Chvaletická „pětka“ po pěti letech

Letos uplynulo pět let od protestu v hnědouhelné elektrárně Chvaletice. Třídenní okupace chladicí věže a vyvěšení dvou transparentů vyvolaly proces trestního stíhání pěti z nás, který se dostal až k soudu a až teď je konečně vše za námi. Začalo to v roce 2016…

Elektrárnu Chvaletice vlastnil ČEZ a bylo v plánu ji v daném roce uzavřít. Místo toho ji ale ČEZ prodal Severní energetické uhlobarona Pavla Tykače. Nový vlastník chtěl elektrárnu dál provozovat, a tak se musel pustit do rekonstrukce, aby zařízení splňovalo emisní limity. Prodloužení životnosti jednoho z největších znečišťovatelů v Česku by měla předcházet veřejná debata a posouzení vlivů na životní prostředí. To se ale nestalo. Pardubický krajský úřad vydal elektrárně povolení v režimu nepodstatné změny s argumentem, že rekonstrukcí se sníží množství vypouštěných zplodin. Tento argument ale vůbec nedává smysl, jelikož se výrazně prodlouží životnost zařízení, a tak bude ve výsledku vypuštěno více zplodin. To ale nezabránilo úřadu výjimku udělit. Elektrárna sama komunikuje prodlužování životnosti jako investici do čistšího ovzduší.

Přišlo nám absurdní, že se životnost jednoho z největších znečišťovatelů v Česku provádí bez řádných procesů. Snažili jsme se o tom komunikovat s krajským úřadem, pořádali jsme demonstrace, sbírali podpisy pod petici. Frank Bold podal žalobu, ke které se Greenpeace připojilo s návrhem, aby byly úpravy odloženy, než soud rozhodne. To bylo ale zamítnuto.

Situaci jsme vyhodnotili jako natolik naléhavou, že je nutné jednat – je potřeba přistoupit k akci občanské neposlušnosti. Bylo nás jedenáct, skupina lidí, nejen z Česka, kterou postup znepokojoval. Jiné metody nezabíraly, zároveň jsme všichni měli zkušenosti s lezením. Věděli jsme navíc, že elektrárna není v provozu v důsledku požáru. Proto jsme se rozhodli pro akci, při které vyvěsíme obří transparenty na chladicí věž elektrárny.

Na chladicí věži jsme strávili tři dny. Po celou dobu jsme dělali živé vysílání na sociální sítě, díky kterým jsme byli schopni dostat informace o kauze k mnoha lidem. Veřejnost se tak dozvěděla, proč máme s Elektrárnou Chvaletice problém, a prostřednictvím komentářů mohli lidé komunikovat i s námi. Vyvěsili jsme transparent „Již brzy“, který mohl pokračovat nápisy „mimo provoz?“ či „Ve vašich plicích“. Veřejnost vybrala variantu „mimo provoz?“, a tak jsme tento transparent vyvěsili. Zároveň lidé podepisovali petici a jejich jména jsme pak přepisovali na bíločervenou pásku, kterou jsme pak věž omotali a symbolicky ji tak uzavřeli. Při věšení transparentů jsme použili standardní metodu kotvení pro práci ve výškách. Na konci akce jsme si všechno vybavení, včetně transparentů, odnesli s sebou, na věži po nás nic nezůstalo.

Díky akci se informace o prodlužování životnosti elektrárny a problematičnosti jeho povolení dostala k široké veřejnosti. Na zastavení procesu a přehodnocení povolení to ale bohužel nestačilo. Elektrárna dokončila instalaci nedostačujících technologií.

Po akci se dlouho nic nedělo. Až o rok a půl později přišlo obvinění z trestného činu. To se vztahovalo k tomu, že jsme při lezení a věšení transparentů chladicí věž navrtali, a tím způsobili škodu. Uhelná elektrárna je navíc v českém zákoně považována za veřejně prospěšné zařízení, a tak obvinění znělo: „poškození a ohrožení provozu veřejně prospěšného zařízení“. Z jedenácti účastníků akce se policie rozhodla obvinit jen pět z nás. Nesouviselo to s tím, jakou roli jsme během akce hráli, ale s národností. Všichni jsme se na akci podíleli stejným dílem, obviněni ale byli pouze čeští účastníci.

Následoval poměrně dlouhý proces vyšetřování. Jak jsem zmínila, jedním z hlavních bodů procesu bylo, že jsme měli způsobit poruchu veřejně prospěšného zařízení. Argumentovali jsme, že k poruše nedošlo. Elektrárna totiž byla v době akce mimo provoz, a to z důvodu opravy následků požáru. V době oprav po naší akci naopak byla v provozu, protože její provoz nebyl závislý na dané chladicí věži. Vyšetřovatelé a státní zástupce se ale přikláněli ke klasifikaci činu jakožto způsobení poruchy. Nápomocná v tom byla i společnosti Se.ven Energy, vlastník elektrárny, která dodala k řízení své posudky a výpovědi zaměstnanců podporující variantu poruchy. K soudu se případ dostal až téměř tři roky od obvinění, tedy čtyři a půl roku od samotné akce.

Mezitím se s Chvaleticemi řešil ještě jiný problém. Při prodlužování životnosti byly totiž použity levné technologie, takže ani po jejich nainstalování elektrárna nesplňovala nové emisní limity, které začaly platit letos v srpnu. Je to jedna z věcí, které by pravděpodobně vyplynuly z řízení o povolení prodloužení životnosti elektrárny. Jelikož tento proces neproběhl, elektrárna mohla použít levnější, ale nedostatečné technologie. Situaci se rozhodla řešit žádostí o výjimku z emisních limitů, konkrétně na rtuť a oxidy dusíku. Tu jim nejdřív Pardubický kraj udělil, následně ji ale ministerstvo životního prostředí zrušilo. Zároveň MŽP uznalo stížnost na podjatost Pardubického kraje a řešení výjimky předalo Olomouckému kraji. Elektrárna znovu zažádala o výjimku, Olomoucký kraj ji udělil, MŽP opět zrušilo.

Elektrárně se nepodařilo získat výjimku do srpna, ale svůj provoz nijak neomezila a úřady včetně ministerstva životního prostředí ji v jejím počínání naopak podporovaly. Pravomocnou výjimku získala elektrárna od ministerstva životního prostředí až nyní, tedy tři měsíce poté, co nové emisní limity vstoupily v platnost. Organizace Greenpeace a Hnutí DUHA to ale vyhodnotily jako chybu a proti rozhodnutí podají žalobu.

Mezitím se letos v lednu případ „chvaletické pětky“ konečně dostal k soudu. Nejdříve vzbudil velký zájem médií, podle paragrafů nám totiž hrozilo až šest let vězení. Soud nám dal ale za pravdu, že jsme nezpůsobili poruchu. Vzhledem k délce procesu a polehčujícím okolnostem jsme od soudu odešli jen s pokutou. Státní zástupce se sice proti rozsudku odvolal, ale odvolací soud verdikt potvrdil a nejvyšší soud zamítl kasační stížnost, a tím celý případ po pěti letech konečně uzavřel. Je skvělé, že už je tak dlouhé době konečně za námi.