Stejně jako tabákové firmy lhaly o rizicích závislosti a rakoviny, Exxon organizoval kampaň zpochybňující klimatickou změnu. Vyměnil tak své krátkodobé zisky za budoucnost nás všech a celé planety.
ExxonMobile, jeden z největších ropných koncernů světa, má velký problém. Lhal svým investorům, což je nezákonné, lhal lidem, lhal svým zákazníkům, vědomě investoval peníze do popírání vědeckých poznatků. A právě nyní s ním z těchto důvodu začíná vyšetřování ve státech New York, Massachusetts a Rhode Island. Žalují jej města, komunity i jednotlivci. A nebudete asi úplně překvapeni, když se dozvíte, že jeho problém souvisí s globální změnou klimatu. Hrozba, před kterou ropná korporace stojí, není nepodobná problémům, ve kterých se zmítal tabákový průmysl na konci 90. let. Ale je neskonale rozsáhlejší. V tomto příběhu se totiž nejedná pouze o kuřáky, jedná se o nás všechny, jedná se o osud naší planety. Začněme ale komplikovaný příběh od začátku.
Je první duben 1982. V Československu vládne tuhá normalizace, já jsem oslavil 20. den života a divize plánování a koordinace firmy Exxon vydává pro interní potřeby dokument s názvem „CO2 greenhouse effect a technical review“ – „Technické shrnutí skleníkového efektu CO2“. Ačkoli se to nyní zdá velmi překvapivé, Exxon byl v 70. a 80 letech se svým týmem na špičce vědeckého výzkumu klimatu. Již předchozí práce upozorňovaly na důsledky zvyšování koncentrace CO2 v atmosféře. Zmíněný dokument shrnuje na třiceti stranách vše, co Exxon o dopadech své činnosti věděl, a je z dnešního pohledu v některých ohledech až překvapivě přesný. Předpověď růstu globální teploty v závislosti na zvyšující se koncentraci CO2 v atmosféře vypočítali prakticky „na chlup přesně“. Dnešní koncentrace CO2 v atmosféře je 415 ppm, svět je zhruba o 1°C teplejší.
Se studií je seznámeno úzké vedení společnosti, které si začíná uvědomovat, že z dlouhodobého hlediska jsou pro největší ropnou korporaci takové informace nebezpečné. Zároveň se klimatická změna dostává na konci 80. let do veřejného diskurzu stále častěji a je jasnější, že lidé začínají chápat klimatickou změnu jako hrozbu. Vedení Exxonu se proto rozhoduje, že se bude vědomě stavět proti vlastnímu vědeckému poznání a hledat jakékoli možnosti, jak co nejvíce oddálit tlak veřejnosti na zavedení předpokládaných regulací emisí CO2. Exxon spolu s dalšími firmami (například firmami vlastněnými bratry Kochovými) rozehrává velmi efektivní kampaň, která má za cíl zdiskreditovat jakoukoli smysluplnou diskusi o řešení globální klimatické změny. Důsledky tohoto rozhodnutí jsou znatelné i po více než třiceti letech.
Exxon se do dezinformační kampaně pouští opravdu ve velkém. Na přelomu 80. a 90. let ve svých interních dokumentech svou strategii popisuje velmi jasně. Cíl kampaně je znejistit veřejnost a zpochybnit vědecký konsenzus, který o klimatické vědě panuje. Exxon doslova ve svých interních cílech tvrdí, že za cíl považuje to, aby obyčejný občan chápal nejistotu klimatického vědeckého poznání a aby se tato nejistota stala součástí „běžných znalostí“.
Zpráva „America Misled“ vypracovaná univerzitami Harvard a Bristol shrnuje činnost Exxonu v popírání klimatické změny v několika hlavních bodech takto:
- Když se objevil a začal se upevňovat vědecký konsenzus o změně klimatu, fosilní průmysl a jeho spojenci zdůrazňovali nejistoty vědeckého poznání a vědecký konsenzus napadali na veřejnosti.
- Fosilní průmyslu neposkytoval žádné konzistentní alternativní vysvětlení, proč se klima mění.
- Strategie, taktika i rétorické argumenty a PR techniky používané fosilním průmyslem kopírovaly a rozvíjely stejné strategie jako tabákový průmysl – vybíraly pouze ta data, která se jim hodila (tzv. cherry picking), používaly falešné nebo okrajové odborníky a zvětšovaly jejich vliv, přinášely teorie o spiknutí vědců.
