Klesající cena ropy, dopady sankcí uvalených na Rusko a měnící se vzorce počasí – tlak na těžební společnosti, které ropná horečka žene do Arktidy, se stupňuje. Přidejte k tomu rostoucí odpor světové veřejnosti a opakující se selhání těžařů dokázat, že jsou na dalekém severu schopni fungovat bezpečně, a dostanete poměrně pochmurný obrázek budoucnosti vysoce rizikové a kontroverzní těžby surovin v Arktidě.
Dobře vidět je to na příkladu Grónska – od roku 2011 zde neproběhly žádné průzkumné vrty a dokonce jen několik málo seismických testů. Ropné firmy tam zavírají své kanceláře, a když skončilo důležité kolo přidělování těžebních licencí v ledových vodách severovýchodně od Grónska, vláda byla vyloženě zklamaná – o většinu území neprojevil nikdo zájem.
Ale zatím největší rána pro plány na těžbu grónské ropy přišla v lednu. Tři firmy, francouzský GDF Suez, norský Statoil a dánský DONG, vrátily licence pro oblast na západě Grónska. A to přesto, že grónská vláda zcela otočila a aby si zájem těžařů udržela, nabídla jim, že prodlouží původní licence bez jakýchkoli dalších požadavků nebo dodatečných nákladů pro firmy.
Tato série proher v bezohledné honbě za ropou v Grónsku by měla být důvodem k zamyšlení, nikoli zoufalství. Těžba ropy by neměla být vnímána jako příležitost k rozvoji zemí sousedících s Arktidou a jejich obyvatel, ale jako obrovské riziko – nejen pro klimatický systém Země, ale také pro přírodu a oceány, které jsou pro život na dalekém severu klíčové.
Průšvihy firmy Shell v moři na sever od Aljašky ukázaly, že je pouze otázkou času, než průzkum a těžba ropy v Arktidě způsobí pravděpodobně neodstranitelnou a devastující havárii. Nejde o to, že by se dění v Arktidě mělo zastavit – lidé, kteří tam žijí, mají právo na rozvoj jako kdekoliv jinde. Problémy, kterým ropný byznys v Arktidě čelí, bychom nicméně měli využít k hlubokému zamyšlení nad tím, jaké způsoby rozvoje jsou příliš riskantní a jaké mohou vést k udržitelné budoucnosti, která prospěje jak lidem, tak přírodě.
