V České republice je klíčovou výzvou pro budoucnost klimaticko-energetické politiky přechod k udržitelnému a nízkouhlíkovému hospodářství. V současnosti ministerstvo životního prostředí (MŽP) a ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) aktualizují Národní energeticko-klimatický plán, Politiku ochrany klimatu a Státní energetickou koncepci, aby tyto zásadní strategické dokumenty splnily aktuální evropské klimatické cíle a cíle stanovené vládou v programovém prohlášení, včetně postupného odklonu od uhlí do roku 2033. Zásadní je také podpora ambiciózního rozvoje obnovitelných zdrojů energie a zrychlení úspor energie. Co vlastně tyto tři strategické dokumenty obsahují a v čem se liší?
Ústředním bodem Národního energeticko-klimatického plánu (NECP) je příspěvek České republiky k cílům Evropské unie v oblasti energetiky a klimatu, včetně snižování emisí, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a navyšování energetické účinnosti. NECP však přesahuje rámec pouhé produkce elektřiny a zahrnuje energetiku obecně, včetně výroby chladu a tepla, distribuce zemního plynu, hodnocení energetické náročnosti průmyslu a dalších oblastí.
Plán obsahuje obrovské množství informací k danému tématu, od tabulek a grafů znázorňujících konečnou spotřebu energie v různých odvětvích v posledních letech přes diskusi o vzdělávacích a poradenských opatřeních, informace o stavu zásob jaderného paliva v elektrárně Dukovany až po tabulku s odhadem počtu ovcí, prasat a skotu do roku 2040. Většina výpočtů NECP je sice označena jako „vlastní zpracování Ministerstva průmyslu a obchodu pro účely Národního plánu“, ale metodika, která stojí za většinou prognóz, zůstává nejasná. Přestože plán ve svém názvu výslovně zmiňuje klima, nezabývá se potřebou zmírnit probíhající klimatické změny a nevěnuje jim příliš pozornosti. NECP nicméně do značné míry čerpá ze dvou strategických dokumentů, z Aktualizované státní energetické koncepce ČR (ASEK) schválené v roce 2015, která počítá s dalším rozvojem jaderné energetiky, a z Politiky ochrany klimatu ČR schválené v roce 2017.
V českém prostředí patří tzv. Politika ochrany klimatu (POK) do gesce ministerstva životního prostředí a formálně vychází především z mezinárodních a evropských závazků: Klimaticko-energetického balíčku EU, Pařížské dohody (ratifikované roce 2017), a z evropské legislativy. Měla by proto vycházet jak z usnesení Evropského parlamentu o stavu klimatické a environmentální nouze z listopadu 2019, tak i ze Zelené dohody pro Evropu. V rámci plnění klimatických cílů se Česká republika snaží o zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie, včetně zvyšování energetické efektivity a snižování emisí skleníkových plynů. Důležitým prvkem je také přechod k nízkouhlíkové ekonomice a podpora výzkumu a vývoje v oblasti čistých technologií.
Státní energetická koncepce (SEK) je klíčovým dokumentem, který vyjadřuje cíle státu v oblasti nakládání s energií. SEK má klást důraz na trvale udržitelný rozvoj a zajištění bezpečnosti dodávek energie, konkurenceschopnosti hospodářství a sociální přijatelnosti pro obyvatelstvo. Tento strategický dokument má poskytnout jasnou vizi a záměry státu v oblasti energetiky na dlouhodobé období. SEK má také důležitou roli při poskytování stability a jistoty pro investory, občany a státní správu. SEK by se měl aktualizovat každých 5 let, nicméně jeho nejnovější verze se očekává právě letos.
Jaká je tedy vize? Musíme stavět obnovitelné zdroje a zateplovat
Vláda tento rok při revizi svého programového prohlášení opětovně potvrdila svůj závazek vytvořit podmínky pro odklon od uhlí do roku 2033. Nicméně je důležité, aby tento závazek nezůstal jen na papíře, ale aby se projevil i v praxi. Například plánované prodloužení těžby uhlí na dole Bílina do roku 2035, o které požádaly Severočeské doly spadající pod skupinu ČEZ, je v rozporu s tímto závazkem. Vláda by měla zvýšit důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů a úsporu energie namísto plánování mnoha nových jaderných reaktorů, jejichž výstavba se neúměrně prodraží a s velkou pravděpodobností není ani reálná. Kabinet by mohl například urychlit zavedení sdílení lokální, čisté a levné elektřiny, poskytovat více dotací na zateplování domů a instalaci solárních panelů na střechy, zejména pro nízkopříjmové domácnosti, včetně těch žijících v bytových domech.