Rakovinotvorný dioxin, jedovatá rtuť, nebezpečné DDT. Tyto a mnoho dalších toxických látek tvořilo chemický koktejl, jenž zamořil půdu, vzduch i podzemní vody v chemickém podniku Spolana, který stojí v Neratovicích na břehu řeky Labe. Na jaře roku 2001 na tento problém upozornila česká pobočka Greenpeace. Během záplav v srpnu 2002 se prakticky celá Spolana ocitla pod vodou.

Došlo k opakovaným chemickým poplachům kvůli havarijním únikům chlóru a do Labe se ze Spolany odplavily tisíce tun chemikálií i několik obrovských ocelových kontejnerů. Nočního zasedání krizového štábu se účastnili ministři vnitra a obrany. Německý ministr životního prostředí Jürgen Trittin přiletěl situaci v Neratovicích osobně zkontrolovat. Spolana se stala negativním příkladem nezodpovědnosti chemického průmyslu, ale také prokázala důležitou roli nevládních ekologických organizací v demokratické společnosti.

Dioxinové dědictví

Nejvážnější hrozbu ve Spolaně představovaly budovy kontaminované dioxiny, které byly v letech 1965–68  využívány k výrobě nebezpečného herbicidu 2,4,5-T. Ten mimo jiné Československo exportovalo přes zahraničního prostředníka, aby posloužil americké armádě k výrobě slavné směsi Agent Orange, kterou rozprašovala z letadel během války ve Vietnamu. Při výrobě herbicidu vznikaly ve Spolaně jako nežádoucí vedlejší produkty velmi toxické dioxiny, které způsobily vážné onemocnění minimálně 80 zaměstnancům chemičky. Výroba byla proto zastavena, Spolana budovy uzavřela a nechala je přes 30 let chátrat.

Protipovodňovou zeď

Image..Na jaře 2001 zahájilo Greenpeace ČR kampaň s cílem donutit Spolanu zabezpečit dioxiny kontaminované objekty před povodní a před únikem dioxinů do ovzduší, a to do doby, než se podaří toto zamoření – jedno z nejhorších v Evropě – definitivně zlikvidovat.

15. srpna 2012

V lednu 2002 vyměřili aktivisté Greenpeace kótu stoleté povodně a varovali před únikem dioxinů do Labe. © Greenpeace / Václav Vašků

Greenpeace se podařilo získat utajovanou expertní studii, která prokázala zamoření dvou budov, jejich okolí, podzemních vod a vzduchu dioxiny. Chemická analýza podzemní vody prokázala celou řadu toxických látek v koncentracích až 4200x přesahujících platné limity. Množství dioxinů ve vzduchu překračovalo v okolí objektů až 3000x limit platný v sousedním Německu. Podle odborníků by i krátkodobé působení takových koncentrací dioxinů mohlo vést k vážnému ohrožení lidského zdraví. Přesto v těsné blízkosti nejzamořenější budovy po celou dobu nabízel Penzion Z ubytovací služby. Ulice, v níž se penzion nachází, má příznačné jméno – Jedová.

Prvního většího úspěchu dosáhla kampaň 6. března 2002, když Spolana po měsících bagatelizování problému a osočování Greenpeace oznámila vybudování železobetonové protipovodňové zdi okolo jednoho z dioxinových objektů. Ta měla údajně ochránit Labe před dioxiny i v případě stoleté vody. Bohužel povodeň v srpnu 2002 se přes zídku přelila o desítky centimetrů. Přesto patrně zmenšila ekologické škody, neboť koncentrace dioxinů naměřené Českou inspekcí životního prostředí ve vodě uvnitř ochranné zídky byly asi 100x vyšší než množství dioxinů zjištěné okolo.

Spolana po vytrvalém tlaku Greenpeace také zakryla některá chybějící okna v zamořených budovách i propadlou střechu objektu A 1030. Tou mohly dioxiny až do léta 2002 zamořovat vzduch v okolí, a v případě většího deště hrozilo i vyplavení jedovatých látek z budovy. Nové měření pak prokázalo pokles hladiny dioxinů v okolí budov téměř 300x!

250 tun rtuti pod hladinou Labe

Image..Když Greenpeace později získalo informace o ohrožení Labe rtutí, svou kampaň rozšířilo o požadavek zabezpečit před povodní i oblasti kontaminované rtutí.

