KONFERENCE ARCTIC FRONTIER V NORSKÉM TROMSO

Novinka - 7 února, 2010
Na konferenci Arctic Frontier, která proběhla minulý týden v norském Tromso zazněla otázka: Mají mít tedy petrochemické společnosti možnost využít výhody tajícího ledu a zvýšit těžbu ropy v rychle se oteplující Arktidě? Budou smět rybářské flotily vylovit i poslední zbytky ryb z míst, které byly dříve díky věčnému ledu pro ně nedostupné? Spolu s každým rozumně myslícím člověkem říkáme naše rozhodné ne.

Lední medvěd na plovoucí pohyblivé kře v zálivu Kane pořízený z paluby lodě Arctic Sunrise.

 

Nová stránka 1

Ústup polárního mořského ledu je naléhavým varovným signálem, kterým planeta upozorňuje na to, že budeme-li si nadále takto počínat, dočkáme se velkých problémů. Přesto se vlády i nadnárodní firmy na konferenci Arctic Frontier chtěly chopit šance a přeměnit tuto novou oblast zbavenou ledu ve zlatý důl.
Dle našeho názoru je místo další zátěže spíše nutná ochrana ekosystému, tak aby se mohly stávající druhy ryb a dalších živočichů adaptovat na nové podmínky. Ostatně, na jejich přežití jsou závislé i místní komunity v této oblasti a existence jejich způsobu života.
Greenpeace považovalo za důležité, aby na této konferenci zazněl i jeho hlas, nejen zástupců vědecké obce, průmyslu a států. Na konferenci vyslovilo požadavek na okamžité vyhlášení moratoria na veškeré průmyslové aktivity v oblastech historicky pokrytých mořským ledem.
Na podporu tohoto požadavku vystoupil na konferenci výkonný ředitel Greenpeace Nordic Mads Christensen a řekl: „Stojíme na křižovatce a to, jakou cestou se vydáme je jistým druhem IQ testu: vytěžíme a spálíme zásoby fosilních paliv, které se díky změně klimatu způsobující tání mořského ledu staly dostupnými? Anebo budeme Arktidu chránit a dáme jí spolu s místními komunitami šanci se aspoň stihnout přizpůsobit již dnes probíhající závažné změně klimatu? Je to smělý požadavek, ale někdo přece musí mít zdravý rozum a zastat se přírody, která sama za sebe mluvit nemůže.“


Škody způsobené člověkem
Jak v Arktidě ubývá ledu, každoročně se stále větší oblasti kdysi pokryté věčným ledem stávají přístupnými. Petrochemické společnosti se předhánějí v získání povolení k těžbě ropy z mořského dna. Často to bývají firmy z pobřežních států Arktidy, jako třeba z USA a Norska. Arktická oblast byla v minulosti velmi citlivá na znečištění ropou – i po 20 letech od havárie ropného tankeru Exxon Valdez lze najít v Zátoce Prince Williama pozůstatky ropy.
Je až neuvěřitelné, že je-li nám toto všechno známo, může někoho vůbec myšlenka na vydání povolení k těžbě ropy a plynu napadnout. A přeci, jen nedávno bylo uděleno povolení k těžbě v Čukotském moři severně od Beringovy úžiny. Jakékoli znečištění se bude odstraňovat jen velmi obtížně a jen dále ohrozí již dnes silné zátěži vystavenou arktickou flóru a faunu.
Je ironií osudu, že možnost těžby ropy v této oblasti by nikdy nemohla existovat bez změny klimatu a závislosti lidstva na spalování fosilních paliv. Klimatická změna už způsobila v Arktidě řadu konkrétních dopadů, jak na ledovce v Grónsku tak i na rozsah mořského ledu. 


