Níže je reakce na zavádějící článek o certifikaci FSC v časopise Faktoru[S]. Šéfredaktor Ondřej Fér nejdříve slíbil prostor pro reakci přímo ve Faktoru[S], po jejím zaslání však změnil názor. Děkujeme Deníku Referendum za její zveřejnění.

Nedávno vyšel v magazínu Faktor[S] i na webu Týden.cz nepodepsaný článek „Tvrdý byznys maskovaný ekologií“, který se věnuje napjaté situaci mezi certifikačními systémy dřeva FSC a PEFC. Bohužel je plný lží a polopravd a je škoda, že si redakce žádné z tvrzení v článku, který je patrně dílem píáristů najatých PEFC, neověřila. Jen pro dokreslení: FSC je nezávislá organizace, za jejímž vznikem stálo asi 500 subjektů (nevládní organizace, vědci, odbory, lesníci či firmy jako Hornbach, IKEA). PEFC je certifikace, kterou si v reakci na FSC vytvořili sami vlastníci lesů.

Pro aktuální srovnání fungování systémů se stačí podívat na současnou kauzu nelegální těžby v Rumunsku a firmy Schweighofer, od níž se FSC distancovalo a sebralo ji certifikaci, zatímco PEFC neshledalo žádné pochybení. Není divu, že i trh to reflektuje.

Přírodě blízké lesní hospodaření dle FSC přispívá nejen ke zlepšení zdravotního stavu lesů a jejich adaptaci na změny klimatu, ale může i zachránit konkurenceschopnost českého dřevozpracovatelského průmyslu. Poptávka po FSC stoupá, například společnost IKEA se nedávno rozhodla do budoucna uznávat pouze certifikaci FSC. Dřevozpracovatelé, se díky nedostatku FSC suroviny potýkají s ohrožením konkurenceschopnosti a hrozí jim ztráta zakázek a pracovních míst.

Podle výše zmíněného PR článku je krok Ikei a dalších důsledkem nátlaku Greenpeace a dalších organizací spojených s FSC. Citujme: „Za certifikát FSC se musí tvrdě platit a lidé a firmy s ním spojené z toho mají dobře prosperující obchod.“  To je lehce ověřitelná lež. Nikdo z členů FSC ČR z certifikace českých lesů nemá příjmy. Naopak Greenpeace i další musí za členství v asociaci FSC platit poplatek. Přísná pravidla financování Greenpeace ani nedovolují přijímat finance od firem či vlád, pouze od individuálních dárců a nezávislých nadací.

A jaké další lži článek přináší? Certifikace FSC je prý desetkrát dražší než PEFC. IKEA si prý certifikací FSC získává přízeň Greenpeace, aby na ni neútočilo. Obě certifikace jsou prý rovnocenné, což uznávají jak evropské instituce, tak Světový fond na ochranu přírody (WWF). Přechod na FSC by prý nejvíce zasáhl Lesy České republiky, které by to stálo desítky milionů korun.

A skutečnost? Cena přímé certifikace FSC státních lesů je nižší, než kolik Lesy ČR v současnosti platí. Pokud bychom uvažovali o certifikaci lesů o rozloze 1, 3 mil. ha (rozloha LČR), pak se mezi sebou nabídnuté ceny téměř neliší a částka za FSC certifikaci se pohybuje mezi 1,84 – 1,85 Kč/ha/rok. Tedy ještě o něco málo méně, než LČR platí v současnosti za PEFC.

LČR nemají jedinou analýzu výhodnosti a celkových nákladů či benefitů aktuální FSC certifikace, přesto ze státních prostředků financuje certifikaci PEFC, jejíž benefity nejsou veřejnosti známy a přímé náklady jsou vyšší. Lesy ČR odmítají jakoukoliv diskusi o porovnání jednotlivých certifikací.

Evropské instituce a WWF rozpoznávají FSC a PEFC jako certifikační systémy třetích stran a k jejich kvalitě se většinou nevyjadřují. A pokud ano, konstatují znatelný rozdíl v kvalitě standardů ve prospěch FSC. 

Greenpeace doporučuje certifikaci FSC především proto, že má přísnější standardy, širší zastoupení zájmových skupin, vyžaduje konkrétní indikátory lesního hospodaření, je transparentní a nebojí se odebírat certifikaci. Nic ale Greenpeace nebrání FSC upozornit na chyby a veřejně kritizovat - kromě již zmíněného případu v Rumunsku upozornila organizace na pochybení certifikace FSC například v roce 2014 v Rusku či v roce 2015 v Indonésii.