Eliminace nebezpečných látek z výrobků i napříč dodavatelským řetězcem a odpovědnost za své výrobky, i když se z nich stane elektroodpad, to byly první požadavky Greenpeace na výrobce elektroniky. Jak si firmy v jednotlivých kritériích vedou, se spotřebitelé mohli dozvědět v našich Průvodcích zelenější elektronikou. Ty byly navíc dobrou motivací pro firmy se zlepšovat. V průběhu času se v hodnocení rozšířila „toxická“„ kritéria, výrobci museli ve své politice definovat princip předběžné opatrnosti a byla přidána kritéria energetická a klimatická.
Výsledkem je, že na trhu již bez problému naleznete elektrospotřebiče bez bromovaných zpomalovačů hoření, PVC a ftalátů, vyrobené s použitím energie z čistých zdrojů a recyklovaných materiálů. Řada našich požadavků byla legislativně zakotvena například v evropských směrnicích, systém sběru elektroodpadu a jeho recyklace se prosadil nejen v Evropě a USA ale rozšiřuje se i do zemí jako je Indie.
Kampaň přinesla řadu milých překvapení, například naprostý obrat u firmy Apple, která z počátku patřila k těm nejhorším a naprosto ignorovala požadavky na zelenější výrobu. Na to reagovala mini kampaň „Green my apple“, na základě které Steve Jobs konečně reagoval a vyhlásil, že Apple se stane nejzelenější značkou a tak se také stalo.
Zůstává tu však jedno velké „ale“. Všechno to očištění a ozelenění výroby a zlepšení nakládání s elektroodpadem nestačí tempu, jakým elektro výrobky konzumujeme. Sice si kupujeme spotřebiče s menším množstvím toxických látek a energeticky šetrnější, ale tempo, jakým je střídáme, znamená, že ekologická stopa elektroprůmyslu je stále vysoká a cesta k udržitelnosti daleká.
Pro letošek je odhadováno, že se na světě prodá asi 2,5 miliardy telefonů, tabletů a počítačů. Většina z těchto přístrojů je designována tak, že vydrží jen pár let. Výsledek bude roční nárůst objemu elektroodpadu na nějakých 65 milionů tun (odhad pro 2017). Spotřeba zdrojů pro elektroniku, ať už v podobě energie na výrobu nebo surovin je značná, stejně jako ekologická stopa její výroby. Brzy budou emise CO2 z elektroprůmyslu stejné, jako roční emise celé Belgie. Řada nerostů pro výrobu elektra, například coltan - smutně proslavený dokumentem Krev v mobilu - se získává v nestabilních oblastech za nelidských podmínek pro dělníky, jimiž jsou často děti.
Před výrobci elektroniky stojí nelehká výzva, protože skutečně zelený výrobek musí být nejen zbaven toxických látek a vyroben čistě s použitím čisté energie a recyklovaných materiálů, ale hlavně musí dlouho vydržet a být dobře upgradovatelný. To v době, kdy si u mnoha přístrojů nemůžete ani vyměnit baterii, znamená skutečně zásadní přehodnocení způsobu, jakým celý průmysl funguje. Existují již první dobré příklady, že to lze - například Phoneblocks nebo Motorola's Project Ara. Jedna vlaštovka ale jaro nedělá, jak říká jedno hezké přísloví a je zřejmé, že cesta k udržitelnému elektroprůmyslu bude ještě dlouhá a obtížná.
Greenpeace, s vaší pomocí, v tom elektroprůmysl samozřejmě nenechá samotný a bude se i nadále snažit, aby design telefonů, tabletů a dalších přístrojů byl perfektní nejen pro spotřebitele, ale i naši planetu.
Autor: Jan Freidinger, Greenpeace ČR