Tento článek čtete pravděpodobně proto, že ve vás film Cowspiracy vyvolal řadu otázek. Na ty bych chtěl přímo odpovědět a říci vám také něco málo o naší práci týkající se živočišné výroby.

Sdílíme s autory filmu jejich obavy z vlivu živočišné výroby na životní prostředí a oceňujeme, že se díky nim tomuto tématu věnuje více pozornosti. Naše kancelář ve Spojených státech se však na projektu odmítla podílet, protože se bála toho, že naše pozice bude špatně vyložena (jak se to skutečně stalo několika jiným organizacím, které film zobrazuje). Naneštěstí byly ve snaze vytvořit senzační, leč neexistující konspiraci dezinterpretovány i samotné důvody, proč jsme se projektu nezúčastnili.

Zabýváme se problematikou živočišné výroby, máme kampaně týkající se dobytkářů, krmení hospodářských zvířat a destruktivního rybolovu, vyzýváme lidi, aby jedli méně nebo vůbec žádné maso a ryby, a na našich akcích podáváme vždy pouze veganské a vegetariánské pokrmy. Podezření filmu Cowspiracy, že přijímáme od masného průmyslu peníze, je nepravdivé a neopodstatněné – jsme stoprocentně nezávislí a od společností ani vlád nepřijímáme žádné peníze.

Proč se tedy zabýváme živočišnou výrobou?

Živočišná výroba má obrovský ekologický dopad. Emise skleníkových plynů produkovaných masným průmyslem jsou větší než emise letadel, vlaků, osobních i nákladních aut a lodí dohromady. Celkově je živočišná výroba zodpovědná za asi 18 % globálních emisískleníkových plynů. To je méně než pálení fosilních paliv, které má 57 %, ale pořád je to zásadní podíl. Chov skotu je hlavní příčinou odlesňování v Amazonii – před několika lety bylo 80 % odlesněných území v Amazonii využito jako pastviny, ačkoli se toto číslo díky činnosti skupin, jako je Greenpeace, snižuje.

Proto se ve svých kampaních po celém světě zabýváme mnoha tématy souvisejícími s živočišnou výrobou a rybolovem.

Dobytčí farma v Amazonii; vyfoceno během dokumentace požárů, které někdo založil kvůli odlesnění pro farmaření a chov dobytka.

Dobytčí farma v Amazonii; vyfoceno během dokumentace požárů, které někdo založil kvůli odlesnění pro farmaření a chov dobytka. © Greenpeace / Daniel Beltrá

Navzdory velkým rizikům, která naším členům hrozila, jsme vedli rozsáhlou kampaň týkající se chovu skotu v Amazonii. Tři roky trvající tajné vyšetřování a stopování cesty hovězího masa, kůže a ostatních produktů z rančů v pralese odhalilo, že odlesňování podporují i některé proslulé značky. To mělo hluboký dopad: firma Nike ukončila nákup kůže z Amazonie a Světová banka odmítla brazilskému dobytkářskému kolosu Bertin půjčku v hodnotě devadesáti milionů dolarů, která měla být využita pro další expanzi v amazonské oblasti. Je to dobrý začátek, svědčící o tom, že v této věci můžeme udělat hodně.

Aktivisté převlečení za obří kuřata vtrhli do pobočky McDonald’s v Londýně

Aktivisté převlečení za obří kuřata vtrhli do pobočky McDonald’s v Londýně © Jiri Rezac / Greenpeace

Krmení zvířat sójou je další ekologická katastrofa. Poptávka po této plodině vede v Amazonii k masovému odlesňování. Jedna z mých oblíbených kampaní se snažila přimět společnost McDonald’s, aby přestala kupovat maso kuřat krmených touto sójou – a byli jsme úspěšní. Nyní usilujeme o to, aby bylo zachováno naše těžce vydobyté moratorium na sóju v Brazílii.

