Slovo "naděžda" znamená rusky naděje. Stejnojmenné rehabilitační centrum bylo v Bělorusku založeno v roce 1994. Pomáhá dětem žijícím ve městech a vesnicích postižených jadernou havárií Černobylu.
Tisíce dětí v celém Bělorusku přišly o zdravé dětství. Jejich jídlo je kontaminované, stejně tak hřiště, na které dovádějí. Jejich zdraví jim ničí radiace.
V centru Naděžda jsem potkal učitelku Elenu Solovyevu. Dříve učila v dnes radiací kontaminovaném regionu Mogilev. Do centra s sebou vzala i svoji třídu. Elena uvádí, že okolo 40 % dětí ze třídy má vážné zdravotní problémy: astma, cukrovku, rakovinu, oslabený imunitní systém nebo poruchy dýchací a zažívací soustavy.
"Vysvětlujeme dětem odkud pochází jejich zdravotní problémy a ony tomu rozumí. Dýcháme kontaminovaný vzduch, jíme kontaminované potraviny. Na to si lidské tělo nikdy nezvykne a je téměř nemožné před tím utéci," říká Elena.
Centrum Naděžda bylo založeno, aby pomáhalo v péči o zdraví takzvaných "dětí Černobylu", dnes i "vnoučat". V centru se také děti učí, jak žít v kontaminovaném prostředí.
Olga Sokolovová, doktorka v centru Naděžda, mi řekla: "Vysvětlujeme dětem, co by měly dělat a co by neměly dělat. Co můžou jíst a co ne, kam můžou chodit a kam ne a taky, jak se mají o sebe postarat."
Poté, co jsem mluvil s Olgou, jsem byl velice zarmoucen. Děti žijící v okolí Černobylu byly nespravedlivě postiženy, některé dokonce ještě dříve než se narodily. Černobyl jim sebral šanci zdravě vyrůstat a hrát si bez zábran. Teď je už na dětech samotných, aby se chránily před radiací.
"Naším cílem je pomoci dětem pochopit, že jsou zodpovědné za svoje vlastní zdraví," řekl mi ředitel centra Nadeshda Vyacheslav Makushinsky.
Rozhodně to není férové, ale je to každodenní realita pro miliony přeživších. Naučit se zodpovědnosti a být pro ostatní příkladem - to jsou základní principy centra. Zatímco vláda a jaderný průmysl uniká před spravedlností, přeživší se setkávají na místech jako je Naděžda.
Centrum umožnilo lidem scházet se a vzájemně se podporovat. Hlavně jim ale dodalo sílu k tomu, aby na sebe vzali zodpovědnost. V cetru také ukazují světu, že není třeba jaderné energie.
Když běloruská vláda postavila nový jaderný reaktor jen 80 kilometrů odsud, lidé v centru se rozhodli konat a pustili se do přestavby budov, tak aby v nich využívali pouze obnovitelných zdrojů energie.
Naděžda má nejvýkonnější kolektory pro vytápění v celém Bělorusku, navíc všechny budovy a elektrická zařízení jsou energeticky úsporná.
V těchto dnech v centru budují nový systém solárních panelů na nedalekém poli, aby byli schopni pokrýt svou celou spotřebu elektrické energie.
"Snažíme se ukázat, že i tak velká instituce, může fungovat bez poškozovaní přírody," říká Makushinsky.
Ředitel centra je velmi nadšený a zapálený, bude to první projekt v celém Bělorusku, který je tak rozsáhlý a navíc je hrazen pouze z finančních darů. Jsem hrdý, že sbírka Greenpeace podpořila realizaci projektu částkou 15 000 euro (přibližně 400 000 Kč).
Makushinsky mi vysvětlil, proč je podle něj tak důležité, aby bylo centrum provozováno z obnovitelných zdrojů. "Děti se musí učit žít takovým způsobem, aby si chránily svoje zdraví a zajistily, že se katastrofy jako Černobyl nebudou už nikdy opakovat."
Když jsem mluvil s Makushinskym, tak jsem si uvědomil, jak naděje inspiruje k činům. Utrpení, které způsobila lidem katastrofa Černobylu, názorně ukazuje, že se musíme zbavit jaderné energie pro dobro nás všech. Vytrvalost šéfa centra a vůbec všech v Naděždě je jasným důkazem, že jiná cesta existuje, stačí, jen když se budeme alespoň trochu snažit.
Děti v centru kreslí obrázky, které ukazují následky havárie Černobylu, a také jejich sny o budoucnosti bez jaderné energie. Na fotografii je nad jejich hlavami motto: "My jsme naděje pro Zemi." A to opravdu jsou. Měly by nás inspirovat, abychom je podpořili a také začali prosazovat obnovitelné zdroje energie. To je cesta k životu v budoucnosti, kde by byly havárie jako Černobyl nebo Fukushima dávno zapomenuté noční můry.
Autor: Andrey Allakhverdov, komunikační zástupce s Greenpeace střední a východní Evropy
Překlad: Ondřej Mahdal, adr