Čtyři minuty po půlnoci dne 24. března 1989 najel tanker Exxon Valdez na útes v aljašské úžině Prince Williama a z nákladního prostoru začala okamžitě unikat ropa. V následujících dnech se do ledové vody dostalo 11 milionů barelů ropy a znečistilo 1300 mílí pobřeží. Společnost Exxon za likvidaci havárie zaplatila v dalších čtyřech letech 2 miliardy dolarů a zaměstnala 10 000 lidí, kteří se pokoušeli zasažené pobřeží vyčistit. Podařilo se to u méně než desetiny a i dnes, po celém čtvrtstoletí, je na březích úžiny stále ropa.
Lachtani na ropou pokrytých kamenech po havárii Exxon Valdez
Ve zprávě o dopadech havárie z roku 2010 (tj. dvacet let po události) firma uvedla, že pouze 13 ze 32 sledovaných živočišných druhů se ze zásahu ropou vzpamatovalo. Jiné druhy, jako třeba kosatka, se podle zprávy „nezotavují“ a další, např. krabi, se ještě nevrátili. Původní podmínky se v této oblasti neobnoví nikdy.
Bezprostředním důsledkem katastrofy bylo zpřísnění pravidel pro provoz moderních ropných tankerů, které jsou schopny pojmout 15krát více ropy než tankery z padesátých let minulého století. Nyní mohou do úžiny Prince Williama vplout pouze tankery s dvojitým trupem v doprovodu vlečných člunů a americká pobřežní stráž monitoruje jejich plavbu.
Takto přísná opatření jsou bohužel výjimkou, nikoli pravidlem, pokud jde o regulaci ropného průmyslu v odlehlých oblastech Arktidy. Zvláštní kapitolou je pak těžba ropy. A ropné firmy o dírách v legislativě samozřejmě dobře vědí. Například ruské zákony nevyžadují, aby firma před zahájením těžby ropy prokázala, že je schopna následky případné havárie zlikvidovat.
ExxonMobil, firma, jejíž tanker před 25 lety způsobil jednu z nejhorších ropných katastrof, je nyní zpátky v Arktidě a v červenci plánuje začít s riskantní těžbou v moři východně od ruského souostroví „Novaja Zemlja“. V místě chystané těžby bývá led 270 až 300 dní v roce a minimální teploty v zimě dosahují -46°C. Těžební lokalita částečně zasahuje do národního parku Ruská Arktida a v případě nehody by ropa zasáhla i další chráněné oblasti.
Protože neexistuje účinný způsob, jak odstranit ropu rozlitou pod ledem, země jako Norsko těžbu v zaledněném moři nepovolují. Jenže ExxonMobil má těžit na území patřící Rusku, podle jehož pravidel ani nemusí vyvrtat odlehčovací vrt, který je klíčový, pokud je třeba zastavit únik ropy dříve, než se dostane k ledu. Důsledky havárie mohou být pro tamní křehký ekosystém fatální.
Ropou pokrytá mrtvá zvířata
Národní park Ruská Arktida je nádherná divočina, kde žije jedna z největších ptačích kolonií na severní polokouli. Kromě vzácných a ohrožených druhů ptáků (např. racek sněžní) je to domov ledních medvědů, mrožů, sobů a dvou velmi vzácných mořských savců – narvala a velryby grónské.
Je jen těžko pochopitelné, že jakkoli se firma ExxonMobil z tragédie u Aljašky poučila a lépe zabezpečila přepravu ropy, neváhá využít příležitosti – chybějících pravidel – a pouští se do riskantního projektu na těžbu ropy v Arktidě. Ruské předpisy jsou bohužel tak omezené, že podle nich nelze těžaře hnát k odpovědnosti. Pokud to někdo s ochranou tohoto jedinečného ekosystému myslí vážně, musí uznat, že pustit těžaře do jeho bezprostřední blízkosti je naprosto šílené. Podle Greenpeace je proto možné pouze jedno řešení, a to těžbu úplně zakázat.
Oblasti, kde firmy ExxonMobil a Rosněfť získaly povolení k těžbě (žluté plochy na mapě), jsou v blízkosti národního parku Ruská Arktida a dokonce se částečně překrývají s územím parku – jde o více než milion hektarů.
Plošina „West Alpha“ je už připravena v Norsku. Těžba má začít v červenci v ruské části Arktidy poblíž souostroví „Novaja Zemlja“.
Vyšlo 24. března 2014 v internetovém deníku Echo24