Novinka - 14 dubna, 2011
Naši kolegové z radiačního týmu Greenpeace monitorují dopady jaderné katastrofy v Japonsku. Kromě toho, že odebírají vzorky, provádějí měření, sbírají a vyhodnocují data, jsou ale dennodenně konfrontováni i s lidským rozměrem této tragédie. Nikoli v číslech, hodnotách a limitech, ale v jednotlivých lidských příbězích se totiž teprve odráží skutečný dopad celé situace. O jeden takový příběh se podělil člen radiačního týmu Greenpeace Mitsuyasu Oda.
Jako člen radiačního týmu Greenpeace jsem s ostatními kolegy v posledních týdnech navštívil řadu míst. Odebírali jsme vzorky půdy a zeleniny, měřili záření a hovořili s lidmi zasaženými krizí v Japonsku. Slyšeli jsme spoustu příběhů o ztrátách, kterým lidé čelí ve svých rodinách, domovech i živobytí. Tento týden jsem se v uprchlickém táboře ve městě Yonezawa setkal s nádhernou starou dámou. Vyprávěla mi svůj příběh. Je jí 81 let a žila ve městě Namie, nedaleko jaderné elektrárny Fukušima – Daiči.
Gymnázium ve městě Yonezawa nyní slouží jako útulek pro 504 lidí, kteří přišli o své domovy kvůli vlně tsunami nebo žijí poblíž jaderné elektrárny Fukušima. Ti, kdo ztratili své domovy nebo byli evakuování kvůli radiačnímu riziku, mají budoucnost nejistou.
Setsuko Yamamoto žila sama, měsíc před katastrofou přišla o manžela, kterému bylo 90 let. Vzali se před více než 60 lety, ještě než do Japonska vůbec dorazily jaderné elektrárny. Od té doby žili v městečku Namie v malinkém domě s malým rýžovým polem. Když přišlo to obrovské zemětřesení, cítila se šťastná, protože si myslela, že půjde do nebe za svým manželem. Myslela na svého manžela, když zemětřesení otřáslo jejich domem, a modlila se za šťastnou smrt a aby šla do nebe.
Její modlitby však nebyly vyslyšeny, zachránili ji sousedé. A teprve tehdy se její život stal noční můrou. Musela uniknout před zkázou zemětřesení, tsunami a navíc ještě před jadernou hrozbou. Ve snaze najít bezpečné místo se z jednoho uprchlického tábora do druhého stěhovala už čtyřikrát.
A teď přišla o všechno. Kvůli vysoké radiaci, se už nikdy nesmí vrátit domů. Čas jejího života je omezen a už toho není mnoho, o čem by mohla snít. Řekla mi s úsměvem: „Ztratila jsem šanci jít do nebe se svým manželem,“ a za jejím úsměvem jsem uviděl hluboký žal.
Více o práci radiačního týmu včetně naměřených dat najdete zde (v AJ)