Ryby a mořské plody – průvodce spotřebitele

Ptejte se prodejců!

Rybáři používají k lovu řadu technik lovu. Některé mají kvůli množství nechtěných úlovků nebo ničení ekosystémů na mořském dně devastující dopady. Ryby a mořské plody se v posledním desetiletí staly módním hitem. Snadná dostupnost a vědomí, že se jedná o vysoce zdravé a zároveň chutné jídlo, znamenaly, že poptávka po lososech, krevetách, tuňácích a dalších mořských plodech neustále stoupá. Kvůli tomu jsou však některé druhy, jako třeba tuňák obecný, na pokraji vyhubení. Tento stav není do budoucna udržitelný a nevyhnutelné omezení lovu ryb znamená i jejich nižší spotřebu.

V České republice není spotřeba ryb a mořských plodů tak vysoká jako například v Itálii, Francii, Spojených státech nebo Japonsku. Přesto také patříme k té bohatší a šťastnější části světa, která spotřebovává mnohem více plodů této planety než její chudší části. A patříme tak tedy i k těm zemím, kde je zodpovědnost spotřebitelů ve velké míře i zodpovědností za udržitelnou budoucnost.

Ryby jsou zdravé, máme je snad přestat jíst?

Pokud se nechcete úplně vzdát konzumace ryb, snažte se vyhnout podílu na devastaci rybích po­pulací, mořských živočichů, oceánů, životního prostředí a nespravedlivém rozdělení přírodních zdrojů tím, že budete zodpovědně vybírat a zároveň k odpovědnosti tlačit i pro­dejce. Nebojte se jich ptát, jakým způsobem byla ryba ulovena. Není to lehké! Čeští obchodníci zatím na tento tlak nejsou zvyklí a tuto informaci lze zatím v ČR nalézt jen u minima nabízených produktů.

Jakým rybám se vyhnout?

Začněte tím, že si budete vybírat ryby, které nejsou na našem červeném seznamu ohrožených ryb a mořských plodů. Na ten se dostaly ty nejohroženější druhy vzhledem k následujícím kritériím:

• historie druhu ho činí náchylným k nadměrnému využívání
• druh pochází z vylovených a vyčerpaných populací nebo je loven takovým tempem, že populace bude brzy zdecimována
• rybolovné metody (jako jsou např. výbušniny, jed, vláčení sítí po dně, bagrování dna) používané pro chytání daného druhu jsou zničující pro další mořské živočichy a jejich životní prostředí.

Rozhodně se vyvarujte rybám chyceným pomocí sítí tažených po mořském dně. Naopak nejšetrnější metodou je použití udice. Pokud chcete zodpovědně vybírat mušle a korýše, pak preferujte ty, které byly sbírány ručně nebo uloveny do pastí, a vyhněte se těm, jež byly uloveny bagrováním mořského dna.

Když se ryby neloví, ale chovají na farmách, můžeme je bez obav jíst?

Akvakultury jsou rybářským průmyslem často prezentovány jako odpověď na otázku, jak nasytit poptávku v situaci, kdy je v mořích čím dál méně ryb. Přitom se jedná o zřejmě nejdestruktivnější, nejméně udržitelné a nejnespravedlivější odvětví rybolovného průmyslu.

Chov ryb totiž přináší celou řadu problémů: používání pesticidů a antibiotik, znečištění vod dusíkatými látkami, krmení rybí moučkou a tukem či odchyt obrovského množství nedospělých jedinců či nadměrný lov ryb využívaných jako krmivo. Nejvíce postihuje životní prostředí chov krevet, kvůli kterému již bylo zničeno tisíce hektarů těch nejcennějších pobřežních ekosystémů – mangrovníkových hájů.

Akvakultury mohou být udržitelné, ale musí splnit celou řadu podmínek v závislosti na potravních návycích a životním cyklu chovaného druhu.

Jaké ryby mohu bez obav jíst?

Populace dlouhodobě oblíbených a poptávaných ryb jsou vystavovány enormnímu tlaku rybářů. Z ryb nabízených v Česku se to týká především tresky, nebo platýze a tuňáka. Proto je dobré se poohlédnout po alternativách a nekupovat neustále jeden nebo dva druhy ryb.

Ideální volbou jsou domácí ryby chované v přirozeném prostředí. Česko má mnohasetletou tradici chovu kapra, na trhu lze ale najít i další ryby z českých rybníků (lín, amur, cejn). Většina dravých ryb (candát, štika, sumec) z české produkce není intenzivně přikrmována rybí moučkou, ale živí se přirozenou potravou, tyto druhy lze tudíž také doporučit. Granulemi s obsahem rybí moučky se u nás intenzivně vykrmují pouze pstruh duhový a siven americký. Objem dodané rybí moučky však nepřesahuje nárůst živé váhy chovaných ryb, a proto jsou i tyto ryby dobrou volbou.

Lokální mořské ryby pochopitelně nemáme, ale z hlediska uhlíkové stopy a dalších nákladů je samozřejmě rozdíl, zda ryba pochází z Baltu, nebo Indického oceánu. Dobrou volbou se zdají být ryby, které mají tučné maso – sledě, makrely a sardinky, jejichž populace se v evropských lovištích zotavila.

Zaručeně šetrně ulovená ryba?

Zatím neexistuje žádná skutečně stoprocentní certifikace ryb z udržitelného rybolovu. Nejrozšířenější certifikací je MSC (Marine Steward­ship Council), přičemž Greenpeace v současnosti tuto certi­fikaci neschvaluje plně, protože dle stávajících pra­videl mohou být logem MSC označena i rybářství, která nejsou trvale udržitelná. Greenpeace pracuje na tom, aby přimělo systém MSC přijmout kritéria trvalé udržitelnosti.

V některých českých supermarketech jsou přede­vším chlazené ryby označeny jako „z trvale udrži­telného chovu“, ale přitom není přesně jasné, jaká kritéria pro hodnocení trvalé udržitelnosti používají.

Přátelský k delfínům?

Řada tuňákových konzerv nese označení „Dolphin Friendly“. Vypovídající hodnota tohoto označe­ní je ovšem nicotná. Neexistují totiž žádné právní standardy nebo minimální kritéria, kterými by toto označení bylo vázáno. V praxi to znamená, že tak­to označený tuňák byl sice uloven metodou, která neubližuje delfínům, ale zároveň mohl pocházet ze zdecimované populace a mohl být chycen způso­bem, jenž zabíjí želvy, žraloky nebo mořské ptáky. Pokud si tuňáka nedokážete odpustit, vyberte si tuňáka pruhovaného (Katsuwonus pelamis), někdy označovaného jako bonito nebo skipjack, který byl uloven na udici. 

Přečtěte a stáhněte si nového Průvodce spotřebitele, který pomůže při odpovědném výběru z nabídky ryb a mořských plodů na našem trhu a zároveň vám poskytne argumenty k tomu, abyste se stali aktivními zákazníky.