Článek vychází z práce emeritní profesora Monahské univerzity Neville Nichollse

Před několika dny uplynulo 50 let od prvního kroku člověka na měsíci. Skvělý doklad možností vědy a lidského úsilí. Není to ale jediný důkaz schopností vědy, který bychom si měli připomínat. Tento týden totiž uběhne 40 let od prvního, skutečně komplexního posouzení vlivu zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého na globální klima. V létě 1979 totiž světlo světa spatřila vědecká studie, která později získala název Charneyova zpráva. Jak přesně popsala naši současnost a proč je tak zásadní? 

Earthrise

Východ Země – fotografie pořízená během letu Apolla 8 Billem Andersem během vánočního dne 1968.

Znalosti o CO2 byly již v roce 1979 rozsáhlé. V roce 1859 byly prokázány schopnosti CO2 jako skleníkového plynu. Od 50. let vědci předpovídali zvýšení průměrné globální teploty v důsledku spalování fosilních paliv. V roce 1972 dokonce vyšel v časopise Nature čtyřstránkový článek Johna Sawyera shrnující znalosti o klimatické změně s předpovědí globálního oteplení zemské atmosféry o 0,6°C do roku 2000. Téma globálního oteplení ale bylo stále velmi kontroverzní. Média dokonce spekulovala o nové době ledové (viz poznámka na konci článku).

A právě v této době se na břehu Atlantiku ve vesnici Woods Hole schází 10 vědců z oblasti klimatu, aby diskutovali o dopadech zvyšující se koncentrace CO2 na globální klima. Skupinu vede Jule Charney z Massachusetts Institute of Technology, jeden z nejuznávanějších vědců z oblasti atmosféry 20. století. Výsledkem jejich setkání je zpráva o 21 stránkách, která předpovídá naši současnost. Zpráva jasně shrnuje poznatky o tehdy pravděpodobných účincích zvyšování oxidu uhličitého na klima, popisuje ale i nejistoty, které jsou s predikcí dopadů spojeny. Hlavní závěr zprávy je ale jasný:

Odhadujeme, že při zdvojnásobení koncentrace CO2 nejpravděpodobnější míra globálního oteplování bude 3 ℃ s pravděpodobnou chybou 1,5 ℃.

Uplynulo 40 let a můžeme hodnotit jejich předpovědi. Průměrná roční koncentrace CO2 v atmosféře, měřená na Mauna Loa na Havaji  se zvýšila od roku 1979 přibližně o 21%. Ve stejném období se celosvětová průměrná povrchová teplota zvýšila přibližně o 0,66 ℃. 

Reálná data jsou tedy téměř přesně shodná s predikovanými výsledky. (21 % z 3°C je 0,63°C*) Podle reálně naměřených výsledků, by při zdvojnásobení koncentrace CO2 v atmosféře, měla globální teplota vzrůst na 2,5°C, což velmi přesně odpovídá predikovaným závěrům z roku 1979.

Charnyova zpráva skvěle ilustruje možnosti a přesnost vědecké poznání. V tomto případě jde o predikci založenou na znalostech fyziky a chemie atmosféry, že lze očekávat oteplení mezi 1,5°C a 4.5°C při zdvojnásobení atmosférického CO₂. Tedy, že pokud uvedená hypotéza není pravdivá, zůstane teplota v následujících 40 letech téměř stejná, nebo se ochladí, i při tom, že koncentrace CO2 v atmosféře porostou. 

Zapojení vědci zároveň zachovávali ke svým závěrům vědeckou skepsi a snažili se najít faktory, které by mohly vyvrátit jejich závěry. Později ke své zprávě uvedli:

Snažili jsme se najít nějaké další přehlížené nebo podceňované fyzikální efekty, které by mohly snížit nebo zvrátit růst odhadované globální oteplování v důsledku zdvojnásobení atmosférického CO₂, ale nic takové jsme nenašli.

Nyní žijeme v době, kterou vědci předpověděli. O dopadech spalování fosilních paliv víme mnohonásobně více. A známe i dopady zvyšující se průměrné globální teploty na naši společnost i samotnou planetu. 

Žijeme klimatickou krizi a musíme jednat. Sami za sebe, se svými přáteli, v našich městech, v našich státech. Klimatická změna je příležitost opustit fosilní paliva a přejít na udržitelný způsob života na naší planetě. 

#SpoluProKlima

* výpočet jsme do článku přidali pouze pro lepší orientaci čtenáře. Ani z našeho článku, ani z původního článku pana profesora Nichollse nevyplývá, že se jedná o přímou úměrnost.

Poznámka k předpovědím o dobách ledových:

Články a domněnky, které se objevily v 70. letech 20 století, že nás čeká doba ledová způsobená člověkem byly založeny na skutečnosti, že většina tehdejší výroby energie z fosilních paliv produkovala obrovské množství emisí síry (SOx). Emise síry zvyšují albedo (odrazivost) zemské atmosféry a vedou tak k jejímu ochlazování. Dokonce k tomuto tématu vyšly i vědecké studie, bylo jich relativně méně, než studií o oteplovacím vlivu CO2, ale média se tématu velmi ochotně chytla. Studie byly veskrze platné, ale v 80. a v 90. letech došlo po celém světě k výraznému omezování emisí síry. Zdravotní a environmentální dopady imisí síry donutili státy k ochraně ovzduší. Žádná doba ledová tedy nenastala a pokud nás nějaká čeká, bude to rozhodně v řádu tisíců let. Teď je zásadní problém klimatická změna. 

EDIT: Děkujeme Radku Křížkovi za zpětnou vazbu ke článku a návrh úprav v textu.