Najdete ho jak v luxusních sushi barech, tak v granulích pro psy a kočky. Chutná skvěle, je vydatným zdrojem bílkovin a zdraví prospěšných látek. Proto je poptávka po jeho mase vysoká, tak vysoká, že se některé druhy - třeba tuňák obecný - dostaly na pokraj vyhubení.
Otázka jíst či nejíst (tuňáka) tak trápí čím dál více konzumentů (včetně mě). Ale jako obvykle je to všechno daleko složitější. I to byl jeden z důvodů, proč jsme v Greenpeace vypracovali průvodce po světě tuňáka, přesněji řečeno průvodce po světě tuňákových konzerv. Jeho přečtení je snazší, než chtít po nás radu, jestli tuňáka jíst nebo nejíst. To je jen na vás a průvodce vám pomůže, aby vaše rozhodnutí bylo učiněno jak v souladu s vašimi chutěmi, tak v souladu s vaším svědomím.
Po přečtení totiž pochopíte, že druhů tuňáka je v konzervách několik. Navíc jeden druh může být na vyhynutí v jedné oblasti, ale v jiné je jeho populace zdravá. Důležité také je, jakým způsobem byly ryby uloveny, protože nechtěné úlovky delfínů, žraloků, želv či mořských ptáků jsou při lovu tuňáka stále běžné.
Klíčem pro orientaci je mít dostatek informací. To platí i v případě našeho druhého průvodce Není ryba jako ryba.
Dalším a neméně důležitým důvodem pro vydání tuňákového průvodce, který srovnaná jednotlivé značky konzerv na českém trhu, je tlak na jejich výrobce a prodejce. V zemích, kde Greenpeace podobné průvodce vydalo, je již běžné si koupit tuňáky ulovené šetrným způsobem. Firmy prostě musely změnit svoji nákupní politiku.
Průvodce jsme vydali ve stejný týden jako naši kolegové v Británii. Nebyla to náhoda, protože máme společný cíl - firmu Tesco. Ta v Británii sice nabízí šetrně ulovené tuňáky v konzervách vlastní značky, ale obchází své závazky formulované v udržitelné nákupní politice tím, že je nahrazuje jinou značkou konzerv s tuňáky ulovenými destruktivní metodou. V našem žebříčku pak Tesco zcela propadlo. Naším společným cílem je, aby Tesco vylepšilo své standardy v Británii a dodržovalo je pak globálně, tedy i v Česku.
