Na první pohled to vypadá jako obchod snů: švédská státní energetická firma Vattenfall chce přenechat prakticky zadarmo českému miliardáři s klukovským úsměvem Danielu Křetínskému své uhelné doly a elektrárny v německé Dolní Lužici.

Nejde přitom o žádné příštipky: v obřích lužických velkolomech Vattenfallu se ročně vytěží 60 milionů tun uhlí, zatímco v celé České republice 37 milionů tun. Pokud jde o uhelný byznys, vypadal by český státní behemot ČEZ vedle Křetínského EPH jako menší a chudší bratříček.

:. Lidé v Lužici protestovali proti dalšímu využívání hnědého uhlí.

Klíčovým je ovšem v minulé větě podmiňovací způsob - tedy slůvko „by“. Kluci z Pařížské stále ještě nemají smlouvu v kapse, i když podle českého zpravodajství by člověk snadno nabyl dojmu opačného. Celý obchod musí ještě schválit švédská vláda, což nebude selanka. Připomeňme si, že švédská menšinová koalice má pouhé dva členy: sociální demokraty a Stranu zelených.

Dva kongresy švédských zelených přitom potvrdily, že většina členů strany vášnivě požaduje uzavření dolů namísto jejich prodeje oligarchům ze střední Evropy (kteří by je poté mohli provozovat další desítky let). Jde o střet o jednu ze základních hodnot (tedy ochranu klimatu a lidského zdraví poškozovaných miliony tun emisí z uhelných elektráren), který může straně politicky snadno a nadlouho zlomit páteř.

Vattenfall se uhlí zbavuje kvůli ochraně klimatu - a prodej dolů a elektráren je z tohoto hlediska asi stejně absurdní, jako kdybychom chtěli bojovat proti otroctví prodejem otroků. Vnitřní konflikt českých zelených o americký radar v Brdech, ze kterého se sbírají dodnes, byl vedle toho neškodnou konverzačkou.

:. Lidé už nechtějí, aby přírodu ničila závislost člověka na uhlí.

I když bych si na to nevsadil, nakonec se nicméně skutečně může stát, že zelení ministři dají přednost účasti ve vládě před vlastním programem, a EPH Lužici ovládne. Obchod ještě může zablokovat švédský parlament (část opozice se o to usilovně snaží), ale připusťme, že Křetínský a jeho političtí spojenci i tuhle překážku překonají. Tím ovšem potíže nekončí. Chtělo by se skoro říci, že ty opravdové teprve začínají.

Uhelný Gorleben?

Dolnolužická obec Proschim leží na hraně velkolomu Welzow. Obec je energeticky soběstačná, 100 % energie vyrábí z vlastních obnovitelných zdrojů a ještě několikrát tolik energie prodává, přičemž ostentativně pohrdá uhlím, které leží pod zemí všude kolem. Jde o obdobu našeho Horního Jiřetína: podle plánů na rozšíření dolů by Proschim ustoupila rypadlům – a s ní dalších sedm vesnic v sousedství.

A právě v Proschimi se před dvěma týdny sešly čtyři tisíce lidí, kteří se rozhodli proti rozšiřování velkolomů sami něco udělat. V následujících dnech po povrchovém velkolomu Welzow před zraky frustrované ochranky korzovaly tisíce lidí, šplhaly na velkorypadla a na dně jámy pořádali koncerty a taneční představení.

Další tisíce lidí se utábořily na kolejích vedoucích z dolu k sousední elektrárně Schwarze Pumpe a pár stovek se jich vydalo přímo do elektrárny. Pouze odtud je policie, která zjevně neměla dost personálu, vyhnala.

:. Tisíce lidí obsadily důl. (c) Zbyšek Jakubowitz

Nejde přitom o nějaký ojedinělý incident. Organizátoři Ende Gelande (jak se večírek v dolu jmenoval) mají dlouholetou zkušenost s pořádáním akcí občanské neposlušnosti proti transportům jaderného paliva do meziskladu v Gorlebenu, jichž se každoročně účastnily desítky tisíc protestujících, místními zemědělci počínaje a anarchisty konče. V Lužici se očividně schyluje k něčemu podobnému.

Gorleben vyšel německý jaderný průmysl velmi draho – jak pokud jde o miliardové náklady na ochranku a policii, tak (a to zejména) pokud jde o vývoj postojů veřejnosti k jádru.

Navzdory desítkám miliard v aktivech, nezpochybnitelné obratnosti a dravosti a skvělým politickým kontaktům s regionálními politiky bych nechtěl být v kůži Dana Křetínského. Jedním z hlavním sloganů nedávných protestů totiž bylo „My jsme investiční riziko!“. Přesvědčovat v téhle situaci strategické investory, aby do jeho těžce zadlužené skupiny nalili další peníze, je úkol skutečně nezáviděníhodný.

Jan Rovenský je energetický expert Greenpeace ČR.