Jan Haverkamp

 10. dubna tohoto roku zrušil český energetický gigant ČEZ tendr na dva nové reaktory v jaderné elektrárně Temelín poté, co vláda oznámila, že projekt nebude subvencovat [1].

 S tím skončila také funkce zvláštního zmocněnce vlády pro dostavbu této jaderné elektrárny Václava Bartušku. Měl dohlížet na to, zda celý projekt - tendr a politické souvislosti - dává smysl. Jeho závěrečná zpráva je velmi zajímavé čtení - přečtěte si jí tady:

 Bartuška píše: „[...] nechci Temelín 3+4 v zemi, která nebude mít hotovou dálniční síť, rychlé vlaky, základní infrastrukturu moderního státu.“

 Jeho první závěr je, že o jaderné energetice rozhodují pouze prezidenti a premiéři, ne soukromé firmy a banky. Ty budou ochotné zúčastnit se projektu pouze „jsou-li za jasných podmínek a garancí osloveny suverénem.“

 Poznamenává, že tendrem na Temelín se malá Česká republika katapultovala ze zemí, jimž velmoci příliš nevěnují pozornost, mezi velmi viditelné. V roce 2011 český premiér najednou jednal s prezidenty Francie, USA a Ruska. Není divu, Temelín 3+4 byl jediným otevřeným tendrem na světě. Během svého mandátu mezi lednem 2010 a červnem 2014 se Bartuška osobně setkal s generálními řediteli Arevy, Westinghousu a Rosatomu a navštívil všechna jejich staveniště jaderných bloků generace 3 a 3+, většinu z nich několikrát.

 Tyto závěry jsou o to zajímavější, že diplomat se nikdy netajil svými projadernými názory. Odhaluje, že přestože všichni tři jaderní giganti tvrdí, že nabízejí standardizovaný model elektrárny, ani v jednom případě že to však neplatí. Například Areva staví v čínském Tchaj-šanu EPR (European Pressurized Reactor) s 450 MWt větším tepelným výkonem, než má “stejný” EPR ve finském Olkiluoto. „Což je hodně v oboru, který i patnáctimetrové reaktory přeměřuje s přesností desetiny milimetru,“ komentuje Václav Bartuška. Zástupci Arevy mu přiznali, že jen 50 % jaderného ostrova (primární okruh s reaktorem) je stejných.

 K Rosatomu poznamenává, že nejenže nemá žádnou představu o ceně, ale kvůli „zdravé rivalitě“ mezi třemi větvemi Rosatomu (Moskva, Petrohrad a Nižnij Novgorod) dodává tři různé návrhy s různými standardy zabezpečení.

 Bartuška hovořil při své první návštěvě s projektovým manažerem elektrárny Leningradskaja II o překračování cen.: „Máme zpoždění zhruba tři roky,“ řekl projektový manažer. „O kolik se tím projekt prodraží?“ zeptal jsem se. „O nic. Přece stojí pořád stejně,“ odpověděl. Neznám výstižnější shrnutí odlišností mezí našimi uchazeči. Měli jsme v tendru soukromou společnost (Westinghouse), státní podnik (Areva) a ministerstvo (Rosatom). Ptát se na některé věci - například na cenu zpoždění - někdy prostě nemělo smysl.“ Jak osvěžující vánek! Pak dodává: „Když jsem byl na Leningradské II loni potřetí, byl skluz proti původnímu harmonogramu čtyřletý.“

 Při popisu firmy Westinghouse vysvětluje, jak mají v tržní ekonomice dodavatelské řetězce sklon se rozpadat a jak je v globalizovaném světě obtížné kontrolovat, kde a jak probíhá produkce jednotlivých součástí: „Éra výrobců, kteří skutečně vyráběli své reaktory a klíčové komponenty (jako například i Westinghouse, v dávných dobách), je pryč. Těžko se někdy vrátí, bude-li jediným kritériem hodnocení nejnižší cena.“

 Příčiny strukturálních zpoždění a překračování ceny vidí ve ztrátě technických znalostí a dovedností na Západě a v nepředvídatelnosti liberalizovaného trhu s elektřinou.

 V tom se od naší analýzy odlišuje: my se domníváme, že problém neleží mimo, ale že je nerozdílně spjat s jadernou technologií jako takovou.

 Moudrá slova od nadšeného pozorovatele. Bulharská, finská, francouzská, maďarská, litevská, polská, slovinská, slovenská a anglická vláda by udělaly dobře, kdyby si zprávu přečetly.

  autor: Jan Haverkamp je konzultant Greenpeace pro jadernou energetiku

[1] http://www.world-nuclear-news.org/NN-CEZ-cancels-Temelin-expansion-tender-1004144.html