Stařec a moře ropy

Novinka - 22 července, 2015
Šaman lidu Chanty, strážce posvátného jezera Imlor, byl obviněn z ozbrojeného vyhrožování naftařům. Stařec nyní čelí hrozbě, že půjde do vězení.

Sergej Kechimov, Foto Denis Sinyakov, z expedice do oblasti v roce 2013
Foto Denis Sinyakov, z expedice do oblasti v roce 2013

Posvátné jezero pro lid Chanty se jmenuje Imlor a táhne se napříč surgutským regionem. Starý pastýř Sergej Kechimov je potomek šamanů a lidových muzikantů - ochránce jezera. A není to pouhé řečnění, místní lidé sem chodí na obřady a modlí se ke starým bohům nebe a země.

Sergej se svou rodinou strávil celý život v táboře u jezera. Nyní se ale ze Surgutu stal ropný kraj. Každý rok se k vesnicím starousedlíků dostávali těžaři blíž a blíž a spolu s nimi i toxický odpad, suť, ohně. Sobí pastviny téměř vymizely, dary přírody už k uživení nestačí. Lidé odcházeli jeden po druhém do nových, „ropných vesnic“. Ale Sergej se rozhodl zůstat, protože okolí jezera je jeho zemí a on je za ni zodpovědný, i před svými bohy.

Malý srub postavený z klád a v něm nyní přebývá posledního žijící člověk na březích Imloru.. Ze všech stran je obklíčený trubkami a ropnými vrty firmy Surgutneftegaz. V noci osvětlují nebe nad táborem pochodně spalující plyn.

Sergej bere své povinnosti svatého ochránce s veškerou oddaností. „Někdy narazím na rybářskou loď a je tam Rus lovící ryby ve velkém. Ptám se ho: Co tu děláte? Zde nemůžete rybařit. My z Chanty bereme pouze, co je potřeba, abychom se uživili, ale vy berete vše. Dost často mi pak vyhrožují násilím.“ říká Kechimov.

Jednou pokousal pes jednoho z těžařů Kechimova soba a pak zaútočil i na něj. Stařec vzal svou zbraň a psa střelil. Za pár dní dorazila policie a požadovala podpis nějakých papírů v ruštině. Sergej mluví rusky špatně, a číst neumí skoro vůbec. Nedostalo se mu vzdělání – a na co by mu v lese bylo? O pár dní později se Sergej dozvěděl, že ty papíry byly přiznání, ve kterých se doznává k ozbrojenému vyhrožování ropným společnostem, a co víc – vymáhal peníze!

Případ byl okamžitě postoupen soudu ve věci „ohrožení na životě“. Slyšení je naplánováno na 17. srpna. Sergejovi hrozí dva roky vězení. Místní mají za to, že ropná společnost je příliš zatvrzelá a chce vystrašit domorodce, a zároveň se zbavit Kechimova, který jim stojí v cestě. Pastýři sobů nemají peníze a jsou obhajováni advokátem zdarma přidělenými státem. Tento advokát se nyní snaží zneplatnit podepsané přiznání, protože policisté při jeho podepisování nezajistili tlumočníka.

Mezitím se firma Surgutneftegaz připravuje na velké těžební operace. Pod jezerem Imlor je podle společnosti jeden milion tun ropy. Jenomže ropná těžba v Rusku, to je velmi špinavý byznys.

Únik ropy při povodních, Nefteyugansk, foto Andrey Seleznev

Před dvěma lety byla v oblasti Surgut expedice Greenpeace. Zaznamenali jsme ropné skvrny a navázali jsme spolupráci s místními, kterých se znečištění týkalo. Najít ropné úniky nebylo složité. Naopak bylo těžké najít zdravé, neotrávené lesní porosty. Sergej Kechimov nám tehdy ukázal, co se s jeho zemí děje.  Pro přírodu a domorodce není nebezpečné pouze znečištění. Dříve zde nebyly silnice, nyní po cestách vytvořených ropným průmyslem přicházejí pytláci. Pobřeží je plné odpadků a v lesích rostou lovecké chaty.

Podle tradic Chanty je na posvátných místech striktně zakázáno rozdělávat oheň, kácet stromy, lovit, rybařit, a cokoliv dalšího, co by mohlo rušit duchy. Taková místa jsou podle domorodců vytvářena „samotnou přírodou pro čistotu myšlenek a mírumilovné meditace“.

Místní půda a lesy jsou sice veřejné, ale vláda je bez okolků vydá jakékoli společnosti. Pro destrukci přírody zde stačí formální souhlas, společnost musí navíc platit malou kompenzaci. Ekologičtí aktivisté se snažili prosadit jezero a jeho okolí mezi chráněné přírodní památky, ale šéf ropné společnosti má podporu místního gubernátora.

Společnost sama představila vizi, jak bude “částečně” chránit jezero a pro místní zachová místo k modlení. Jejich nový svatostánek má být miniaturní rezervace uprostřed ropných polí, zatímco vše ostatní bude pokryto infrastrukturou potřebnou k těžbě, část má zasahovat i do prostoru samotného jezera. Co potom z posvátného místa zbyde? Hádejte. Každopádně to bude znamenat konec posledního strážce jezera.

Autorka: Maria Favorskaya, Greenpeace Rusko