Novinka - 26 listopadu, 2004
Letošní 3. prosinec je dvacátým výročím největší průmyslové katastrofy ve světových dějinách. Ani po dvaceti letech však není historií – tragedie lidí zasažených chemickou havárií v indickém Bhópálu pokračuje.
Letošní 3. prosinec je dvacátým výročím největší průmyslové katastrofy ve světových dějinách. Ani po dvaceti letech však není historií – tragedie lidí zasažených chemickou havárií v indickém Bhópálu pokračuje a pokračuje také boj jejich boj za základní lidská práva, nevyrovnaný boj obyčejných lidí proti mocné nadnárodní korporaci.
V noci z 2. na 3. prosince 1984 uniklo z chemičky patřící americké firmě Union Carbide více než 40 tun metylisokyanátu, kyanovodíku a dalších smrtelně nebezpečných plynů. Při operaci v chemičce UCIL (Union Carbide India Ltd), která se specializovala na výrobu pesticidů, zejména na rizikový Sevin (jehož používání je dnes ve většině vyspělých zemí zakázáno), vniklo větší množství vody do velkoobjemového kontejneru, v němž byl skladován metylisokyanid. To vyvolalo bouřlivou reakci, která měla za následek obrovské zvýšení tlaku a teploty. Vítr roznesl smrtící chemický koktejl do okolí. Nikdo nebyl varován, protože poplašné zařízení bylo vypnuto. Během jediné noci tak na následky otravy zemřelo několik tisíc lidí.
Účinek jedů na lidi žijící v okolí chemičky byl strašlivý. Mnozí zemřeli ve svých postelích. Jiní se osleplí vypotáceli ze svých domů, dusili se a zemřeli na ulici. Ještě více lidí zemřelo později v centrech první pomoci a v nemocnici. Jedovaté plyny lidem spálily tkáně očí a plic, vstoupily do krevního oběhu a poškodily řadu dalších tělesných systémů. Prvními akutními příznaky u postižených byly zvracení a pocity pálení v očích, v nose a v krku. Smrt většinou způsobilo respirační selhání. U některých způsobily toxické plyny tak masivní vnitřní sekreci, že se plíce zaplnily tekutinou. U jiných vedlo k udušení křečovité stažení dýchacích cest. Mnoho z těch, kteří přežili první den, bylo nalezeno s poškozenými plicními funkcemi.
Do tří dnů po havárii zemřelo na následky přímého kontaktu s toxickými látkami podle odhadů na osm tisíc lidí. Dalších 500 tisíc lidí bylo vážně onemocnělo. Nyní, po dvaceti letech, je podle střízlivých odhadů zřejmé, že následkem této havárie zemřelo nejméně 20 tisíc lidí. Následky hávárie dnes trpí již třetí generace obětí – děti rodičů, kteří se sami narodili již po neštěstí. Objevují se u nich poruchy mozku, hormonální poruchy, narušení imunitního systému, rakovina, tuberkukóza a další vážná onemocnění. Je to hrozivé dědictví, kterému není možné uniknout.
Společnost Union Carbide byla požádána, aby odškodnila alespoň ty, kteří zůstali trvale neschopní práce. Firma však odmítla zaplatit 220 milionů dolarů, které v rámci tzv. předběžného vyrovnání požadovaly organizace sdružující oběti katastrofy. Společnost raději po léta platila armádu právníků, kterým se úspěšně dařilo prodlužovat nekonečné soudní spory.
Nakonec se v roce 1989 indická vláda rozhodla přistoupit na mimosoudní vyrovnání ve výši 470 mil. dolarů. Výplata odškodnění činila průměrně 270 až 530 dolarů na osobu. To postiženým často nestačilo ani k zaplacení nutné lékařské péče za posledních 5 let. Přitom mnoho z těchto lidí a jejich dětí je nemocných i nadále a patrně zůstanou nemocní po celý život. Přibližně 100 000 lidí stále potřebuje akutní lékařskou péči, ale kompenzace se na ně nevztahují.
Havárie v Bhópálu je učebnicovým příkladem toho, jak chemický průmysl odmítá přijmout odpovědnost za škody, které prokazatelně spáchal. V roce 1999 společnost Union Carbide fúzovala s firmou Dow Chemicals (dále jen Dow). Dow zakoupil Union Carbide za 9,3 miliardy dolarů, čímž vznikla druhá největší chemická společnost na světě. Roční příjmy Dow dnes činí přes 20 miliard dolarů a jeho majetek přes 30 miliard dolarů. Dow však nekoupil pouze majetek společnosti Union Carbide, ale je zodpovědný i za její závazky. Morální odpovědnost za tragédii v Bhópálu však Dow odmítá připustit. Prý proto, že právní odpovědnost je stále ještě zkoumána americkými soudy.