15. srpna 2012

Květen 2002 - odběr vzorků v areálu Spolany Neratovice © Greenpeace / Lenka Kučerová

Spolana rtuť používá při výrobě chlóru tzv. amalgamovou elektrolýzou. Kovová rtuť a ještě nebezpečnější organické sloučeniny rtuti kontaminovaly nejen několik výrobních objektů, ale také desítky tisíc kubíků zeminy na břehu Labe. Podle expertní studie je břeh Labe ve Spolaně zamořen více než 250 tunami rtuti, která může představovat vážné nebezpečí pro říční ekosystém a zdraví lidí.

Spolana věděla, že objekty a pozemky zamořené rtutí by byly zaplaveny už při dvacetileté vodě. Přesto až do akce Greenpeace v květnu 2002, která prokázala v povrchové vrstvě půdy nedaleko břehu Labe až 37 gramů rtuti na kg, ponechal podnik kontaminovanou oblast bez jakékoli ochrany proti povodni. Když jsem měl možnost navštívit tento objekt krátce po velké vodě v srpnu 2002, byly stěny čtvrtstoletí odstaveného provozu mokré bezmála do výše dvou metrů...

Očitým svědkem chemických havárií

Image..Během záplav v srpnu 2002 došlo ve Spolaně k několika únikům plynného chlóru. Jeden z nich se dokonce fotografovi Greenpeace shodou okolností podařilo z bezprostřední blízkosti nafotit. Spolana totiž tvrdošíjně popírala zaplavení objektů zamořených dioxiny, ačkoli hladina vody už přesáhla značky stoleté povodně, které Greenpeace v okolí chemičky vyznačilo a které signalizovaly zatopení dioxinového zamoření. Proto Greenpeace najalo vrtulník, ve kterém jsme společně s fotografem letěli zdokumentovat stav zaplavené chemičky. Právě v této době došlo k chlórové havárii, takže tehdejší mluvčí Greenpeace Václav Vašků zachytil objektivem svého fotoaparátu nejen zaplavenou Spolanu, ale i charakteristický chlórový mrak u chladících věží chemičky.

15. srpna 2012 CZECH REPUBLIC, NERATOVICE, SPOLANA - AUG 15, 2002. Yellow chlorine cloud foats over the flooded Spolana chemical plant on Thursday, August 15, 2002. Local officials alert a third degree of chlorine danger and made citizens to stay home and close windows

Zatopený areál chemičky Spolana Neratovice 15. srpna 2012 © Greenpeace / Václav Vašků

Fotografie byly následně oceněny v rámci soutěže Czech Press Photo, ale posloužily také jako důkaz, který usvědčil ze lži tehdejšího ministra životního prostředí Libora Ambrozka (KDU-ČSL). Ten nejprve odmítl vzít zástupce Greenpeace na palubu vrtulníku, ve kterém spolu s představiteli chemičky letěl zkontrolovat zaplavený areál Spolany. Po přistání uklidňoval na improvizované tiskové konferenci přímo v Neratovicích, že dioxinové objekty prý zaplavené nejsou. V reakci na mou otázku, jestli si tím je jistý, tvrdil, že objekty obletěli třikrát dokola a žádná voda tam prý nebyla. Ale po vyvolání pořízených fotografií mělo Greenpeace v ruce důkaz, že k zaplavení došlo a že ministr lhal.

Smrtící účinky chlóru jsou velice dobře známy, vždyť byl dokonce nasazen během 1. světové války jako jedna z prvních chemických zbraní. Přesto se o únicích chlóru během povodní mnozí lidé z okolí nedozvěděli vůbec, nebo pozdě. Kvůli tomuto šlendriánu mohlo jít mnohým o zdraví nebo dokonce o život. Ale tehdejší předseda představenstva Spolany Pavel Švarc novináři agentury AFP s klidem tvrdil, že až dvouhodinové zpoždění v ohlášení úniku chlóru bylo prýpouhým „drobným technickým a komunikačním nedostatkem“.

