Bůh severních větrů nebo hustý les?
Boreální zóna je široký pás vegetace okolo severního pólu. Rozkládá se na třech kontinentech - Asii, Evropě a severní Americe. Vytváří jakýsi zelený pás severní polokoule, obepínající Rusko, Aljašku, Kanadu a Skandinávii. Dominantou boreální krajiny je severský jehličnatý les V anglosaských oblastech se o něm mluví jako o boreálním lesu, po řeckém bohu severních větrů Boreásovi. V ruskojazyčných oblastech o této oblasti mluvíme jako o tajze, což je původně mongolské slovo, které znamená “hustý horský les“. Boreální krajinu doplňují četná jezera, mokřady a řeky, což z něj činní unikátní ekosystém a nejrozsáhlejší pozemní biom (obr.1) (ekosystém širšího, regionálního až kontinentálního rozsahu) na naší planetě. Celková plocha boreálního lesa je asi 1,4 miliardy hektarů.
Obr. 1, Podle: H. J. De Blij et al., 1995, Physical Geography of the Global Environment, 2nd Edition.
Rozmanitostí fauny a flory se sice boreální les nemůže měřit s deštným pralesem, ale jeho význam pro naši planetu je přinejmenším stejně důležitý. Boreální les představuje 38 % všech lesních ekosystémů na světě a celkově pokrývá 14 % vegetačního povrchu Země. Klíčovou roli představuje při kontrole uhlíkové bilance, která má zásadní vliv na změny klimatu. Zadržuje totiž 30% veškerého uhlíku dostupného v pozemních ekosystémech a má zároveň klíčový význam v globální energetické bilanci země. Díky chladnému počasí a stále zmrzlé půdě (permafrostu) jsou omezeny hnilobné a rozkladné procesy, při kterých se uvolňuje CO2 do atmosféry a proto schopnost boreálního lesa uchovávat CO2 je daleko vyšší než u deštných pralesů a jiných pozemních ekosystémů. Zimy jsou v těchto oblastech enormně studené, sibiřské oblasti tajgy dosahují rekordních mrazů přesahujících i -70 ° C. Klíčovou roli v ekologii boreálních lesů tak hraje sněhová přikrývka, která chrání povrch země před extrémně chladným vzduchem a vytváří pod sebou mikroprostředí nezbytné pro přežití mnohých rostlin a živočichů. Bohužel už je neochrání před zničujícími dopady změn klimatu nebo plošným kácením, které tyto cenné ekosystémy akutně ohrožují.
Mapa nedotčeného a obhospodařovaného boreálního lesa/tajgy
Obr. 2, Roger Olsson 2005, Boreal Forest and Climate Change, Air Pollution & Climate Secretariat & Taiga Rescue Network
Změny klimatu mohou boreální lesy přeměnit na louky či lesostepi, již nyní jsou boreální lesy kvůli oteplení čím dál častěji postihovány „kůrovcovými“ kalamitami. Polovina boreálních lesů/tajgy je naštěstí ještě netknuta zásahem člověka. Důvodem je především jejich nedostupnost a drsné podmínky. Bohužel všude tam, kde to infrastruktur a další podmínky umožňují, zbyly z původních boreálních lesů jen fragmenty v rezervacích. To je případ především Skandinávie, kde z původního boreálního lesa zbylo asi 5 % rozlohy, po pádu Sovětského svazu byly vytěženy i obrovské části sibiřské tajgy (obr.2). Nejzachovalejší zůstávají boreální lesy v Kanadě, kde je většina lesů obhospodařována udržitelně podle zásad certifikace FSC nebo chráněna před těžbou. Greenpeace a další organizace totiž v roce 2010 po sedmileté kampani přiměly dřevařský průmysl přistoupit na dohodu, která chrání 72 mil hektarů lesa – to je oblast dvakrát větší než Německo (obr.3.) a okamžitě bylo zastaveno kácení na ploše 29 mil. hektarů
Území pod ochranou podle dohody v roce 2010
Obr. 3, The Nature Conservancy. www.nature.org.
Dohoda o ochraně kanadských boreálních lesů obsahuje i dlouhodobý závazek stran spolupracovat v průběhu dalších let tak, aby byl pro celou oblast působnosti dohody vypracován plán ochrany tohoto území. Tlaky společností na těžbu a porušování dohody však neustávají. Nepříliš známá společnost Resolute Forest Products (RFP) těží dřevo na území domorodých obyvatel bez jejich svolení a ničí tamní cenné ekosystémy a dokonce podala žalobu na členy Greenpeace, aby nám zabránila informovat veřejnost o tom, co se tam děje.
Vy to můžete spolu s Greenpeace změnit. Pokud se nás z celého světa 100 000 připojí k výzvě #StandForForests a pošle zprávu řediteli RFP Richardu Garneau, vystavíme firmu takové pozornosti a tlaku, který nebude moci ignorovat.
Autor: Jan Freidinger, vedoucí kampaně Greenpeace ČR.