V následujících letech čeká Českou republiku obrovská transformace, nepodobná té z 90. let. Uhlí, ze kterého vyrábíme 40 % naší energie, bude muset být nahrazeno jinými zdroji energie. A nejde jen o transformaci energetiky – tou výzvou a příležitostí je obecněji přechod k udržitelnější ekonomice i v dalších oblastech, jakými jsou například péče o krajinu a doprava.
Tzv. „zelená transformace“ s sebou nese nejen výzvu ke společenským a ekonomickým změnám, ale přináší i rozsáhlé investice ze strany státu. Stávající výzkumy ukazují, že lidé s nižšími příjmy vnímají zelenou transformaci častěji jako ohrožení. Nevhodně nebo i jen necitlivě nastavená opatření skutečně mohou vést k tomu, že z nich bude profitovat jen část společnosti – pravděpodobně ti lépe postavení. Mohou tak vést k dalšímu rozevírání společenských nůžek. Především ale představují riziko pro legitimitu celého procesu a – jak ukazuje například zkušenosti z Francie – a přispívat k procesu polarizace společnosti.
Čemu je důležité věnovat v českém kontextu pozornost, aby se zelená transformace stala příležitostí pro společnost jako celek? Jaká rizika jsou s ní spojena? Jak zabránit tomu, aby nejvíce dopadla na nejchudší a nejohroženější? V přednášce Akademie Greenpeace se socioložka Lucie Trlifajová podívá na procesy, které formují naši společnost, a popíše riziková místa a systémové problémy, kterým čelí náš stát. A to nejen v sociálních oblastech.