Oceány se vyprazdňují a jen jedna generace dělí několik druhů ryb od
hranice vyhynutí, oznámili včera vědci. Příčinou úbytku ryb v hlubokých
mořích je intenzivní rybolov.
Záznamy
o množství úlovků v severním Atlantiku od roku 1978 do roku 1994
ukazují, že populace nejméně pěti druhů hlubokomořských ryb vykazuje
znaky, které ji řadí do kategorie kriticky ohrožených živočichů podle
Světového svazu ochrany přírody (IUCN). Výzkum zveřejněný v časopise
Nature podporuje snahu ochránců přírody o vytvoření mezinárodně
chráněných oblastí nepřístupných rybářským lodím, kde by se mohly stavy
ryb postupně navyšovat. „Očekávali jsem, že se prokáže úbytek populace,
nečekali jsme ale, že bude tak hrozivý,“ říká doktorandka Jennifer
Devine, která vedla výzkum na kanadské Memorial University v
Newfoundlandu. „Když se nic nezmění, můžeme zakrátko počítat s moři
zcela prázdnými, nebo obývanými jen rybami, které lidé nijak
nevyužívají.“
Minulý rok přišli kanadští vědci s výzkumem, který
dokazoval, že velké dravé ryby, jako je tuňák nebo mečoun, jsou na
pokraji vyhynutí. Také množství žraloků žijících v severním Atlantiku
pokleslo za posledních patnáct let o 90 %. Zatímco dřívější výzkumy se
věnovaly stavu ryb, které lidé loví kvůli komerčnímu využití, později
se vědci zaměřili především na ryby, které se dostávají do sítí omylem.
„Nikdo se o tyto ryby nijak zvlášť nezajímá, protože nemají komerční
hodnotu, ale jsou velmi důležité pro celý mořský ekosystém,“ dodává
Jennifer Devine. Vědci proto znovu prošli všechny záznamy o úlovcích a
zaměřili se na pět druhů ryb žijících v hlubokých mořích - hlavouna
tuponosého (Coryphaenoides rupestris), hlavouna severního (Macrourus
berglax), moridu nosatou (Antimore rostrata), mořského úhoře
(Macrognathus aculeatum ) a jeden z druhů mořského rejnoka (Raja
spinicauda). Všechny tyto druhy jsou pomalu rostoucí ryby, které
dorůstají velikosti kolem jednoho metru a dožívají se až šedesáti let.
Podle výzkumu poklesla populace všech těchto ryb o 87 – 97 % během
posledních sedmnácti let, takže můžeme předpokládat, že pokles v
následujících třech generacích dosáhne 99 – 100 %. Záznamy o hlavounovi
tuponosém, resp. severním ukazují, že za 23 let došlo k úbytku o 99,6
%, resp. o 93,3 %.
Vědci také upozorňují na změny ve velikosti
vylovených ryb, jak je ukazují lodní záznamy. Z pěti sledovaných druhů
vykazují čtyři zmenšení velikosti o 25 - 57 % během sedmnácti let. To
vede k závěru, že kvůli aktivitě rybářů dnes v mořích zůstávají již jen
menší kusy. Hrozivý úbytek ryb chycených omylem při vytahování sítí z
velkých hloubek znepokojuje ochránce přírody, kteří dlouhodobě
upozorňují na to, jaké poškození přináší hlubokomořské rybářství. To se
rozšířilo v posledních desetiletích poté, co stavy ryb v menších
hloubkách poklesly na úroveň, která se rybářům komerčně nevyplatí.
Podle článku Iana Sample Guardian 05. 01. 2006.
Hugo Charvát/EkoMonitor