ještě více ropy. První a jediný fungující projekt CCS na uhelné elektrárně (Boundary Dam v Kanadě) počítá s tím, že se oxid uhličitý zachycený při spalování uhlí v elektrárně použije k těžbě jinak nedostupné ropy z vytěžených nalezišť. Takže ropa, která by jinak zůstala v zemi, se spálí. To lze těžko nazvat řešením, které potřebujeme. (Mnoho scénářů snižování emisí, které zpráva IPCC hodnotila, s technologií CCS počítá. Ale CCS není potřeba: žádoucího snížení emisí lze dosáhnout i jinak. Takže není třeba na nic čekat, funkční technologie už existují.)

  8. Kdepak, na to ani nesáhněte

 Zásob uhlí, ropy a plynu, které mohou být ze země vytěženy, vysáty nebo frakovány, je spousta.  Ale pokud chceme udržet oteplení pod 2°C, musíme jich většinu nechat tam, kde jsou. Spotřebovat si můžeme dovolit už jen zhruba pětinu známých rezerv. To také znamená, že honba za novými zdroji ropy je bezohledné a drahé plýtvání časem.

 9. Snížení emisí není drahé. Jejich vypouštění ano.

 Vědci se pokusili spočítat, kolik by stálo, aby se nám změna klimatu nevymkla z rukou. Vůbec to není moc. Ekonomika stále poroste. Jen možná o něco pomaleji. Podle IPCC poklesne celosvětová spotřeba asi o 0.06%. A tento odhad navíc ani nezahrnuje benefity, které získáme snížením emisí. Například úmrtnost v důsledku znečištěného ovzduší v Číně nyní odpovídá 10% HDP.

 Pokud přestaneme pálit fosilní paliva, čistější vzduch nám ušetří peníze na zdravotní péči, a částečně se tím zaplatí náklady na přechod na čisté zdroje. A obnovitelné zdroje také znamenají nová pracovní místa: když Čína v roce 2010 investovala do solární energetiky, vzniklo půl milionu nových pracovních míst. V každém případě, pokud emise nesnížíme, účet bude nepředstavitelný.

  10. Musí to být fér pro všechny

    Bohaté průmyslové země už vypustily obrovské množství emisí (a díky tomu zbohatly) a mají největší díl zodpovědnosti za probíhající změny klimatu. Je ironické, že ty státy, které problém nezpůsobily (chudé země), budou změnami nejvíce postižené. Někde mezi tím jsou rychle se rozvíjející země jako Čína, jejíž emise na obyvatele jsou už vyšší než u Evropanů. Čína se v mezinárodních jednáních o ochraně klimatu může stát pověstným jazýčkem na vahách.

Pokud někomu zničíte jeho majetek, musíte škodu zaplatit. To je fér. Pokud chceme, aby se na ochraně klimatu podílely země s různou mírou zodpovědnosti, s různými možnostmi a různě zranitelné, musíme použít stejně férový přístup. Znečišťovatelé musí platit.

 Autorka: Kat Skeie