Odvážím se tvrdit, že v české pobočce Greenpeace patřím mezi „staré greenpeaceáky“. Dobrovolnicí a aktivistkou jsem se stala před deseti lety a teď už přes dva roky pracuji v české kanceláři na plný úvazek. Za tu dobu jsem s Greenpeace zažila spoustu skvělých akcí a naučila se plno věcí.

Jedno z mých velkých „greenpeaceáckých“ přání však stále zůstávalo nesplněné: dostat se jednou na některou z lodí, které ke Greenpeace neodmyslitelně patří. Žádnou z nich jsem ještě neviděla na vlastní oči. Až do minulého pátku…

Když jsem se dozvěděla o možnosti být u křtu nové vlajkové lodi, bylo mi jasné, že u toho nemůžu chybět. S několika kolegy z kanceláře jsme si proto vzali na pátek volno a spolu s našimi dobrovolníky jsme vyrazili směr loděnice v německých Brémách.

Rainbow Warrior (Duhový bojovník) je pro Greenpeace obzvláště důležitá loď. Je totiž součástí příběhu této organizace. Stavba lodi, která jako třetí ponese toto slavné jméno, je tedy pro celé Greenpeace velkou událostí.

V posledních měsících jsem tudíž měla možnost shlédnout spoustu fotografií a grafických modelů, četla i psala texty o jejích technických parametrech, šetrnosti k životnímu prostředí a průběhu stavby.

Teoreticky jsem tedy byla na návštěvu této unikátní plachetnice dokonale vybavená a nemělo by mě vlastně nic moc překvapit. Přesto, setkání s Duhovým bojovníkem naživo pro mě bylo jedinečným zážitkem. Ta loď je prostě úžasná!

Stěžně jsou vidět už zdálky – dvě vysoká stříbrná áčka se tyčí do nebe a lesknou se v podzimním sluníčku. Kráčím po můstku a vstupuju na palubu. Ocitám se uprostřed přistávací plochy pro vrtulník a přemýšlím, kam všude okolnosti tuto loď přivedou. Vydávám se do podpalubí, kde se skrývá spousta prostor, které díky účelnému uspořádání vůbec nepůsobí stísněně. V konferenčním sále, jenž pojme až 50 lidí, se promítá film z první zkušební plavby na širém moři. Nahlížím do kajut posádky, a i do té kapitánské, která je pochopitelně větší, bez palandy a má i vlastní záchod. Procházím kolem ošetřovny a vstupuju do velké jídelny a lodní kuchyně. Všechno je tu vyrobené na míru a přesně podle potřeb správné kampaňové a akční lodi. Stejně jako všichni ostatní nakukuju i do velkých stříbrných dveří, ale není tam nic než zima – zkrátka obrovský mrazák. Ve spodním patře podpalubí je strojovna, v níž se skví žluté elektro-dieselové motory, nechybí ani čistička zplodin a odpadních vod.

Když tak bloumám podpalubím, uvědomuju si, že tohle je skutečně jedinečný okamžik. Pokud se mi ještě někdy podaří na Rainbow Warrior zavítat (a pevně doufám, že to nebude dalších deset let!), už nikdy to nebude takové jako teď.

Dnes se procházím po zbrusu nové lodi, která ještě nenese stopy používání. Paluba, zábradlí, kajuty, kuchyň, jídelna i strojovna – všechno voní novotou. Ta barva snad ještě ani nezaschla. Ale už brzy stoly získají patinu, kajuty se zabydlí, z kuchyně to zavoní a lak občas někde odprýskne. Ale dnes ještě ne, dnes se bude křtít.

Z oken kapitánského můstku je vidět přední paluba. Na tu slávu je vyzdobena zelenými girlandami. Na levoboku je připevněna kovová tyč s láhví šampaňského, kterou o několik minut později rozbije kmotra lodi o příď a pokřtí plachetnici na Rainbow Warrior III.

Mimochodem, kmotra je moc zajímavá žena – pochází z indiánského kmene Cree a v kanadské pobočce Greenpeace již několik let bojuje proti devastaci místní přírody těžbou ropných písků. Díky legendě jejího kmene o bojovnících duhy získala před 33 lety první vlajková loď Greenpeace své jméno.

Před samotným křtem pak nechybí několik proslovů, vzpomínka na první loď s názvem Rainbow Warrior i na Fernanda Pereiru, který přišel o život, když na ni francouzská tajná služba spáchala bombový útok.

Pro Greenpeace tehdy znamenala tato tragická událost velkou ránu, ale zároveň podnět k pokračování v činnosti. O tom, že to mělo cenu, svědčí i fakt, že 26 let od útoku stojí připraven k akci nový, třetí Duhový bojovník.

Mé přání je splněno: byla jsem na greenpeaceácké lodi. Ale díky tomu si ještě víc než před tím přeju víc – plavit se na ní a zúčastnit se nenásilné přímé akce přímo na moři. I když moc dobře vím, že seznam zájemců o post dobrovolníka na palubě lodi z flotily Greenpeace je opravdu dlouhý, jsem přesvědčená, že to jednou vyjde.

Zároveň ale pevně doufám, že přijde i doba, kdy svět nebude potřebovat žádné Duhové bojovníky, ani akce na ochranu životního prostředí. A že to bude snad brzy.

Nejlepší by totiž bylo, kdyby se žádný Rainbow Warrior III vůbec stavět nemusel, kdyby nebylo potřeba, aby s pomocí rychlých člunů bránil zločinům na životním prostředí a prostřednictvím nejmodernější komunikační techniky o nich přinášel svědectví. Jenže skutečnost je zatím taková, že nová, rychlá a akceschopná loď je potřeba víc, než kdykoli předtím.