Toto jsou znepokojující slova Olgy Ayvassedo, učitelky z osady Khalyasavey v oblasti Purovsky v západní Sibiři, která vypovídají o zvyšujících se nárocích těžařských společností na Arktidu, která podle Úřadu na ochranu přírodních zdrojů obsahuje ohromné množství dosud neobjevených světových zásob ropy a zemního plynu.
Jako jedno z nejunikátnějších míst na Zemi je Arktida také domovem početné domorodé populace, která je téměř zcela závislá na svém životním prostředí a rozmanitých ekosystémech. V největším těžařském městě Noyabrsk v Jamalsko-Něneckém regionu jsou vidět osudy místních Chantů, Něnců, Zyrjanů a Selkupů vypovídajících o tom, že naděje a víra v lepší budoucnost byly ve velké míře nahrazeny planými sliby a nemilosrdnou realitou těžařského byznysu.
Jak přiznává Svetlana Ryabova, učitelka a předsedkyně Asociace Jamal: “Oni (těžařské společnosti) nám nabízí finanční kompenzace, které jsou ovšem nesrovnatelné se škodami, které způsobují přírodě (…), vyžadovala bych od naftařů, aby se k přírodě chovali civilizovaně a lidsky (…) Oni ale nerespektují nás, naše prostředí a ani naše práva.“
Říkáte sdílení půdy, nebo zabírání půdy?
Lov, pastevectví a rybaření tvoří už po staletí základ živobytí domorodých obyvatel Arktidy. Greenpeace Rusko zveřejnilo v březnu zprávu, která upozorňuje na to, jak aktivity těžařských společností znemožňují těmto komunitám zachovat si svůj způsob života a de facto ohrožují jejich existenci. “Lidé si jsou dobře vědomi toho, co se děje“, říká Vladimir Vello, chovatel sobů z předměstí města Gubkinsky. “Vše je vzájemně propojeno - pokud tady dojde k nějaké katastrofě, projeví se to někde v Americe nebo Africe.“
Vědci navíc tvrdí, že regionální klimatické podmínky mohou ovlivnit nejen vznik ropných skvrn, ale také drastický dopad podobných havárií. Není třeba dodávat, že díky extrémnímu počasí a technickým opatřením, která musí být zavedena, je pravděpodobnost důkladného úklidu po případné havárii v Arktidě asi stejně vysoká jako státní převrat ve Švýcarsku.
Fórum Spojených národů týkající se domorodých obyvatel uvádí, že v případné nucené emigraci se značná část těchto osob stává zranitelnými vůči nezákonným aktivitám jako například k obchodu s lidmi. Občanská sdružení typu Asociace Jamal pracují neúnavně na podpoře a ochraně práv obyvatel západní Sibiře a pomáhají jim vypořádat se nejen s důsledky aktivit ropných společností, ale také s negativními dopady změny klimatu.
Z Noyabrsku do Bodo, do Quita
Globální hon za ropou se rozbíhá daleko za ledovci Arktidy. Zpráva publikovaná organizací Amnesty International odhaluje dalekosáhlé dopady těžení ropy v deltě Nigeru, kde ropný průmysl zapříčinil zbídačení a porušování práv tisíců lidí, nemluvě o hanebné škodě na životním prostředí.
Na druhé straně světa poukazuje Amazon Watch na alarmující důsledky aktivit společnosti Chevron v ekvádorské Amazonii, kde miliony litrů nafty vylitých do deštného pralesa vedly ke kontaminaci ekosystémů a k propuknutí nemocí a výskytu vrozených vad a rakovin u místních domorodých obyvatel.
Zatímco někteří tvrdí, že těžba a využívání zdrojů má pochopitelné negativní důsledky, věřím, že porušování lidských práv, zabírání půdy a ničení životního prostředí nejsou pouhými vedlejšími účinky rozvoje a proto by neměly být v žádném případě akceptovány.
Přesto, že můžeme na ropné společnosti tlačit a požadovat, aby si těžily na svých vlastních dvorcích, můžeme také klást nároky na ukončení neetického vykořisťování přírodních zdrojů a vyžadovat zvýšení zodpovědnosti ropných společností k sociálním a environmentálním dopadům jejich aktivit.
Jak stoupá cena ropy a plynu, stejně tak vzrůstá i zájem o kontrolu nad zdroji ve skrytých a často nepřípustných koutech světa. Díky svému unikátnímu prostředí je Arktida jedním z posledních míst na Zemi, kde lidé stále žijí v jedinečně úzké vazbě s přírodou. Postarejme se o to, aby toto místo nebylo úplně poslední.
Toto video ze západosibiřských ropných polí vám přiblíží skutečný dopad těžby ropy v Arktidě.