Premiér Sobotka oslavil své včerejší narozeniny poněkud netradičně. Spolu s protějšky z ostatních členských států EU do brzkých ranních hodin domlouval podobu evropské klimatické a energetické politiky do roku 2030. Pro narozeninovou párty je to téma kontroverzní a složité, které Evropu navíc obvykle rozděluje na progresivní Západ a potížisty z Východu. Na kterou stranu se Sobotka přidá, bylo patrné už před summitem - a, bohužel, nezklamal.

Mohl podpořit výrazné snížení naší závislosti na dovozu fosilních paliv, omezení ničení krajiny a zdraví Evropanů těžbou a spalováním uhlí, a ještě přitom ušetřit – ale ne, Sobotka jel do Bruselu pro peníze pro české znečišťovatele (a, aniž by si to možná uvědomil, i pro ruský Gazprom a arabské šejky).

Přitom většina západoevropských zemí by se na ambiciózních energetických cílech byla schopna dohodnout. Potopily je ale země jako Polsko, Slovensko a Česká republika, které už předem hrozily, že celé jednání zablokují. Čeští euroskeptici by měli premiéru Sobotkovi pogratulovat: potvrdil roli ČR jako sabotéra, který společnou evropskou politiku spíše rozbíjí, než buduje.

Pro Českou republiku přijatý balíček opatření a cílů znamená především zpomalení zateplování domů a veřejných budov, které má značný dopad na spotřebu energií, a přitom o něj veřejnost projevuje eminentní zájem. Premiér Sobotka zároveň nevyužil příležitosti zásadně snížit naši závislost na dovozu ropy a plynu ze zemí mimo EU, za nějž jen Česká republika ročně utratí přes 200 miliard korun, a přispět tak ke zvýšení naší energetické bezpečnosti právě ve chvíli, kdy se závislost na dovozu fosilních paliv z Východu stává stále palčivějším geopolitickým problémem. Cíl pro energetickou účinnost ve výši 40 % měl šanci snížit dovoz plynu do EU až o 40 % ve srovnání se současností. Dohodnutý cíl však při stejných nákladech sníží evropskou závislost na dovozu plynu o méně než 9 %.

Cíle pro přechod na čistou energii (27 %) a energetické úspory (rovněž 27 %) jsou navíc natolik slabé, že ve skutečnosti klopýtají za přirozeným tempem zvyšování energetické účinnosti i již probíhajícím rozvojem obnovitelných zdrojů. Dvěma slovy: promarněná šance.

Snížení emisí o 40 % do roku 2030 zdaleka není dostačující pro to, aby Evropa férovým podílem přispěla k odvrácení skutečně vážných změn klimatu. Skandální je pak poskytnutí výhod pro naše největší znečišťovatele, kteří na rozdíl od výrobců elektřiny na západ od Aše budou dalších 15 let dostávat emisní povolenky zdarma.

Tykač s Benešem děkují.

Doufejme, že to za to dříve progresivnímu a proevropskému sympaťákovi s brýlemi a mladistvým vzhledem stálo.

 

Článek vyšel 24. 10. 2014 jako komentář na iHned.cz