Minulý víkend jsem porušil zákon. Spolu s čtyřmi tisícovkami lidí jsem v německé Lužici vstoupil na cizí pozemek s cílem zablokovat obří povrchový důl na hnědé uhlí Welzow a přilehlou elektrárnu Schwarze pumpe patřící švédské společnosti Vattenfal. Nestydím se za to. Oproti darebáckému porušení zákona, které z médií slýcháme nejčastěji, měla tato akce silnou legitimitu.

V době, kdy spalování fosilních paliv (z nichž k nejhorším patří právě hnědé uhlí) způsobuje nenávratné škody na planetě Zemi, devastující požáry, dlouhotrvající sucha, extrémní výkyvy počasí, tropické cyklóny, rozklad ekosystémů, kdy změny počasí způsobují hlad a prohlubují chudobu, kdy ztrácíme cenné přírodní bohatství jako například Velký korálový útes, kdy tají ledovce a stoupá hladina moří, není důvod stát stranou.

:. Tisíce lidí obsadily důl. (c) Zbyšek Jakubowitz

Z těchto důvodů jsem letos navštívil klimatický tábor v německém Braniborsku nedaleko polských hranic nazvaný Ende Gelande. Celý tábor byl založen na myšlence udržitelnosti a vzájemné solidarity. Elektřina byla poháněna solárními panely, záchody suché a kompostovatelné, kuchyň bez masa, účastníci tábora se zapojovali do jeho chodu krájením zeleniny a mytím nádobí. Překvapením pro mne byla skladba lidí v táboře. Viděl jsem lidi různého věku a pohlaví, od čistě oblečených po špinavé, od krátce střižených po dredaté. Zároveň byl tábor založen na práci afinitních skupin, které společně domlouvaly postup a vysílaly své delegáty na velké plénum, kde se diskutovaly nejdůležitější otázky.

Atmosféra mne ihned pohltila. Když hned první noc organizátoři oznámili, že už zítra „jdeme do toho“, začal jsem být lehce nervózní. Přestože jsem již absolvoval několik akčních tréninků, pro jistotu jsem na poslední chvíli vyzkoušel i trénink nabízený přímo na místě. Přidal jsem se spolu se svým “buddym“ (tedy nejdůvěrnějším člověkem v afinitní skupině) k růžovému feministickému bloku, který byl součástí tkzv. modrého prstu, jehož cílem bylo vstoupit do dolu a sestoupit co nejníže. Tisícihlavý průvod, který vycházel z tábora, patří k nejhlubším zážitkům, které jsem ve své aktivistické kariéře prožil. Neustálé skandování, veselá nálada, bubeníci roztáčející dav v rytmu samby. Přestože jsme po cestě potkali několik policejních antonů, do dolu jsme se dostali poměrně překvapivě bez jakéhokoliv odporu.

:. Rypadlo nefunguje. Je plné lidí. (c) Zbyšek Jakubowitz

Na dně dolu zažívám smíšené pocity. Ačkoliv je skvělé tančit na obřích rypadlech ozdobených ekologickými transparenty, celkové znechucení ze zničené krajiny převažuje. V natěračské kombinéze si připadám jako astronaut, který prochází měsíční krajinou. Tady by měly růst stromy a žít lidé, místo toho vidím jenom spoušť. Po chvíli se rozhodneme vrátit a podobně jako většina lidí z tábora druhý den podpořit blokády železnic spojujících doly s elektrárnou.

Další den provádím štáb České televize, který si akci přijel natočit. Díky tomu vidím všechny blokády, které se ten den dějí. Blokujeme na několika místech koleje vedoucí k elektrárně, důlní nákladové nádraží, těžební stroje v dole. Odpoledne se několik stovek lidí pokusí dostat přímo do elektrárny, avšak zde narazí na tuhý odpor policie a více než sto z nich je zatčeno. Podle večerních zpráv jde do tuhého, elektrárna jede jenom na dvacet procent a je blízko k jejímu zavření. V noci proto vyrážíme podpořit jednu z blokád, kterou mezitím napadli neonacisté a pro uhelní místní. Zvláštní pocit spát na barikádách, ani ty kameny tlačící do zad a všudypřítomná zima nepřekonají vnitřní pocit zadostiučinění.

:. Barikády na kolejích. (c) Zbyšek Jakubowitz

Ráno pozoruji únavu většiny lidí. Po druhé noci na blokádě již nemají tolik optimismu. Narychlo sháníme teplou kávu, stavíme přístřešky proti dešti, domlouváme se co dál. Odpoledne blokádu oficiálně ukončíme. Na místě zůstávají jen srdcaři, kteří se k železnicím připoutávají pomocí trubek. Tábor je v euforii. Všechny příchozí skupinky vítá rozbouřený dav skandováním a potleskem. Přijíždějí autobusy, které svážejí lidi propuštěné z vazby. Vzduchem se line zvuk samby. Oslavujeme. Vidím kolem sebe odhodlané lidi, kteří nechtějí jen nečinně přihlížet devastaci planety a lidského společenství. Dokud tito lidé (a mnozí další) budou bojovat za klimatickou spravedlnost, pak je udržitelná budoucnost založená na demokracii a bezuhlíkové ekonomice možná.

Radek Kubala je členem iniciativy Limity jsme my.