Pokud jde o oceány, naše největší světová oceánská kampaň požaduje, aby byly v mezinárodních vodách vytvořeny rezervace, pokrývající 40 % světového oceánu. V těchto rezervacích by byl zakázán rybolov, těžba fosilních paliv a další průmyslová činnost. Ve Velké Británii donutily roky tvrdé práce na problémech týkajících se nežádoucích úlovků a neudržitelného rybolovu téměř všechny značky tuňáků v konzervě, které se prodávají v supermarketech, upustit od destruktivních metod rybolovu. Nyní se zaměřujeme na největší světové výrobce.

Aktivisté Greenpeace se pokoušejí vysvobodit tuňáka obecného ze sítě ve Středozemním moři. Několik nafukovacích člunů organizace Greenpeace bylo proříznuto rybáři. Jednomu z aktivistů propíchli nohu lodním hákem.

Aktivisté Greenpeace se pokoušejí vysvobodit tuňáka obecného ze sítě ve Středozemním moři. Několik nafukovacích člunů organizace Greenpeace bylo proříznuto rybáři. Jednomu z aktivistů propíchli nohu lodním hákem. © Paul Hilton / Greenpeace

Jedna z věcí, kterou mají všechna tato vítězství společného je síla lidí.  Společně čelíme největším environmentálním hrozbám tím, že odhalujeme destruktivní společnosti a vlády a pomocí masového nátlaku je nutíme ke změnám. Volba životního stylu může hrát velkou roli ve snižování poptávky, ale i ty nejrozsáhlejší změny způsobu života jednoho člověka mohou být zastíněny rozhodnutími velkých korporací v zasedacích sálech daleko od míst, kde žijeme.

Proč tedy nechceme po všech, aby se okamžitě stali vegany?

Jednoduchá odpověď je, že propagujeme veganství a vegetariánství jako cestu, která má smysl a může pomoci. Ale nikdy jsme nepropagovali bojkot živočišných produktů a veganství samo o sobě. Dát svoje přesvědčení najevo a vyvíjet na společnost tlak pomocí kupní síly (například bojkotem kupování masa a ryb) je skvělé, ale je smysluplné a možné jen pro ty, kteří nějaké peníze mají. Možnost podílet se na změnách musí být dostupná všem a schopná působit v globálním kontextu, který zahrnuje i otázky kultury, společenské třídy a dostupnosti zdrojů. Požadovat zdánlivě univerzální řešení typu: „staň se veganem a zachraň planetu“ prostě není vhodným, smysluplným ani účinným řešením pro někoho, kdo na druhém konci světa žije a přežívá díky drobnému zemědělství či rybolovu.

Aby svět vyřešil klimatickou změnu, musí udělat velké změny v nejrůznějších sektorech. Stát se veganem je nádherná věc, kterou můžeme udělat pro snížení dopadu na životní prostředí (já sám jsem veganem už 23 let!), ale není to jediná věc. Podobné je rozhodnutí nejezdit autem, nelétat letadlem, jíst pouze místní jídlo v BIO kvalitě, nepoužívat palmový olej ani plasty, žít soběstačně, vyhýbat se tzv. rychlé módě – a to je už pěkně velká výzva pro průměrného člověka. My proto povzbuzujeme lidi, aby dělali tak velké kroky, jaké jen mohou, a vyvíjíme nátlak na korporace a vlády, které zapříčiňují změnu klimatu nejvíce.

Kampaně, na nichž pracujeme, volíme s ohledem na podložená vědecká zjištění, ale zkoumáme také paletu jiných faktorů včetně toho, k jaké práci máme nejlepší dispozice vzhledem k našim hodnotám, zdrojům a struktuře. Máme zároveň tu čest pracovat po boku mnoha jiných environmentálních skupin, z nichž každá se soustředí na něco trochu jiného, a tak můžeme společně a efektivněji chránit naší planetu.

Robin Oakley je programovým ředitelem Greenpeace UK (a šťastným veganem již 23 let).