Ústí nad Labem, Spolchemie. V rámci DETOX tour se vracím do rodného města a jsem zvědavý, co uvidím. Vzpomínám na školní léta na gymplu v Jatečné, shodou okolností kousek od Spolchemie. A také na rýmovačku tehdejších ústeckých teenagerů: „Okolo Ústí voděnka teče, kdo si k ní přičichne, dostává křeče“. Jak je to s kvalitou vody dnes?

Spolchemie je další velkou chemičkou, vedle Synthesie v Pardubicích a Spolany v Neratovicích, na níž se během plavby zaměřuje naše pozornost. Za zmínku stojí, že byla založena již v roce 1856.  V roce 1938 buduje další závody: jeden na výrobu barviv právě v Synthesii, druhý na chlorovou výrobu ve Spolaně.

V době svého zrodu se chemička nacházela spíše na okraji města. Ústí nicméně rostlo, stejně jako se rozšiřovala továrna, a dnes leží Spolchemie téměř uprostřed stotisícového města. K nejbližšímu náměstí je to několik set metrů. Právě její dnešní poloha, vzhledem k nebezpečné výrobě chloru, představuje závažný problém.

Vzpomínám si, jak se mi před mnoha lety dostala do rukou studie, kterou si nechala Spolchemie zpracovat od americké konzultační firmy ohledně bezpečnosti provozů a případných následků v případě vážnější havárie. To, co jsem viděl, mě šokovalo!

Jeden ze scénářů popisoval případnou vážnější havárii na amalgámové elektrolýze s masivním únikem chloru.  V případě vanoucího větru směrem k městu by během několika málo minut došlo k úmrtí více než dvou tisíců lidí v centru města, s přibývajícím časem by se počet zasažených chlorem zvětšoval.  Ve finále by mohla být zdravotně postižena až polovina obyvatel tohoto stotisícového města.

Nechci se pouštět do polemiky o pravděpodobnosti takového scénáře, ale známe případy, kdy z té či oné příčiny došlo k haváriím, které se předtím zdály nemyslitelné.  Pro mne byla tato studie potvrzení mého přesvědčení - chlorová chemie do centra stotisícového města jednoznačně nepatří!

Kromě bezprostředního ohrožení lidí v případě havárie představují nebezpečné výroby v centru města veliké zatížení pro životní prostředí. Na konci devadesátých let provedlo Greenpeace několik odběrů vody a sedimentů v okolí výpusti odpadních vod Spolchemie. Ačkoliv jsme očekávali chemický koktejl, zarazil nás nález DDT, který byl více jak dvacet let zakázán.   Také nás znepokojilo množství hexachlorbenzenu (HCB). Ten patří mezi nejnebezpečnější persistentní organické látky (POPs) a jeho použití je proto zakázáno Stockholmskou úmluvou o POPs.

Tento rok na začátku prázdnin jsme odebrali sedimenty u bývalé výpusti ze Spolchemie, která se údajně nepoužívá od roku 2003. K našemu zděšení jsme našli obrovské koncentrace HCB, a to ve výši 2g/kg sedimentů. Pro představu: toto množství je 100 000krát vyšší než nejvyšší přípustná koncentrace pro sedimenty (např. říční bahno) tak, aby mohly být použity pro aplikaci na pole. Kromě HCB jsme také našli DDT. Dnes jsme opět odebrali kontrolní vzorky a obrátili se na inspekci životního prostředí, aby případ prošetřila.  Jsem zvědavý, jakou odpověď dostaneme.

Jedna perlička na závěr. Když jsem se včera chystal do Ústí, brouzdal jsem na webových stránkách Spolchemie. Zaujala mě věta:“ Kvalita a ochrana životního prostředí a sociální zodpovědnost jsou nezastupitelnými a klíčovými prvky naší strategie.“

Snažím se tomu porozumět.  Sociální zodpovědností je patrně míněno provozování chlorové chemie v centru města s vědomím, že případná větší havárie může způsobit stovky až tisíce mrtvých. Kvalita a ochrana životního prostředí jako klíčový prvek strategie je zřejmá z nedávné žádosti o možnost prodloužit fungování zastaralé amalgámové elektrolýzy, díky které jsou v okolí chemičky stovky tun nebezpečné rtuti, o další dva roky.

Vzpomínám na jednání s vedením Spolchemie v letech 1997 a 1998. Tehdy se dušovali, že starou elektrolýzu používající rtuť nahradí do několika let modernější membránovou. Je pravda, že pojem času je relativní. Pro někoho pár let může znamenat i plných patnáct let. V jednom Spolchemii nelze upřít profesionalitu: mají perfektní greenwashing. Jak jinak si vysvětlit vydávání chlorové chemie v centru za zelenou chemii?