Tohle není rekord, který byste si chtěli pamatovat a vyprávět o něm vnoučatům. Není to příběh velkých sportovních úspěchů, jako třeba když Usain Bolt vyrazil vstříc zápisu do knihy olympijských rekordů. Ne, tohle je něco docela závažnějšího.

Právě teď jsem v Arktidě jako členka týmu Greenpeace, abych přinesla svědectví o letošním minimu mořského ledu. Je to okamžik, kdy je rozsah mořského ledu v Arktidě nejmenší.  A již brzy očekáváme zprávy o novém rekordu, který překoná i ten z roku 2007 – bude to nejmenší rozsah ledu, který byl kdy zaznamenán.

Pokud bude současný trend pokračovat, ocitne se Severní ledový oceán – o němž vědci tvrdí, že bez ledu nebyl několik tisíc let – během několika dekád v letním období nejspíš bez ledové pokrývky. Tání probíhá mnohem rychleji, než předpokládal Mezivládní panel OSN pro klimatické změny, jehož modely odhadují léto bez ledu až koncem tohoto století.

Proč je to problém? Stejně jako někteří lidé tvrdí, že vzdálené deštné pralesy jsou plíce světa regulující vzduch, který dýcháme, je Arktida životně důležitým orgánem, který udržuje naši atmosféru chladnou odrážením slunečních paprsků zpět do vesmíru a reguluje systém počasí. A taky, stejně jako nám naše srdce pumpuje krev do žil, Arktida je jednou z pump, která udržuje v pohybu oceánské proudy. Zmizení ledu znamená ztrátu důležitých a život podporujících arktických proudů, a pumpující srdce tak bude mnohem slabší.

Srdce je drahocenná věc – každým dnem nás udržuje při životě – a nikdy bychom jej neměli brát jako jistou věc… Srdce je také mezinárodním symbolem lásky a naděje. Proto jsme na této arktické expedici vzali vlajky každé členské země Organizace spojených národů a poskládali je do tvaru srdce na tající kře. Velmi jednoduchým způsobem tak vyzýváme všechny země, aby se spojily a Arktidu chránily. Arktida teď potřebuje naši lásku víc než kdykoli předtím. V tomto vážném okamžiku musí mezinárodní společenství najít srdce – odvahu a znepokojení – a společně se zasadit za ochranu tohoto výjimečného místa.

Trvalo nám to několik dní, než jsme našli kru, která by byla dostatečně pevná, abychom na ni mohli nainstalovat naše dočasné umělecké dílo. Stáli jsme na palubě lodi Greenpeace Arctic Sunrise a sledovali úsvit nad ledovými krami – některé byly tenké a slabé, jiné byly tak hluboko, že voda byla čistě modrá. Ve sněhu jsme uviděli stopy a pak se v dálce objevil osamocený lední medvěd – smetanová skvrna proti moři bílé. Bylo nepředstavitelné, že ta dech beroucí krása, kterou jsme před sebou viděli, by mohla byt ohrožena hrstkou bohatých firem, které se starají víc o své čtvrtletní hospodářské výsledky než o budoucnost této nádherné oblasti.



Právě teď přišel okamžik,kdy musíme jednat a zastavit bezohledné a nenasytné společnosti i politiky, kteří jim umožnili pokračovat. Vzniklo nové globální hnutí – přes 1,8 milionu lidí – za záchranu Arktidy a vyhlášení neosídlené oblasti kolem severního pólu světovou rezervací pro všechny na této planetě. Kdekoli přeruší velké společnosti svými ropnými vrty arktické ticho, toto hnutí bude připraveno je zastavit.

Chceme pomoct vytvořit největší hnutí vůbec – a tohle by byl rekord, o němž bych svým vnoučatům vyprávěla s hrdostí. Že v roce 2012 jsme si všimli, něco jsme udělali, spojili jsme se na celé planetě a zachránili Arktidu – srdce světa. 

Sara Ayech - členka posádky lodi Arctic Sunrise