Kdysi to bývali politici, kdo naléhali na průmysl a obchod, aby tento sektor více dbal na bezpečnost a ochranu lidského zdraví. Americký kongres prosadil kdysi u výrobců automobilů povinnou instalaci bezpečnostních pásů. Evropští politici se zasloužili za odstranění hormonálních disruptorů, nebezpečných chemických látek narušujících hormonální systém, z dětských plastových hraček.

Když jde ale o největší problém naší generace, totiž zabránit nevratné změně klimatu, jsou to právě firmy, které přebírají iniciativu a snaží se přimět politiky, aby pochopili, co je nejlepší řešení pro nás pro všechny: čistou planetu, na níž se změna klimatu nepromění v katastrofu.

Greenpeace proto tleská 11 celosvětovým společnostem za odvahu myslet na naši budoucnost: chemický koncern Unilever, výrobce nábytku IKEA, výrobce domácí techniky Philips, energetický gigant Eneco, výrobce koberců Interface, obchodní řetězec Spar, nizozemská banka ASN, Bank, stavební firma Heijmans, výrobce šperků Swarovski, investiční společnost Actiam, a pojišťovna Zwitserleven pochopily, že budoucnost evropské ekonomiky musí být založená na snižování energetické náročnosti, využívání energie z obnovitelných zdrojů a především na okamžitém snížení emisí skleníkových plynů.

Je to velmi silné poselství určené vrcholným evropským politikům těsně předtím, než se 23. a 24. října sejdou na rozhodujícím jednání v Bruselu. Tyto velké firmy, stejně jako my, chtějí vidět jednoznačné výsledky politického vyjednávání. V rámci tzv. klimaticko-energetického balíčku EU požadují politickou shodu na závazných cílech, které jsou a podstatně ambicióznější než to, co Evropská komise po dlouhém procesu navrhuje.

V čem je rozdíl? Vrcholní politici členských zemí EU v tomto momentě diskutují scénář, kdy by Evropa postupně až do roku 2030 snížila vypouštění skleníkových plynů o 40%, podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě by se zvýšil na 27%, a celková spotřeba energií by se snížila o 30 % prostřednictvím zlepšení energetické účinnosti.

Tyto obchodní společnosti však ve svém včerejším prohlášení požadují podstatně vyšší závazek: zvýšení jak podílu obnovitelných zdrojů, tak i energetické účinnosti na 40 %, což představuje výrazný přínos nejen s ohledem na ochranu klimatu, ale i ekonomicky. Vlastní propočty Evropské komise dokazují, že investice do zvýšení energetické účinnosti o 40 % místo navrhovaných 30 % by skokem zvýšily přínosy ve formě pozitivních dopadů na zdraví obyvatelstva a snížení dovozu ropy a plynu.

Samozřejmě, ani závazky požadované těmito firmami nejsou tak ambiciózní jako to, co požaduje Greenpeace. Ale tito zástupci byznysu v tomto momentě určitě vykročili správným směrem a navíc ani ve své obchodní praxi nezůstali u pouhých prohlášení.

Společnost Unilever se zavázala, že 40 % její spotřeby energie bude už v roce 2020 pokryto z obnovitelných zdrojů. Společnost Philips do roku 2020 směřuje dokonce ke 100% pokrytí své spotřeby obnovitelnými zdroji. Společnost IKEA plánuje vyrábět si energii z obnovitelných zdrojů sama – kupříkladu v sousedním Polsku již staví větrné elektrárny a investuje do solárních panelů na střechách svých prodejen.

Společnost Google investovala 3,2 miliardy dolarů (téměř 70 miliard korun) do start-upu Nest, který se zaměřuje na energetické úspory v domácnostech. Největší soukromě vlastněná banka na světě, UBS, nedávno vydala doporučení pro svoje klienty, v němž konstatuje, že nejlepší výhled mají budoucí investice do solární energie a elektromobilů. Budoucností tedy ani z hlediska průmyslu a investorů není výstavba dalších ropovodů a plynovodů, ani předražené projekty nových jaderných reaktorů, které jaksi vždy překročí plánovaný rozpočet a zanechávají po sobě radioaktivní odpad, který ani po desítkách let praktické zkušenosti s jádrem neumíme bezpečně odstranit. 

 Velké společnosti prostě vědí, že i jejich obchodní úspěch v budoucnu bude záviset na tom, jak efektivně využívají energii, zda mají k dispozici bezpečné, domácí zdroje energie a zda mají k dispozici nejnovější technologie.

Jenže naši politici (můžeme je vůbec nazývat „lídry“?) zatím bohužel pořád podporují spíš výrobu energie z fosilních paliv, které Evropa z valné většiny draze dováží – navíc často ze zemí s nedemokratickými režimy, či porušujících lidská práva. (Více o těchto souvislostech lze najít v nové analýze Greenpeace s názvem "Tied down: Why Europe's energy giants want to keep us hooked on imported fossil fuels".)

Obyvatelé členských zemí EU přitom už nečekají na rozhodnutí svých politických špiček. V Německu i jinde zemědělci běžně zakládají energetická družstva, která pro ně a jejich sousedy produkují energii přímo v místě, z obnovitelných zdrojů a levněji. Masově zateplují obytné domy a na střechy si instalují solární panely. Na trhu se objevily technologie, které umožňují zavést „chytré“ automatické vypínání elektřiny a ohřívání vody v domácnosti. I běžní lidé, stejně jako velké firmy, pochopili, že energetické úspory a soběstačnost představují cestu kupředu.

Když tedy těchto 11 nadnárodních firem uvádí ve svém prohlášení, že „Evropa je povinna využít vykročit jako celek směrem k udržitelné budoucnosti“, nesměřují tím na „přesvědčené“, kteří již v běžné praxi dávno činí – je to výzva pro politiky a političky, kteří s nimi přestali držet krok. 

Jednání vrcholných představitelů zemí EU je již příští týden. Je zde pořád šance přesvědčit naše volené zástupce, aby byli skutečnými lídry. Můžete jim napsat. Můžete o nich psát na sociálních sítích. Můžete jim dokonce zavolat. Měli by od nás všech slyšet, že chceme, aby nás vedli do budoucnosti, a ne zpátky do minulosti.   

Jorgo Riss jevýkonný ředitel Greenpeace EU Unit