Když se začal po světě šířit koronavirus a nastálá situace nás donutila zavřít se v našich domovech, začaly se objevovat informace, statusy na sociálních sítích a články o tom, jak koronavirová epidemie pomáhá životnímu prostředí. Klesly emise skleníkových plynů a pročistil se vzduch, na některých místech se najednou začala objevovat zvířata, která se většinou do blízkosti lidských sídel a do jejich znečištěného okolí předtím neodvažovala přiblížit. Skoro to chvílemi vypadalo, jako kdyby si příroda brala svůj svět zpátky.
Některé pozitivní příběhy jsme s kolegy rádi sdíleli na sociálních sítích, protože byly zajímavé a nevšední a v té době mělo velký smysl mluvit o naději, když jsme byli všichni uzemnění a deprimovaní kvůli probíhající epidemii. Ale vždy jsme se snažili, abychom nevzbudili dojem, že se jedná o něco trvalého a že znatelný pokles znečišťování životního prostředí zůstane automaticky i potom, co koronavirová krize oslabí či úplně pomine. A na druhou stranu – pokud někde naopak docházelo například k požárům či kácení pralesů, nebáli jsme se na to upozorňovat.
Myslím, že dnes, když se zase stýkáme se svými blízkými a můžeme se volněji pohyboval a nemusíme povinně nosit vždy a všude roušku, má smysl se zamyslet, rozhlédnout se a nabrat dost sil, abychom mohli čelit nepříjemné pravdě: koronavirus životnímu prostředí sám o sobě nepomohl. Naopak pod rouškou koronavirové krize docházelo a dochází k velmi nežádoucí a mnohdy i ilegální devastaci životního prostředí.
Hodně se mluvilo o tom, že se obrovským způsobem snížilo znečištění ovzduší v Číně. U většiny článků, které o tom vycházely, byla citace od kolegy z místní pobočky Greenpeace Li Šua. Ten už s předstihem varoval, že může jít jen o dočasný jev a že se pak vrátí emise do starých kolejí. Dnešní data mu dávají za pravdu – emise v Číně jsou větší než v době před koronavirem.
Další zemí, kde rozhodně nedošlo kvůli koronaviru ke zlepšení ve vztahu k životnímu prostředí, je Brazílie. Zde se během koronavirové krize ještě více urychlilo odlesňování amazonského pralesa. Dokonce se zde kvůli těžařům dřeva operujícím v hloubi pralesa šíří virus i mezi domorodým obyvatelstvem. Bojují proti němu tradiční medicínou, která sice dokáže srazit horečku, ale pokud má někdo těžký průběh nemoci, nemá příliš šanci, protože v celé oblasti je nedostatek nemocnic, natož plicních ventilátorů. Domorodí obyvatelé jsou navíc vůči nemocem mnohem zranitelnější kvůli slabé imunitě. Podle některých katastrofických prognóz by mohl koronavirus vyhladit celé kmeny. Proto organizace Greenpeace začala do odlehlých oblastí domorodých kmenů dodávat roušky, dezinfekci, mýdlo, léky a zdravotnický materiál a dopravovat lékaře.
Opatření proti koronaviru také snížily možnosti kontroly některých problematických a životní prostředí devastujících odvětví. Typickým příkladem je rybolov. Dokládá to šokující obrázek z Argentiny, kde radar zachytil obrovskou flotilu rybářských lodí ilegálně lovících ryby v pobřežních vodách.
Hygienická opatření vedla také k nárůstu používání jednorázových plastů, rukavic či roušek. Ty se dostávaly nejen do komunálního odpadu a odtud do skládek a spaloven, ale i do životního prostředí. Francouzští ekologové například natočili, jak vypadá dno moře poblíž města Cannes. Našli zde spoustu roušek a gumových rukavic.
Nucená izolace a zákazy vycházení navíc ztížily možnosti, jak se mohou lidé proti projektům devastujícím životní prostředí bránit či jak proti nim mohou protestovat. Ministryně energetiky v kanadském státě Alberta Sonya Savage se například nechala slyšet, že teď je ideální čas postavit kontroverzní ropovody sloužící těžbě ropy z dehtových písků, dokud jsou protesty zakázané a dokud místní domorodí obyvatelé nemohou stavbu vedoucí přes jejich území blokovat.
Jestli můžeme být té hrozné situaci spojené s koronavirem vůbec za něco vděční, tak za to, že nám ukázala, jak moc je náš současný systém a svět, ve kterém všichni žijeme, problematický, neudržitelný a nespravedlivý. Díky koronaviru také víme, že změna je možná a že se realitou mohou stát věci, které jsme si nedokázali před pár měsíci nedokázali ani představit. Stačí jen chtít a změnit status quo. Z koronavirové krize se tak můžeme poučit a prosazovat pozitivní a progresivní změny. Máme příležitost k restartu, kterou by byla chyba promarnit. Pojďme se všichni snažit toho využít a postrčit věci správným směrem.