Pro lidi je tak jednodušší dostat se více na sever a začít zde lovit ryby, pořádat vojenská námořní cvičení či těžit místní ložiska fosilních paliv. A najednou se všechny severské státy hlásí o svůj kousek při porcování pověstného medvěda, v tomto případě polárního.
A úsilí, s jakým se Spojené státy a Rusko snaží zkrotit divokou Arktidu, dá vzpomenout na staré dobré časy, kdy se tyto dvě supervelmoci předháněly při dobývání vesmíru. Ale nyní se možná karta obrátí a do diskuzí o budoucnosti Arktidy se vrátí zdravý rozum.
Ropa v Arktidě totiž za ty peníze a námahu nestojí. Alespoň to vyplývá z pondělního vyjádření britsko-nizozemské firmy Shell, která se po letech více méně neúspěšného snažení rozhodla zastavit před nedávnem spuštěné těžební operace v Čukotském moři.
Ta zpráva je sama o sobě překvapující, protože Shell se ani po dvou haváriích, po masivních protestech v USA a Kanadě, po veřejném odsouzení ze strany vědců, politiků i známých osobností nezastavil a ve svých plánech pokračoval. Není to tedy ani tak moc prozření morální jako ekonomické.
Těžba ropy v Arktidě se nevyplatí
Shell na svých stránkách přiznal, že "v dohledné době" od těžebních operací v Čukotském moři upouští. Již dříve se snů o arktické ropě vzdala ruská společnost Rosněfť, jedním z důvodů byly i protiruské sankce. Jedinou funkční ropnou plošinou, která operuje v polárních mořích, tak zůstává Prirazlomnaja firmy Gazprom, a to jen kvůli masivní podpoře ruské vlády.
Těžba ropy v Arktidě je tak očividně nebezpečná investice, která se nevyplatí. A to je hlavní sdělení, které by si z aktuální situace měly odnést ostatní ropné koncerny a vlády států činících si nároky na území v Arktidě.
Společnost Shell za urputnost, s níž se snažila ukousnout si ze zásob nerostného bohatství, tvrdě zaplatila. Přišla o obrovskou sumu peněz (přes 7 miliard dolarů), o dlouholeté partnerství s firmou Lego, o podporu amerických politiků i o poslední zbytky dobré pověsti.
Ačkoli se tím Shell oficiálně nechlubí, už teď podle deníku Guardian zaznívají z vnitřku firmy hlasy, že značným důvodem, proč už pro ni nebude těžba v Arktidě prioritou, je odpor veřejnosti.
Protesty na souši i na moři
Proti nezodpovědnému a riskantnímu arktickému dobrodružství se aktivně postavily miliony lidí, kteří podepisovali petice, psali maily americkému prezidentovi Baracku Obamovi a účastnili se i velkých protestů a blokád. U přístavu města Seattle vyjela těžební plošině Polar Pioneer v ústrety flotila zhruba osmi set protestujících na loďkách a kajacích, zatímco další tisíce demonstrovaly na břehu.
Ani odjezd plošiny z přístavu, který firma zahájila uprostřed noci pod rouškou tmy, se neobešel bez incidentu, protože několik "kajaktivistů" na plošinu vylezlo a zablokovalo ji. Další zdržení zažila firma v Portlandu, kde její ledoborec na celých 40 hodin zablokovali aktivisté Greenpeace visící na lanech z mostu.
Oba zásadní protesty měly značný mediální ohlas a firmě v očích veřejnosti značně uškodily. Tvrdé kritice ze strany ekologů a aktivistů navíc ještě předtím čelil kvůli těžbě v Arktidě i ruský moloch Gazprom. Dá se tedy očekávat, že i proti dalším chamtivým firmám lhostejným k životnímu prostředí se zvedne podobná vlna odporu.
A co se bude dít dál? Led v Arktidě bude i v příštích letech ustupovat a to může lákat další nezodpovědné ropné pionýry. Jediným stálým řešením, které může ochránit zdejší ekosystémy a pomoci zastavit změny klimatu, je mezinárodní dohoda a vytvoření chráněné přírodní rezervace, podobně jako je tomu v Antarktidě.
Podpořte naši snahu!