Greenpeace vloni v létě hostilo na palubě své lodi Arctic Sunrise tým vědců, kteří se zabývali studiem rozsahu škod. Průběžné výsledky jejich výzkumu byly předneseny na konferenci v rámci vědecké části jejího programu.
Delegáti se měli možnost seznámit i s řadou úchvatných snímků, pořízených během expedice k připomenutí toho, co vše je ve hře.
Mořský led je určujícím faktorem arktického oceánského ekosystému a jen stěží si dokážeme představit rozsah a závažnost dopadů, ke kterým dojde, bude-li led ubývat, ztenčovat se, až vymizí úplně. Co lze ale předvídat téměř s jistotou je, že to přinese obrovské důsledky pro druhy závislé na ledu jako jsou polární medvědi, mroži, tuleni či velryby. Stěží lze očekávat, že by se tyto druhy mohly při absenci letního mořského ledu přizpůsobit životu na pevnině. Zároveň budou vážně postiženy i komunity, jejichž živobytí je na těchto druzích závislé.

Bude již letos v létě Severní pól bez ledu?
Globální oteplování: Tání ledu ohrožuje Arktidu
Narval - bájný jednorožec severu


Acidifikace oceánu
Ústup ledu ale není jedinou hrozbou, které čelí Arktida. Emise CO2 vzniklé spalováním fosilních paliv unikají nejen do atmosféry, stoupá i koncentrace oxidu uhličitého v oceánu a činí ho tak kyselejším. Ve studené vodě se CO2 rozpouští rychleji než v teplé. Toto ukládání má ale i svou cenu. Hodnota pH v oceánech klesla za posledních 250 let o skoro 30% na úroveň, jaká tu v posledních 800 000 letech nebyla. Odborníci předpokládají, že do 50 let stoupne acidita oceánů na hodnotu, kdy změny v pH budou mít vážný dopad na život v mořích. Kyselejší voda znamená třeba to, že měkkýši a plankton budou jen stěží schopni vytvářet schránky a tvrdé kostry. Bude to znamenat vážné snížení produkce celého potravního řetězce s výraznými změnami oceánských ekosystémů a pravděpodobně to povede i k drastickému snížení zásob ryb a mořských plodů. Lze předpokládat, že se negativní dopady nevyhnou ani mořským ptákům a savcům.

Chmurné vyhlídky pro mořské živočichy v důsledku stoupající kyselosti vod

Přidat k současným dopadům spojeným s úbytkem mořského ledu ještě další zátěž plynoucí z průmyslové činnosti je holé šílenství. Bez hlubšího pochopení budoucnosti arktického ekosystému a jeho zranitelnosti nám princip předběžné opatrnosti velí držet se stranou průmyslových aktivit. Je na těžařích, rybářích a průmyslu spojeném s těžbou nerostů aby doložili, že je jejich činnost udržitelná, nikoli na environmentálních skupinách aby dokazovaly potenciální vznik škod.

Světový park Arktida?
Komu vlastně patří Arktický oceán? Státy, které dnes tvrdí, že jim patří mořské dno jsou tytéž země, které v roce 1990 souhlasily s Greenpeace, že Antarktida má náležet celému lidstvu. Nyní, když mají ale šanci utrhnout si kousek ze zmenšujícího se krajíce, jdou všechny ideály spojené s ochranou zranitelného ekosystému stranou.
Navzdory obrovské touze po zisku a tlakům ze strany průmyslu Greenpeace věří, že je možno oceán ochránit před další zkázou. Roztaje-li mořský led, bude oceánský ekosystém vystaven obrovskému tlaku. Zcela zásadní je pak to, aby lidská činnost nebyla další zátěží, které se lze přitom vyhnout.


Průmyslové firmy i státy toužící po využití Arktického oceánu si nepřipouštějí, že by jim to někdo mohl překazit. My ale z vlastní zkušenosti víme, že když se milióny lidí rozhodnou, nakreslí do ledu onu pomyslnou linii a sdělí průmyslu, aby tuto nepřekročil, nemožné se může stát skutečností. Dnes je Antarktida v bezpečí, ropa se tam netěží. Musíme zajistit, aby stejná ochrana platila zítra i v Arktidě.