Osm let chránilo sójové moratorium amazonský deštný prales před odlesňováním. Před pár dny bylo již po osmé obnoveno. Ale co se stane, až jeho platnost za 18 měsíců nadobro vyprší?

Moratorium na pěstování sóji na nově vykácených plochách bylo odpovědí průmyslu na naši kampaň za ukončení podílu sóji na ničení Amazonie. V roce 2006 jsme totiž odhalili společnosti jako McDonald´s, které nakupovaly sóju vypěstovanou na úkor pralesů.

Tyto společnosti pohrozily svým dodavatelům, že s nimi ukončí spolupráci, pokud s kácením pralesů neskoncují. To vedlo obchodníky s komoditami, kteří ovládají brazilský sójový průmysl, aby přestali nakupovat od farmářů pokračujících v kácení pralesa.
 
Během tohoto roku probíhala zdlouhavá a často složitá vyjednávání o rozšíření moratoria, a ačkoliv bylo nedávno obnoveno na dalších 18 měsíců, průmysl dal jasně najevo, že o další prodlužování jeho platnosti nestojí.

To znamená, že pokud sójový průmysl a jeho zákazníci chtějí „čistou“ sóju, která není zodpovědná za odlesňování Amazonie, musí pracovat rychle. Dle nynějších plánů platnost moratoria definitivně vyprší v květnu roku 2016. V současnosti neexistuje žádný jiný mechanismus, který by moratorium nahradil.

Náročný úkol a výzva, před nimiž stojíme, tj. odstranění sóji produkované skrze odlesňování, dnem vypršení moratoria nekončí. I kdyby byl totiž tento problém vyřešen v Amazonii, sója je bohužel pěstována na úkor i mnoha dalších lesů v jiných oblastech.

Ale existuje několik důvodů proč neztrácet naději.

Zaprvé, téměř každý souhlasí s tím, že odlesňování je problém. V září se společnosti a vlády setkaly na summitu OSN v New Yorku a zavázaly se k eliminaci odlesňování ze svých dodavatelských řetězců. Tato dohoda je založena na závazcích 400 světově nejvýznamnějších spotřebitelských společností z roku 2010 a taktéž na individuálních slibech některých společností.

Cargill, jeden z největších obchodníků se sójou, se summitu OSN také účastnil. Učinil svůj vlastní závazek, že zajistí, aby žádná z jeho komodit nebyla zodpovědná za ničení pralesů – včetně sóji.  

Pokud to Cargill myslí vážně – a pokud ho další obchodníci budou následovat – potom nejspíš dochází k velké změně hry. Komodity jako palmový olej, sója, hovězí maso a papír jsou hlavním důvodem kácení pralesů. Zaměřovat svou pozornost na jednu po druhé je však dočasným řešením, jakousi „náplastí“. Místo toho, abychom chránili jeden les pouze před jednou z komodit, musíme hovořit o ochraně všech lesů před všemi současně.

Moratorium odvedlo skvělou práci při zabraňování expanze sóji do brazilské Amazonie. Nedokázalo však zamezit vzniku sójových farem napříč Jižní Amerikou – v kebračových (Chaco) lesích severní Argentiny nebo Paraguaye, v brazilských cerrados a dalších kritických ekosystémech. Stejně tak se moratorium nevztahuje na další komodity způsobující odlesňování Amazonie. 

Příštích 18 měsíců nám dává šanci začít tyto problémy řešit tak, aby se sójové moratorium vyvinulo v globální závazek skoncovat s obchodováním s destrukcí pralesů. 

Odlesňování se zastaví jen tehdy, až společnosti převezmou zodpovědnost za veškeré jimi nakupované plodiny, olej a papír, a zajistí, že jejich dodavatelé neobchodují s nikým zapojeným do kácení pralesů. Sójové moratorium je začátkem této cesty.

Oslavme tento úspěch – a pak pojďme podniknout další kroky vstříc úplné ochraně světových pralesů.

Richard George je pralesní kampaniér v Greenpeace UK.