Ceny elektřiny se zbláznily a skáčou nahoru a dolů, i o 400 eur za MWh denně. V takové době se stejně jako tažní ptáci s železnou pravidelností vracejí fanoušci neregulovaného tržního prostředí a neoliberální ekonomie a volají po zrušení trhu s emisními povolenkami. Zvlášť když vedle cen elektřiny se i emisní povolenka před několika dny vyhoupla na rekordní úroveň. Co na tom, že hned další den zase výrazně spadla? Už tam jednou byla, musíme ji zrušit. Ale skutečně by zrušení emisních povolenek pomohlo srazit domácnostem a firmám účty za elektřinu? Odpověď je jasná – vůbec ne. Zato Česko by se takovým krokem připravilo o stovky miliard korun.
Naposledy jsme o faktu, že zrušení systému emisních povolenek nebude mít výrazný vliv na cenu, psali v prosinci loňského roku. Tehdejší článek jsme se proto jako správní ekologičtí aktivisté rozhodli zrecyklovat. Emisní povolenka tehdy byla na hodnotě 79 eur, dnes je na úrovni 80 eur. Cena elektřiny byla tehdy zhruba 200 eur za MWh, nyní je více než trojnásobná, přičemž na současnou hodnotu spadla z ceny 1000 MWh, kterou měla ještě v pondělí.
Úvaha, kterou je obhajováno zrušení trhu s emisními povolenkami, je vcelku jednoduchá – náklady za nákup emisní povolenky jsou součástí ceny elektřiny. Když zrušíme emisní povolenku, cena elektřiny se sníží. To je sice pravda, ale snížení ceny emisní povolenky by v současné krizové situaci snížilo cenu jen zanedbatelným způsobem. Je těžké stanovit, o kolik procent by se snížila cena silové elektřiny bez emisních povolenek, kdyby k němu doopravdy došlo, protože v posledních dnech jsou ceny na burze jako na houpačce. Pokud se ale zase nestane něco neočekávatelného, tak by cena mohla klesnout – podle nedávného vývoje – o 3,4 až 7 %.
Ne, nejsou to intuitivní, ale přesně spočítaná čísla. Zkusme si nejdřív stručně popsat základní východiska, která současný stav ovlivňují.
Východisko první a pro pochopení celé věci patrně nejdůležitější: Cenu silové elektřiny na trhu určuje jeden jediný faktor: provozní náklady (opex) nejdražší, tzv. závěrné elektrárny, jejíž výroba je v tu chvíli v síti potřeba. Provozní náklady všech ostatních levnějších zdrojů v danou chvíli nemají na cenu elektřiny vliv žádný – i kdyby vyráběly úplně zadarmo, elektřinu budou prodávat za úplně stejnou cenu, jako závěrná elektrárna. Rozdíl mezi jejich provozními náklady a uvedenou cenou tvoří jejich hrubý zisk.
Východisko druhé: závěrnou elektrárnou je na společném evropském trhu nyní elektrárna spalující zemní plyn. Nebylo tomu tak vždycky – v dobách levného plynu se pravidelně stávalo, že roli závěrného zdroje obsadila elektrárna spalující uhlí. Nicméně od ledna 2021 cena černého uhlí na globálních trzích vzrostla trojnásobně, zatímco zemní plyn zdražil na šestnáctinásobek. Plynové elektrárny tak nyní mají svojí pozici závěrného, a tedy nejdražšího zdroje jistou. Z toho mimo jiné vyplývá, že provozovatelé uhelných elektráren nyní bez ohledu na vysokou cenu povolenky královsky vydělávají – jejich provozní náklady ve srovnání s plynovými elektrárnami byly v minulých dnech zhruba o 66 až 80 procent nižší.
Východisko třetí, u kterého už začneme trochu počítat: Provozní náklady plynové elektrárny sestávají ze dvou hlavních složek: ceny paliva a ceny emisních povolenek. Typická paroplynová elektrárna s účinností 49 procent na výrobu 1 MWh elektřiny potřebuje 2 MWh zemního plynu a 0,4 povolenky. To dělá při dnešních cenách přes 500 eur za palivo a 32 eur za emise. Cena elektřiny je přitom ještě vyšší, protože ji zvyšuje nestabilita a panika na trhu. V tuto chvíli tedy cena emisní povolenky tvoří pouhých 5 procent ceny silové elektřiny.
Východisko čtvrté: povolenky se na trh dostávají prodejem v dražbách. Sto procent výnosů dražby je příjmem veřejných rozpočtů státu, na jehož území k emisím dochází. Při dnešní ceně 80,30 euro/EUA by tak Česká republika na ziscích z prodeje povolenek vydělávala v příštích letech stovky miliard korun.
Už asi tušíte, proč je rušení emisní povolenky velmi špatný nápad. Ale pojďme si to spočítat přesně.
Pracujme s variantou, že by byly povolenky zítra úplně zrušeny, nebo bychom ze systému ETS, v jehož rámci existují, vystoupili tak, jak to například požaduje Tomio Okamura z SPD. Na straně jedné by českým spotřebitelům nepochybně klesla cena silové elektřiny – konkrétně o výše zmíněných 3,4 až 7 % procent. Dnes konkrétně je to 5 %.
Při pohledu na svojí fakturu ovšem zjistíte, že silová elektřina je na ní pouze jednou z položek. V sazbě D02d, kterou používá většina domácností, tvoří silová elektřina ale jen část celkové ceny. Zrušení povolenky, pokud by se do ceníků obchodníků promítlo nezkresleně, by tak typické domácnosti snížilo fakturu za elektřinu o 2 až 3 %.
Stát by ovšem současně přišel o příjem ve výši zhruba 110 miliard ročně z dražby povolenek. Přišel by o 110 miliard, které může mimo jiné využít na sanaci vysokých cen energií, a to i cen plynu pro domácnosti, na kterou nemá povolenka žádný vliv.
Možná vás napadne, kde by zmíněné peníze skončily. To je celkem prosté – zvýšil by se o ně hrubý zisk provozovatelů uhelných elektráren, který je již natolik vysoký, že ho chce vláda danit speciální válečnou daní.
Snížení ceny elektřiny o několik procent nic neřeší a nikomu moc nepomůže. Zato náš navrhovaný scénář, aby politici – třeba na popud ministra Síkely našli evropské řešení, změnili energetický trh a odstranili z něj vliv plynových elektráren na tvorbu ceny elektřiny, by zlevnil elektřinu výrazně. Pokud by se to povedlo, cena by se propadla někam k provozním nákladům výroby z černého uhlí, tedy o vyšší desítky procent.
Minulý rok jsme v závěru článku doufali, že nastupující vláda Petra Fialy umí počítat lépe než odcházející kabinet Andreje Babiše, který se cestou oslabení trhu s emisními povolenkami chtěl vydat. Doufáme stále.