#KonecDobyFosilní #Ovzduší #ZměnaKlimatu

Zbavme se závislosti na uhlí

Můžeme být zdravější, žít déle a dýchat čistý vzduch.

Jdu do toho

Probouzí mě rachot otevíraných dveří. Jsou čtyři hodiny ráno a já si rychle uvědomuji, kde jsem. V cele předběžného zadržení v Dubnici nad Váhom. „Sbalte se a pojedeme k soudu,” říká policista. Je neděle, 2. prosince 2018. Dnes se konečně po více než devadesáti hodinách od našeho zadržení dozvíme, zda pojedeme domů, nebo do věznice v Ilavě, kde si odpykávají trest i ti nejnebezpečnější kriminálníci a vězni odsouzení na doživotí.

Kousek od obce Nováky, v regionu Horní Nitra, se nachází stejnojmenný hlubinný důl, který provozuje společnost Hornonitranske bane Prievidza (HBP). Už desetiletí zde za náročných podmínek hluboko pod zemí těží horníci velmi nekvalitní hnědé uhlí. Těžba a spalování uhlí přitom otravuje vodu a půdu, znečišťuje ovzduší, ohrožuje zdraví místních lidí a mění klima na naší planetě.

Akce Nováky

Aktivisté Greenpeace vyvěsili transparent na těžební věž v dole Nováky 12. prosince 2018. © Greenpeace

Pobočka Greenpeace na Slovensku už udělala mnohé, aby důl zastavila. Jednala se starosty, odebírala vzorky znečištěné vody a tlačila na příslušné instituce. Nic se ale nezměnilo, a proto uzrálo rozhodnutí, že je na čase přistoupit k nenásilné přímé akci a hlasitě upozornit na to, co se zde děje. Na věži v dole se nám podařilo vyvěsit transparent se vzkazem SKONČITE DOBU UHOLNÚ. Po celém Slovensku se tak během několika málo hodin rozšířila zpráva o našem protestu. Vzápětí po vyvěšení transparentu následovalo naše zadržení a od té doby trávíme čas na celách nebo na výslechu. A dnes se rozhoduje, jestli ve vazbě zůstaneme několik měsíců až do začátku soudního řízení.

Po hodině jízdy policejní dodávkou přijíždíme k soudu v Prievidzi. Před branami už stojí několik desítek lidí, kteří nás přišli podpořit a s pomocí transparentů s nápisy AKTIVISMUS NENÍ ZLOČIN a ZA KLIMATICKOU SPRAVEDLNOST nám vyjádřit podporu a svůj názor na těžbu uhlí. Netrvá dlouho a my všichni – dvanáct lidí z České republiky, Slovenska, Finska a Belgie – sedíme na lavici v soudní síni. Jsem první na řadě, komu soudkyně přečte verdikt: „Na obviněnou bude uvalena vazba.” Všem je hned jasné, že stejné rozhodnutí se bude týkat i ostatních, i když ještě chvíli doufáme, že alespoň Slováci budou propuštěni. Držíme se za ruce a čekáme, až soudkyně dočte poslední rozhodnutí.

U soudu

Dvanáct obviněných aktivistů a aktivistek Greenpeace u slovenského soudu. © Greenpeace

V odpoledních hodinách dokončujeme poslední úřední úkony před převozem do vazby. Nevadí nám ani to, že každý z nás musí podepsat asi sto stran spisu. Každá minuta, kterou můžeme strávit spolu a poslouchat, jak venku skandují lidé lidé na naši podporu, je pro nás k nezaplacení. Vzápětí se už ale musíme rozloučit. Všichni se pevně obejmeme a přejeme si navzájem, ať zůstaneme silní. Za zvuků policejních sirén jedeme tmou po silnici do Ilavy a snažíme se sníst vše, co nám lidé poslali, protože ve věznici nám prý vše zabaví.

Do této chvíle jsme potkali mnoho policistů a policistek. Většina z nich nám překvapivě vyjadřovala podporu a obdiv, což není běžné. I oni jsou místní, a tak mnozí znají někoho, kdo na dole pracuje či tam dříve oni sami byli zaměstnaní. Podle nich je důl nebezpečný sám o sobě a lidé tam pracují v podmínkách, které si nezaslouží. Mají kvůli tomu poškozené zdraví a stalo se tam i několik tragických nehod.

