V posledních měsících se objevila řada zpráv upozorňujících na to, jaké vážné hrozby mohou představovat průmyslové plantáže pro habitat velkých savců, jako jsou gorily, šimpanzi, pralesní sloni a mnoho dalších.

Devastace zapříčiněná přeměnou pralesa za účelem realizace projektů, jakými jsou plantáže palmy olejné či kaučukovníků, často ničí vitální habitaty zahrnující živočichy využívané koridory. Jeden projekt v Kamerunu čelí obzvlášť vážné kritice a snaze o jeho zastavení ze strany mnoha organizací. Jedná se o Herakles Farms, předního producenta palmového oleje v kamerunském Jihozápadním regionu. Tato společnost měla původně v úmyslu přeměnit více než 73 000 hektarů z většiny neporušeného pralesa na plantáž. Tato plocha poskytnuta k rozvoji byla nyní výrazně zmenšena na 20 000 hektarů, avšak stále je situována v srdci centra biodiverzity.

Společnost se pokusila setřást své kritiky úmyslným podceněním ekologické hodnoty oblasti a tvrzením, že k jejímu zhodnocení již provedla všechny potřebné studie.

Avšak při jen trochu detailnějším ponoření do problematiky jsou ve výsledcích a metodologii těchto studií patrné zarážející nedostatky. Bylo tedy velice nutné co nejrychleji získat zjištění nezávislé studie zkoumající biodiverzitu a ekologické hodnoty těchto ohrožených pralesů, založené na systematických hodnotících přístupech.

Z tohoto důvodu jsme na Univerzitě v Göttingenu v Německu a na Univerzitě Dschang v Kamerunu za podpory Greenpeace a dalších organizací v roce 2013 provedli podrobnou studii biodiverzity, zásoby skladovaného uhlíku a tržní hodnoty plochy projektu společnosti Herakles Farms (jak původně navržených 73 000 hektarů, tak i nedávno povolené menší plochy). Cílem bylo zaměřit se na podkategorie 1.2 a 1.3 v rámci kritéria vysoké ekologické hodnoty lesa (High Conservation Value, HCV), kterými jsou ohrožené a endemické druhy globálního významu – a to s pomocí nejlepších výzkumných metod. Nedávno jsme naši práci dokončili.

Ačkoliv se může zdát jednoduché říci o nějaké oblasti, ať se jedná o prales či cokoliv jiného, že je skutečně důležitá pro svou vysokou biodiverzitu, opravdový význam těchto slov doceníte, až když tyto oblasti navštívíte a na vlastní oči spatříte veškerou přírodní krásu a nepřeberné množství divokých zvířat a rostlin.

Pralesy v kamerunském Jihozápadním regionu představují podstatnou část největšího zbývajícího souvislého úseku lesa Západní Afriky, horkého místa biodiverzity, který slouží jako koridor pro divoká zvířata, především pro primáty a kopytníky, jako jsou šimpanzi či pralesní sloni.

Během naší studie jsme se na ploše přidělené společnosti Herakles Farms setkali se všemi ohroženými druhy savců, které lze v regionu spatřit. Některé z nich jsou dle kamerunského zákona o divoké přírodě klasifikovány jakožto druhy vystavené tzv. „hrozbě třídy A“.

Jedním z výjimečných znaků naší práce je to, že spatřit čerstvý zvířecí exkrement je ve skutečnosti zdrojem nadšení. Proto se nám velice ulevilo, když jsme natrefili na stopy po hnoji a hnízdech, které nasvědčovaly tomu, že tuto oblast mohla využívat malá rodina pralesních slonů jako koridor mezi poblíž ležícími chráněnými územími.

 

Studie ukázaly, že počty pralesních slonů napříč centrální Afrikou za posledních deset let prudce klesly, možná dokonce o více než 60 %. Jelikož jsou tito sloni zranitelní pytláctvím, ztráta habitatu jejich přežití ještě více komplikuje, a takováto rychlost úbytku sloních populací by pak mohla znamenat riziko jejich vymření v průběhu dalších deseti let.

 

Spatřili jsme také vzácné nebo ohrožené druhy primátů, konkrétně poddruh šimpanze Pan troglodytes ssp. Ellioti a drila (Mandrillus leucophaeus). Dril je možná veřejnosti méně známý než jeho slavnější lidoopí příbuzný žijící v tomto regionu. Jedním z důvodů je skutečnost, že se jedná o jednoho z nejohroženějších savců Afriky. Jihovýchodní Kamerun je dle odhadů domovem 80 % zbývajícího habitatu drilů, kteří žijí pouze zde a pak jen na hrstce míst v Nigérii a Rovníkové Guinei. S takovýmto malým areálem rozšíření je pro ně životně důležité, aby co nejvíce z jejich původního životního prostředí zůstalo zachováno.

Mezi další živočichy, se kterými jsme se setkali, patří barevní mangabejové rudohlaví, vzácná opice gueréza kamerunská, 3 druhy kočkodanů žijících v nížinných pralesech a všechny poddruhy chocholatky – drobné africké antilopky charakteristické pro region, pod který spadá plocha koncese společnosti Herakles Farms.

Kromě všech těchto zvířat bylo zaznamenáno také 126 druhů ptáků, včetně velkého množství velkých druhů obývajících korunové patro pralesa, jako jsou turakové, zoborožci a papoušci. Takováto čísla a rozmanitost jsou důkazem zdravého pralesního ekosystému. Území navíc hostí i velké množství druhů stromů, které jsou předmětem ochrany.

Během průzkumů vegetace v této oblasti bylo spočítáno, že celkové množství uhlíku skladovaného v biomase představuje asi 19 gigatun pro původně navrženou plochu a 5,7 gigatun pro nyní povolenou plochu koncese. Tyto odhady přesahují regionální průměr Střední Afriky. Přeměna této oblasti na plantáže palmy olejné by nevyhnutelně vedla k uvolnění enormního množství emisí uhlíku do ovzduší.

Naše zjištění ukazují, že než aby byla tato oblast přeměněna na palmovou plantáž, mělo by být naopak věnováno velké úsilí ochraně jejích ekosystémových služeb a druhového bohatství.

Naše práce také zdůraznila, že existuje urgentní potřeba využívání nezkreslených a nezávislých studií, založených na systematických metodách ke zhodnocení environmentálních dopadů zemědělských a průmyslových projektů na zalesněné oblasti.

 

Pokud tyto nezávislé a spolehlivé metody používány nebudou, existuje vysoká pravděpodobnost, že ke zkratkám, omylům a environmentálním hrozbám, které jsou vlastní společnosti Herakles Farms, bude nejen docházet i kdekoliv jinde, ale navíc budou nadále probíhat na úkor afrických živočichů i životního prostředí.

Ntumwel Bonito Chia je lesní inženýr z Univerzity Dschang v Kamerunu a Denis Kupsch je ochranářský biolog z Georg-August University v německém Göttingenu.