Není to vtip. Není to science fiction. Opravdu někdo umístil jaderný reaktor na loď a poslal ho do nehostinné Arktidy. První plovoucí jaderný reaktor je zhovadilost, přesto se pomalu stává realitou. Ruská státní jaderná společnost Rosatom spouští provoz reaktoru na lodi Akademik Lomonosov, první plovoucí jadernou elektrárnu na světě. Plánuje ovšem, že podobných elektráren zprovozní více a bude je prodávat do zemí jako Čína, Indonésie či Sudán.

Bezpečnostní a environmentální hrozby, které jaderné reaktory představují v drsných podmínkách polárních oblastí, jsou do očí bijící. Rosatom tvrdí, že loď je navržena tak, aby byla nepřemožitelná a naprosto bezpečná a aby vydržela všechny případné přírodní a povětrnostní podmínky včetně vln tsunami. Ale upřímně… lodí, o kterých se říkalo, že jsou nepotopitelné, jsme už v historii pár měli. Dost často teď leží na dně oceánu.    

World’s First Purpose-built Floating Nuclear Power Plant Bound for the Arctic. © Nicolai Gontar / Greenpeace

Plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov © Nicolai Gontar / Greenpeace

Nic není nepřemožitelné. A v případě tohoto jaderného Titanicu na jeho stavbu nedohlíželi žádní nezávislí experti. Ve skutečnosti je konstrukce lodi a jejího trupu obzvlášť zranitelná v případě cyklonů či vln tsunami. Velké vlny mohou celou konstrukci vyplavit na pevninu. Zároveň se loď nemůže sama od sebe hýbat. Pokud se uvolní ze svého kotviště, vlny ji mohou unášet vstříc překážce – ledovci, skalisku či dalšímu plavidlu, a tím pádem i k smrtící nehodě. Srážka či poškození lodi mohou vést ke ztrátě základních funkcí včetně chlazení reaktoru, a tudíž i k úniku radioaktivních látek do životního prostředí.

Loď se může potopit, zaplavit či ztroskotat a všechny tyto možnosti mohou vést k úniku radioaktivního materiálu. V případě nehody a poruchy chlazení se mají reaktory chladit okolní mořskou vodou. To by byl určitě dobrý nápad, kdyby v případě, že se mořská voda dostane do kontaktu s roztékajícími se palivovými články, nedošlo k explozi. 

Poškozený reaktor může kontaminovat mořský život ve svém okolí. Všechny rybí populace, které by se dostaly do blízkosti havárie, by byly kontaminované, a to minimálně po desítky let. Dokážete si vůbec představit, jak těžké by v takovém případě bylo se vypořádat s následky havárie? Únik radioaktivity v Arktidě není vůbec hezký scénář. Okolí Černobylu a Fukušimy bylo velmi těžké od radioaktivního materiálu vyčistit; představte si, že podobné úsilí by měli lidé zopakovat v teplotách pod bodem mrazu a v arktických bouřích.

Akademik Lomonosov je první plovoucí jadernou elektrárnou svého druhu, která má být statická, má kotvit u břehu a má vyrábět elektřinu pro klasickou přenosovou soustavu, ovšem již v minulosti byly jaderné reaktory na moři používány, především k pohonu ponorek a ledoborců. A historie jejich používání je plná různých nehod a havárií.

World’s First Purpose-built Floating Nuclear Power Plant Bound for the Arctic. © Christian Åslund / Greenpeace

Protest Greenpeace proti plovoucí jaderné elektrárně a jejímu umístění v Arktidě. © Christian Åslund / Greenpeace

Úplně první jaderný ledoborec jménem Lenin měl v roce 1965 poruchu chlazení, která vedla k částečnému roztavení jádra. Poškozený reaktor byl pak dva roky od incidentu vyhozen poblíž souostroví Nová země. V roce 1970 se sám od sebe zapnul reaktor na ponorce K-320, čímž uvolnil velké množství radiace, která zasáhla stovky lidí. Nehoda při doplňování paliva do jiné jaderné ponorky v roce 1985 zasáhla 290 pracovníků, vyžádala si 10 životů a 49 zranění. A takto bychom mohli pokračovat… Plány Rosatomu na vybudování celé flotily jaderných elektráren zvyšují riziko, že se historie bude opakovat a že budeme svědky nehod a havárií v Arktidě.

Dalším problémem jaderné ponorky je vyhořelé palivo. Reaktory, které Akademik Lomonosov používá, jsou malé a musí se doplňovat vždy po dvou až třech dnech. Vyhořelé palivo se má ukládat přímo na lodi a zůstat zde po celých 12 let, kdy má být elektrárna na jednom místě v provozu. To znamená, že radioaktivní odpad nebude nikde řádně zajištěn, ale bude si 12 let plout na vlnách.

Občas se setkáme s názory, že jaderná energie nám může pomoci ukončit spalování fosilních paliv. To ovšem rozhodně není případ téhle plovoucí noční můry. Hlavní důvod, proč má působit v Arktidě, jsou právě fosilní paliva – má totiž Rusku pomoci především s těžbou ropy tím, že místnímu těžařskému průmyslu zajistí dostatek elektrické energie pro jeho rozvoj. Takže kromě všech negativ spojených s provozem plovoucího reaktoru bychom ještě mohli vyjmenovat všechna negativa spojená s těžbou a spalováním fosilních paliv především s ohledem na globální klimatickou krizi. Nepotřebujeme ani nebezpečný plovoucí Černobyl, ani nebezpečnou těžbu ropy v polárních oblastech. Potřebujeme naopak ochránit panenskou přírodu Arktidy před hrozbami, které ji ohrožují. 

Psáno pro Deník Referendum.