Nedůvěra veřejnosti k propagandě Spolany byla v té době tak velká, že krátce po opadnutí velké vody mne pozvali přímo do podniku, aby tím demonstrovali bezpečnost areálu. V doprovodu tehdejšího šéfekologa Spolany ing. Dobeše a zpracovatele zprávy o povodni ve Spolaně ing. Papeže jsem se po exkurzi do okolí dioxinového a rtuťového zamoření chystal k prohlídce zásobníků chlóru. Ve vzdálenosti desítek metrů jsem najednou ucítil štiplavý zápach a uviděl chlórový mrak. Byl jsem tak očitým svědkem další vážné havárie ve Spolaně. Až tento únik chlóru změnil názor tehdejšího ministra vnitra Grosse (ČSSD) a středočeského krajského hejtmana Bendla (ODS), kteří vážnou situaci ve Spolaně do té doby bagatelizovali.

 „Odpovědné podnikání“ s celosvětovou ostudou

O toxickém zamoření Spolany po haváriích během povodní referovala nejen všechna česká a významná západní média, ale i deníky v zemích jako Irán, Singapur či Brazílie. Greenpeace v rámci studie „Firemní zločiny“ předložilo chování Spolany i na pořad jednání globálního ekologického summitu OSN v Johannesburgu. Případ Spolany se stal tak známým, že jsem byl pozván přednášet o něm do Francie na konferenci o průmyslových haváriích. Neratovická chemička se společně s výbuchem v továrně AZT v Toulouse a největší průmyslovou katastrofou v dějinách v indickém Bhopalu stala jedním ze symbolů neodpovědnosti chemického průmyslu. Ale Svaz chemického průmyslu ČR byl  jiného názoru – odměnil Spolanu právem užívat značku „Responsible care“, která se v češtině jmenuje „Odpovědné podnikání v chemii“.

Dioxiny v potravinách i v krvi

Koncem listopadu 2002 Greenpeace chemickými rozbory prokázalo vysoké koncentrace dioxinů a polychlorovaných bifenylů (PCB) v půdě a potravinách (vejce, kachní maso) v blízkosti Spolany. Zatímco Spolana problém opět bagatelizovala, hlavní hygienik Michael Vít označil v telefonickém rozhovoru nalezené množství dioxinů za vážné a přislíbil na místo vyslat tým expertů, kteří měli odebrat další vzorky pro analýzy v národní referenční laboratoři. Svůj slib ale nedodržel, a dioxiny v potravinách už nikdo další neměřil. Přesto veterinární správa místním obyvatelům zakázala konzumaci potravin z vlastních zdrojů.

Nakonec proběhl alespoň výzkum obsahu dioxinových látek v krvi u skupiny obyvatel Neratovic a dvou okolních obcí. Prokázal jim zhruba dvojnásobnou hladinu těchto látek v krvi v porovnání se stejně velkou skupinou obyvatel Benešovska.

Sanace dioxinů a prokorupční chování politiků

Když ministerstvo životního prostředí a Fond národního majetku (FNM) začaly konečně vybírat metodu pro sanaci dioxinového zamoření, v rozporu se zákonem odmítl fond zveřejnit klíčové informace týkající se Spolany. Tajil smlouvu o financování likvidace zamoření i tzv. studii proveditelnosti. Tajil odborné posudky, na základě kterých se měly vynaložit miliardy, a dokonce i jména odborníků, kteří posudky pro výběr sanační metody zpracovali. Proto podalo Greenpeace na FNM žalobu. Soud dal sice po čase žalobě za pravdu, ale mezitím už byl fond zrušen.

Následně dal ministr Ambrozek výpověď své náměstkyni Evě Tylové, která trvala na porovnání dostupných technologií pro čištění Spolany, a jeho úřad dal zelenou tomu, aby FNM udělil zakázku za téměř tři miliardy bez výběrového řízení firmě SITA Bohemia, která vlastnila licenci na technologii BCD. Přitom byl fond i ministr Ambrozek ze strany Greenpeace upozorněn na existenci přinejmenším tří kvalitních, komerčně dostupných a vyzkoušených destrukčních technologiích. OSN dokonce i na projekty mnohonásobně menší vybírala z více technologií. Greenpeace proto v této věci podalo trestní oznámení pro podezření z trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku. To ale policie odložila, a skoro třímiliardová zakázka byla nakonec přidělena firmě SITA Bohemia bez výběrového řízení.

Dobrou zprávou je, že v letech 2005 až 2008 byly dva dioxiny kontaminované objekty v areálu Spolany zlikvidovány za pomoci nespalovací technologie, která nebezpečné látky chemicky rozložila.

 

MUDr. Miroslav ŠUTA, odborný konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik, v letech 2000 až 2002 byl koordinátorem aktivit Greenpeace ČR proti toxickému znečištění