Ačkoli by se mohlo zdát, že Exxon určitým způsobem – a následující část věty prosím berte s velkou rezervou – „chránil své zájmy i zájmy akcionářů“, není tomu tak. Jak potvrdila analýza Geoffrey Suprana a Naomi Oreskes, která porovnávala obsah interních dokumentů Exxonu a jeho veřejná prohlášení, Exxon o dopadech emisí velmi dobře věděl, prezentoval ale opak. 80 procent interních dokumentů jasně zmiňuje reálnost klimatické změny a její provázanost se spalováním fosilních paliv. Na druhou stranu, ve veřejné komunikaci tvořilo takové sdělení jen 12 procent obsahu, které Exxon prezentoval. Jako ukázkový příklad nám poslouží článek, který Exxon zveřejnil v New York times v roce 2000.
Kromě veřejných aktivit Exxon investoval do lobbingu a finančně podporoval skupiny, které popírají klimatickou změnu. Jen pro příklad: zpráva o lobbingu ropných společností (včetně Exxonu) přináší důkazy, že jen do lobbingu investovaly od Pařížské dohody tyto společnosti více než jednu miliardu dolarů. Exxon investoval do lobbingu v roce 2018 jednačtyřicet milionů dolarů.
A dostáváme se k současným soudním sporům. Exxon je souzen ve státě New York kvůli tomu, že uváděl své akcionáře v omyl – prezentoval rizika spojená s klimatickou změnou jako nezávažná, ačkoli věděl o opaku. Zároveň probíhá vyšetřování firmy v americkém senátu. Vychází tak postupně najevo, že Exxon místo ochrany zájmů svých vlastních akcionářů a investorů, ale především místo budoucnosti naší planety, zvolil vlastní krátkodobé zisky. Exxonu hrozí, a taková hrozba je blíže, než se může zdát, že se dostane do stejné spirály soudních sporů jako tabákový průmysl v 90. letech. A lze předpokládat, že částky se budou pohybovat v mnohem závratnějších sumách, než byli nuceni platit výrobci tabáku. To může být pro Exxon likvidační. Podrobnosti například zde.
Ať dopadnou soudní procesy jakkoli, je jasné, že se budeme s dlouhodobými aktivitami fosilních firem v popírání klimatu setkávat ještě opravdu dlouho. Veřejnost je znejistěna o úrovni vědeckého poznání, schází nám dlouhodobá diskuze o alternativách, ale hlavně nám dochází čas. Pokud budeme respektovat závěry poslední zprávy klimatického koncilu a závazky vyplývající z Pařížské dohody – udržet maximální růst průměrné globální teploty na úrovni 1,5 °C – musíme své emise snížit do roku 2030 na úroveň 50 procent ve srovnání s rokem 2010. A to si vyžaduje zásadní změny, jak na úrovni technologické, tak společenské. Pokud bychom začali dříve, například v roce 2000, nutné změny bychom nemuseli zavádět s takovou razancí. Promeškali jsme desítky let. Musíme začít jednat.
A ještě několik poznámek k české realitě.
I zde se fosilní průmysl snaží udržet co nejdéle a vede PR kampaně, které si kladou za cíl zpochybnit vědecké poznání, neváhá investovat finanční částky do reklam, které jej představují jako uvědomělého ochránce rodinné pohody a klimatu. Jako ukázkový příklad poslouží „kyperská“ akciová firma SevEn českých uhlobaronů Tykače a Dienstla, která kromě klasických reklamních kampaní doslova lakujících uhlí na zeleno, používá i trollí farmy a falešné profily. Více o trollech najdete zde, novější kauzu zde.
Doplnění k české realitě z 11. 12. 2019. Česká pobočka firmy ExxonMobil ve své reklamě na Facebooku představuje zajímavý projekt, ve kterém její zaměstnanci věnovali svůj čas a úsilí rozšíření zahrady Domovu pro seniory se zdravotním postižením Sulická. Komentář Jakuba Zamouřila (později smazaný) je trefný. Firma, která vede dezinformační kampaň a má nemalý podíl na růstu emisí CO2, se ve svých materiálech představuje jako podporovatel domova důchodců, ještě k tomu investuje do obnovy zahrady. Je nadmíru paradoxní, že vlnami veder, které jsou způsobeny klimatickou změnou, jsou nejvíce ohroženi právě staří lidé. Nemluvě o tom, že je velmi nejisté, zda kvůli suchu, změnám počasí a dalším projevům klimatické krize zahrada, kterou ExxonMobil tak velkolepě upravil, vůbec přežije. Reklamu najdete zde.
