#KonecDobyFosilní #Ovzduší #ZměnaKlimatu

Zbavme se závislosti na uhlí

Můžeme být zdravější, žít déle a dýchat čistý vzduch.

Jdu do toho

Vydání studie Poslední nádech jsme naplánovali na stejný den, v jaký se konala mimořádná valná hromada firmy ČEZ. Chtěli jsme tak představitelům firmy připomenout, že je jednou z 10 největších znečišťovatelů v Evropě a že její byznys potřebuje změnu. Polostátní gigant totiž stále neplní státní energetickou koncepci, jeho představy o útlumu uhelné energetiky a svoji nejhorší elektrárnu z hlediska znečištění zřejmě plánuje přeprodat uhlobaronovi Pavlu Tykačovi.

V Evropské unii je stále 103 společností, které provozují uhelné elektrárny. Přes dvě třetiny škodlivých emisí ovšem produkuje jen 10 nejhorších uhelných firem. Vyplývá to se ze studie “Poslední nádech”, kterou tento týden publikovala evropská kampaň “Europe Beyond Coal”. V první pětce se umístily hned dvě firmy s českým původem – druhou nejhorší uhelnou společností je EPH Daniela Křetínského a čtvrtou příčku obsadil český polostátní gigant ČEZ.

Přes 90 % zdravotních dopadů způsobených firmou ČEZ pochází ze spalování hnědého uhlí v České republice, především v Ústeckém kraji. Znečištění z ČEZu vytváří oblak škodlivin pokrývající celou Českou republiku. Nejhorší elektrárnou ČEZu jsou podle uvedené studie Počerady, ležící 65 kilometrů vzdušnou čarou od Prahy. Tuto elektrárnu se přitom představenstvo ČEZ pokusilo v roce 2017 prodat Pavlu Tykačovi, aby nemuselo řešit její případné uzavření.

Zdravotní náklady, jimiž uhelné firmy zatěžují společnost, dosahují minimálně podobné výše jako celkové zisky za elektřinu vyrobenou z uhlí. Elektrárny ČEZu se vyznačují vysokou mírou škodlivosti na jednotku vyprodukované elektřiny. V průměru se externí zdravotní náklady šplhají na 70 eur za MWh. Ovšem například elektrárna Trmice způsobuje podle uvedené studie zdravotní náklady ve výši 289 eur na každou MWh, což je více než pětinásobek ceny, za kterou ČEZu vyrobenou elektřinu prodává.

ČEZ stále nemá jasnou strategii, co bude dělat se starými uhelnými elektrárnami, které nejen v České republice, ale i jinde v Evropě znečišťují vzduch. Aktivně přitom bojuje proti novým limitům na znečištění ovzduší. Právě prostřednictvím elektrárny Počerady se připojil k žalobě proti Evropské unii s cílem prosadit zrušení již schválených limitů.

V současné době ČEZ stále investuje do uhlí nemalé prostředky. Plánuje stavbu nového hnědouhelného bloku elektrárny Mělník I, a zároveň uvádí naplno do chodu novou hnědouhelnou elektrárnu Ledvice o výkonu 660 MW. ČEZ také právě teď žádá o povolení rozšíření uhelného dolu u severočeské Bíliny. Pokud by se mu to podařilo, vytěžil by jen v letech 2019-2035 150 milionů tun uhlí. Těžit zde však chce nejméně do roku 2050.

 

Popsané skutečnosti jsou v hrubém rozporu s veřejným zájmem i principy udržitelné korporátní odpovědnosti a pro společnost ČEZ představují významné reputační a výhledově i ekonomické riziko.

Akcionáři a jimi jmenovaní členové dozorčí rady ČEZ by proto měli prosadit, aby jejich firma:

  • S okamžitou platností přestala investovat do černého a hnědého uhlí. To znamená nejenom neinvestovat do nových elektráren, ale také přestat investovat do elektráren, které už existují. Znamená to také zastavit všechny investice do nových a již existujících dolů.
  • Veřejně se zavázat k uzavření všech černo- a hnědouhelných elektráren. ČEZ by přitom neměl své uhelné elektrárny prodávat, ale převzít odpovědnost za jejich uzavření. Termíny jejich uzavření by měly být oznámeny tak, aby bylo  možné naplánovat spravedlivou transformaci a restrukturalizaci uhelných regionů.
  • Přestat lobbovat za uhlí. Zejména pak přestat oslabovat limity na znečištění ovzduší podle nejlepších dostupných technik (BREF), přestat usilovat o jejich obcházení pomocí výjimek a přestat vést kampaň za zavedení tzv. kapacitních mechanismů.
  • Prosadit přijetí firemní strategie, které zajistí, aby firma jednala v souladu s cíli stanovenými v Pařížské dohodě o klimatu, aby růst průměrné globální teploty nepřekročil 1,5 °C.