Jsme poblíž městečka Pyt´-Jach v Chantymansijské autonomní oblasti na Sibiři. V revíru Rosněftu, největší ropné společnosti na světě. Kolem nás se rozkládá hlavní oblast těžby ropy v Rusku: v zemi, kde ropa pokrývá 25 % státního rozpočtu, ale zároveň způsobuje divokou inflaci a naprostou závislost na světových cenách této suroviny.
Stojíme uprostřed obrovského bahniště, pokrytého slizkou vrstvou husté černé ropy - neexistuje způsob, jak si zde udržet čisté oblečení. Takto vypadá odvrácená tvář ekonomiky, založené pouze na těžbě nerostných surovin. Tato tvář je skryta očím evropských zákazníků i hlavních spotřebitelů ve velkých ruských městech.
Jen pár hodin předtím, než jsme dorazili na ropné pole Mamontovskoje (jedno z deseti největších ruských ropných polí), zde praskl ropovod. Tucty dělníků a strojů překotně opravují potrubí, aby doprava ropy mohla pokračovat. Půda močálu pod našima nohama doslova bublá: jedovatá tekutina z prasklého potrubí se šíří a chemický zápach je silný a dusivý.
Žádný z dělníků nevěnuje pozornost dalšímu úniku ropy, k němuž dochází pouhých 100 metrů daleko. A přitom se neobjevil dnes - ropa zde uniká z prorezavělého potrubí už několik let a vytvořila černé „jezero“ dlouhé mnoho stovek metrů, které se každý rok zvětšuje.
Našim maličkostem ovšem zaměstnanci pozornost věnují. Přijela k nám dvě auta ochranky a požadují, abychom okamžitě opustili tuto „soukromou oblast“. Jsou očividně nervózní a omílají stále dokola: „Jak jste se o této nehodě dověděli?“ Ale v Chantymansijské oblasti, kde je Rosněfť každoročně zodpovědný za 2 700 ropných úniků, není obtížné nějakou havárii najít vcelku kdykoli.
Zde v hloubi sibiřských lesů se ropné společnosti nemusejí starat o svůj image. V důsledku nedostatečné a selhávající vládní kontroly tak projde většina malých nehod bez povšimnutí. Za větší úniky platí Rosněfť pokuty, které jsou vzhledem k jeho příjmům pouze symbolické.
Každý rok dojde kvůli ruským ropným společnostem k úniku více než 30 milionů barelů ropy, což se dá přirovnat k sedmi haváriím plošiny Deepwater Horizonu. Z více než 20 000 havárií jde celá polovina na vrub společnosti Rosněfť. Neuvěřitelných 10 000 úniků ropy ročně činí tuto bezohlednou společnost světovým šampionem v celkovém počtu úniků.
Podle závěrů úředních kontrol nejsou za 97 % případů úniků zodpovědní ani zloději ropy, ani jiné vnější poškození, ale prorezlé potrubí. Většina používaných rour a trubek je starší 30 let a nikdy neměla být užívána takto dlouho.
Vidíme potrubí ležící volně na zemi, v bahně, nebo dokonce v tekoucí vodě, a rezavějící v důsledku vlhkosti okolní půdy a sněhu. Vidíme díry v zemi, které zde zůstaly po předchozích opravách a které jsou plné ropy. Tisíce hektarů lesa v okolí pomalu umírají v důsledku požárů a kontaminace jedy, vodní plochy se lesknou olejovým povlakem. Některé ropné úniky se táhnou po mnoho kilometrů a jsou řadu let staré - objevily se v okolí prosakujícího potrubí a každým rokem se zvětšují. Vidíme mnoho mrtvých ptáků a malých zvířat. Místní říkají, že uprostřed ropou pokrytých močálů vídají mrtvé losy.
Dokonce i tehdy, když úřady uznají ropný únik, ještě to neznamená, že dojde k vyčištění a dekontaminaci. Společnosti často pouze napodobují rekultivaci půdy, pohřbí ropu pod půdou a zakryjí nečistotu pískem – sejde z očí, sejde z mysli. To se děje už mnoho let a vegetace kvůli tomu vymírá. A přejde mnoho generací, než se krajina v těchto tvrdých subarktických podmínkách zase zotaví.
Původní obyvatelé této oblasti – národy Chantů, Mansů a Něnců – jsou nuceni opustit svůj tradiční způsob života. Kvůli ropě z lesů mizí zvěř, v řekách je méně ryb - a pastviny pro soby, základ života místních lidí, nahrazují silnice a ropná pole.
Rosněft, který proměnil velé části Sibiře v místo ekologické katastrofy, nyní míří do Arktidy. Namísto toho, aby vyměnil své prosakující zrezivělé potrubí na Sibiři, má v plánu investovat miliardy dolarů do průzkumu arktického šelfu. Se silnou vládní podporou má nyní Rosněfť právo prozkoumat více než 1 milion čtverečních kilometrů ruské Arktidy a plánuje expandovat ještě dál.
Na mezinárodních konferencích a schůzkách na vysoké úrovni Rosněfť často hovoří o svých pokročilých technologiích a trvale udržitelném rozvoji pro Arktidu. Ale my tu stojíme v botách hluboce ponořených v sibiřském bahně zalitém ropou a vidíme, jak daleko od pravdy tato prohlášení jsou.
Společně dokážeme těmto společnostem zabránit, aby zničily pobřežní Arktidu stejně, jako právě teď ničí severní Rusko. Přidejte se k nám.
Žeňa Beljaková je arktickou kampaňérkou v Greenpeace Rusko.