Studie české pobočky mezinárodní konzultační společnosti McKinsey & Company se zaměřuje na nákladově efektivní cesty k dekarbonizaci české ekonomiky, když jako první krok vytyčuje dosažení snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990. Studie tak v české debatě otevírá důležité téma, byť výsledky i metodický postup jsou diskutabilní.

Problémy s předloženým scénářem vidíme v následujících bodech:

  • Z předem dostupných slidů není zřejmé, nakolik se v jednotlivých sektorech bude na omezování emisí podílet zlepšování energetické efektivnosti a nakolik náhrada zdrojů. Zejména v sektoru zásobování teplem jde o zásadní předpoklad.
  • Podle očekávání se v příštích letech má na snižování emisí nejvíce podílet energetický sektor – výroba tepla a elektřiny. Z pohledu snižování uhlíkové náročnosti je v období do roku 2030 poněkud zarážející stále vysoký instalovaný výkon uhelných elektráren v roce 2030, upřednostňování zemního plynu při náhradě uhlí a pomalý růst obnovitelných zdrojů. Není tak využita možnost provozovat plynové zdroje s nižším časovým využitím jako doplněk pro rostoucí sektor obnovitelných zdrojů, což je pro snižování emisí vhodnější cesta. Na nákladovou efektivnost zvoleného přístupu bude mít významný vliv cena emisních povolenek a další pokles pořizovací ceny obnovitelných zdrojů.
  • Zejména pro obnovitelné zdroje s velkým nevyužitým potenciálem v České republice (větrné a fotovoltaické elektrárny) studie nepočítá s možným žádoucím růstem ve dvacátých letech jako Komora OZE – ta předpokládá ve středním scénáři pro rok 2030 u větrných elektráren instalovaný výkon 1,6 GW a pro fotovoltaiku 7,0 GW. Varianta s pomalejším nástupem obnovitelných zdrojů a vyšším využitím plynu nahrává vysokému dovozu elektřiny z levných obnovitelných zdrojů v zahraničí.
  • Není zřejmé, s jakým množstvím biomasy scénář počítá – biomasa je zmiňována jako náhradní zdroj pro zajištění tepla v budovách i v průmyslu i při výrobě elektřiny.
  • Scénář McKinsey do roku 2050 implicitně počítá s provozem dvou nových velkých jaderných bloků, nenabízí variantu pro případ, že se jejich výstavba neuskuteční nebo nabere velký skluz. Velkou otázkou je nákladová efektivita takového předpokladu.

Kontext – další scénáře postupné dekarbonizace české energetiky:

  • Před dvěma lety vzniklo modelování české elektrizační soustavy od expertů ze společnosti Energynautics, které prokázalo, že můžeme odstavit všechny uvedené uhelné elektrárny postupně již do roku 2030. Modelování počítalo s realistickým růstem výroby z obnovitelných zdrojů na dvojnásobek současné produkce, provozem jaderných reaktorů v Temelíně i Dukovanech, výrobou elektřiny v teplárnách (které dle aktuálního výhledu již nejspíš nebudou využívat uhlí), novými zdroji elektřiny z plynu a vyšší spotřebou elektřiny. Model zkoumal fungování naší sítě v 15-minutových intervalech po celý rok, takže postihl například denní špičky spotřeby či propady výroby z fotovoltaiky v noci či v zimě.
  • Letošní studie Lignite Triangle modeluje útlum a konec spalování hnědého uhlí v Německu, Polsku a Česku. Zaměřuje se tedy na vyřešení velmi rozumné námitky, že nelze uvažovat o konci uhlí samostatně pro ČR, neboť útlum uhlí v sousedních státech ovlivní přeshraniční výměnu elektřiny, která je důležitým prvkem optimalizace elektrizačních soustav. Modelování prokázalo možnost ukončit spalování hnědého uhlí pro výrobu elektřiny a tepla současně v ČR, Polsku a Německu v roce 2032, V případě Německa se uvažuje i konec spalování černého uhlí, jeho využívání výrazně klesá i v ČR (kde je pro výrobu elektřiny nyní málo významné) a v Polsku. Urychlení odklonu od uhlí je řešeno větším rozvojem solárních a větrných elektráren (využití plynu je podobné jako ve scénáři referenčním odpovídajícím business-as-usual). Rychlejší odklon od uhlí by znamenal nižší cenu elektřiny v roce 2040 (47 Eur/MWh v porovnání s 56 Eur/MWh dle referenčního scénáře).
  • Aktualizovaný scénář postupného útlumu české uhelné energetiky od společnosti BNEF má být zveřejněn koncem tohoto týdne. Soustředí se na ekonomické aspekty produkce elektřiny z uhlí a možnosti jejich náhrady šetrnějšími alternativami. Podle předběžných údajů scénář počítající s přijetím klimatického cíle na úrovni EU ve výši 55 % do roku 2030, povede k nárůstu ceny emisních povolenek, a tím k odstavení většiny české hnědouhelné kapacity už v období do roku 2025. Jako nejekonomičtější náhrada uhlí vychází podle této studie větrná energetika. Studie je rozšířením a aktualizací scénářů, které byly zveřejněny v červenci 2020.
  • Studie společnosti Ember využila modelu Artelys Crystal Supergrid platform. Jde o etablovaný model evropského energetického systému, který se využívá k plánování a hodnocení rozvoje energetické infrastruktury. Zadáním pro modelování bylo, aby veškerá produkce energie z uhlí v ČR skončila do roku 2030 a nahradil ji optimalizovaný mix alternativních zdrojů podle kritéria nákladové efektivnosti. Scénář, který má být zveřejněný v týdnu od 16. listopadu předpokládá, že zásadní energetická transformace může proběhnout v příštím desetiletí za předpokladu, že ČR mnohem více vsadí na nákladově nejvýhodnější náhradu uhlí, jíž jsou obnovitelné zdroje energie.
  • Stále však v české debatě chybí dlouhodobý scénář (popisující vývoj do roku 2050) s významným rozvojem větrných a fotovoltaických elektráren s odpovídající akumulací.