Já sama pocházím ze severních Čech a dobře vím, jak celý kraj  může extrémně poškodit těžba a spalování uhlí. Je to kraj s měsíční krajinou, kde ještě před sto lety stálo o 80 měst a vesnic více. Ovšem minulý režim rozhodl, že vyuhlit celý region je dobrý nápad. Můj děda stěhoval gotický kostel v Mostě 800 metrů po kolejích, aby zbyla alespoň jedna stavba z historického královského města Most, které bylo jinak celé srovnané se zemí. Můj otec pracoval 25 let pro Mosteckou uhelnou a byl jako jeden z tisícovek horníků za divoké privatizace propuštěn, aby si mohli uhlobaroni vyvést tučné dividendy a maximalizovat své zisky. Odklon od uhelné energetiky je důležitý pro životní prostředí a přechod regionu na čistou energetiku musí být spravedlivý i k lidem, kteří pro uhlobarony pracují. A čím dříve začne, tím lépe. Už nyní těžba a spalování uhlí

Klimatičtí poutníci v Brně

Klimatičtí poutníci v Brně © Jiří Salík Sláma

Den předtím, než jsem odjížděla na Slovensko, setkala jsem se v Brně s poutníky, kteří vyrazili z Vatikánu do polských Katovic, kde se konala již 24. konference OSN o změně klimatu. Šel s nimi i Yeb Saño z Filipín. Před několika lety Yebovu komunitu zasáhl ničivý tajfun Haiyan. O život zde přišly tisíce lidí. Yeb přežil a spolu s dalšími tak šíří jedno z mnoha svědectví o dopadech změny klimatu. Na začátku října vyšla poslední hodnotící zpráva OSN o změně klimatu, v níž vědci varovali před globální katastrofou. Je za půl minuty dvanáct a my musíme začít jednat, abychom něco změnili. Pokud chceme zachovat život na planetě tak, jak ho známe, musíme přestat spalovat fosilní paliva. Konference střídá konferenci a ačkoliv se podíl obnovitelných zdrojů stále zvyšuje, státy ohlašují termíny odklonu od uhlí, banky a pojišťovny odmítají financovat a pojišťovat uhelné projekty, musíme dělat více.

Firmy jako HBP ovlivňují energetické koncepce států. Firmy jako ČEZ odmítají ukončit provoz svých zastaralých uhelných elektráren a místo toho je prodávají soukromým uhlobaronům. Ti nejenže prodlužování životnosti elektráren vydávají za investice do čistoty ovzduší, ale s cílem ovlivňovat veřejné mínění se nezdráhají použít ani ty nejšpinavější praktiky, včetně falešných profilů a trollů na Facebooku a placených PR agentur hrajících na stejnou notu, která v současné době pomáhá šířit v naší společnosti strach, nenávist a odklon od demokratických hodnot.

Je večer a já jsem ve vazební věznici v Ilavě. Po dlouhé proceduře příjmu jsem konečně na cele společně s dalšími třemi ekologickými aktivistkami. Oproti cele v Dubnici nad Váhom je zde i sprcha a skříňka na osobní věci. Asi za hodinu se zhasne světlo a na stěnu naproti oknu padne stín mříží, které nás dělí od okolního světa. Hodně lidí se nás dnes ptalo, jestli nám to za to stálo. „Teď ztratíte několik měsíců života, které vám už nikdo nevrátí“. Nikdo ale nevrátí ani životy lidem, kteří po celém světě zahynuli kvůli katastrofám vyvolaným změnou klimatu, ani horníkům, kteří předčasně zemřeli kvůli práci v dolech, ani Alanovi, jednomu z klimatických poutníků, který po cestě zemřel a své poselství do Katovic už nedonesl. Ano, stálo nám to za to, protože tohle je to nejmenší, co pro ně i pro naši společnou budoucnost můžeme udělat. Přeci #nebudemesedět!

Kratší verze tohoto textu vyšla v magazínu Respekt v rubrice Jeden den.