Hluková studie pro rozšíření dolu Bílina byla zfušovaná. Co přesně je na ní špatně?

Měření hluku v obcích v sousedství dolu Bílina prokázalo, že těžba uhlí již nyní porušuje zákon a překračuje noční hlukový limit 40dB. Naměřené hodnoty jsou v rozporu s hlukovou studií firmy Beryl, kterou si nechaly zpracovat Severočeské doly pro potřeby vyhodnocení vlivu na životní prostředí. Zde se totiž tvrdí, že těžba nejenže nepřekračuje hlukové limity nyní, ale dokonce je nebude překračovat ani po případném rozšíření velkolomu. Ten je v současnosti vzdálen od obytných domů v Mariánských Radčicích 1.200 metrů, ale těžaři se k nim chtějí přiblížit až na 500 metrů, tedy na méně než polovinu. Organizace Greenpeace požádala experta Libora Brože, aby podrobil hlukovou studii, na jejímž základě bylo vydáno souhlasné stanovisko s rozšířením velkolomu, oponentní analýze. Z ní vyplývá, že studie nesplňuje ani ty nejzákladnější zákonné požadavky. 

Na základě objednávky podané organizací Greenpeace Česká republika k posouzení dokumentu Hluková studie, příloha č. 4 EIA k záměru stavby „Pokračování hornické činnosti – I. etapa, Doly Bílina 2019 – 2035“ (dále jen „záměr“), který vypracoval Beryl s.r.o. pod číslem zakázky 2909/17, uváděné datum vydání 09/2017 (dále jen „hluková studie“), jsem dokument prostudoval a současně provedl sérii přímých měření hluku za rozličných provozních a meteorologických podmínek v území dotčeném záměrem.

V lokalitě jsem provedl vícero místních pochůzek v období duben až říjen 2019. Seznámil jsem se s prostředím řešené lokality a na základě provedených měření hluku, při zhodnocení a zahrnutí faktorů ovlivňujících naměřené hodnoty, jako je stav zdroje hluku či převažující meteorologické podmínky, byl vydán protokol o měření hluku č. 5335-091-19 (L.Brož, 21.10.2019), který dokládá stávající akustickou situaci za podmínek požadovaných platným metodickým návodem a normami. Provedení těchto měření jsem považoval za nezbytné zejména z důvodu subjektivně vnímané hlučnosti v noční době v sídlech dotčených záměrem, kdy v dokumentaci EIA předložené k posouzení jsou uváděny hodnoty hluku poměrně nízké, neodpovídající subjektivnímu vjemu.

Zde můžete vidět výsledné hodnoty hluku v noční době, naměřené 1.9.2019; 22:00 h – 2.9.2019; 6:00 h, za podmínek příznivých pro šíření zvuku, jak jsou definovány platným metodickým návodem a normami.

Bod 1 byl umístěn ve venkovním chráněném prostoru rodinného domu Mariánské Radčice, V Zátiší 171, bod 2 ve venkovním chráněném prostoru rodinného domu Mariánské Radčice, Příčná 13 a bod 3 ve venkovním chráněném prostoru bytového domu Braňany, Bílinská 142.

Po pořízení kolekce vlastních měření, z nichž jako rozhodné je zvoleno shora uvedené a po seznámení se s podmínkami lokality a charakterem řešeného zdroje hluku jsem mohl přistoupit k zodpovědnému hodnocení hlukové studie, která mi byla objednatelem předložena v elektronické formě.

Ve studii je u jednoho ze zásadních podkladů, pořízených za účelem „kalibrace“ výpočtového modelu (odpovídající pojem je přitom „validace“), využito měření hluku ve vybraných měřicích místech dotčených obcí, aniž je uvedeno kriterium, podle kterého výběr proběhl a zcela zde dominují sídla, která záměrem Pokračování hornické činnosti – I. etapa, Doly Bílina 2019 – 2035 nebudou nikterak dotčena a převládá v nich hluk z jiných zdrojů, se záměrem nesouvisejících. Dále je nutné konstatovat, že měření hluku prezentované v hlukové studii vykazuje následující nedostatky:

• Není uvedeno datum měření, pouze je uvedeno, že “Měření byla provedena v průběhu roku 2016 a 2017.
• Chybí jakákoliv specifikace stavu zdroje hluku v době měření, přičemž provoz/odstávka jednotlivých technických zařízení v dolech má zásadní dopad na naměřenou hlučnost, stejně jako jejich aktuální směrová a výšková pozice.
• Chybí specifikace meteorologických podmínek při měření, přičemž tyto mají zásadní dopad na šíření hluku na větší vzdálenosti a přičemž metodický návod i citované normy jasně definují požadované podmínky – prezentovaná měření s požadavky norem tedy nelze porovnat.
• Chybí informace o stavu terénu v době měření (sucho / mokro / sníh / námraza…) – skutečné podmínky měření si lze jen domýšlet, když navíc ani není uvedeno, kdy probíhala.
• Chybí informace, zda jsou uváděny hodnoty rozhodného deskriptoru L_Aeq,T [dB] korigované či přímo měřené.
• Chybí informace, zda je v uváděných výsledných hodnotách zahrnuta nejistota měření.
• Stanovená nejistota měření 1.8 dB odpovídá tabulce D1 ve studii citovaného metodického návodu; název této tabulky zní: “Odhad rozšířené nejistoty U měření neovlivněného meteorologickými podmínkami” – to v prostředí ve studii citovaných norem znamená, že tato hodnota nejistoty se vztahuje pouze na měření v menší vzdálenosti od zdroje hluku na jasně definovaném charakteru terénu za podmínek příznivých pro šíření zvuku.

Absence shora uvedených informací má za následek, že uváděné výsledky měření jsou nespolehlivé, nepřezkoumatelné a neměly by být používány pro účely definované zákonem č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví v platném znění, tedy pro vydávání jakýchkoliv rozhodnutí orgánů státní správy.

Dalším zásadním podkladem pro zpracování předložené hlukové studie jsou hodnoty hluku naměřené na technologických zařízeních dolu. Správný způsob pořízení těchto údajů a jejich správné zadání do výpočtového modelu bezprostředně ovlivňuje vypočtené hodnoty hluku v referenčních bodech, stejně jako další níže uváděné faktory. Předložená hluková studie v tomto smyslu vykazuje následující nedostatky:

• Měření na technických zařízeních (zdrojích hluku) provedená daným způsobem jsou pro účely zadání do akustických výpočtů nevyhovující, neodpovídají potřebám přesného zadávání zdrojů hluku do výpočtových modelů, neboť se většinově jedná o rozměrná zařízení mající charakter samostatných výroben s mnoha prostorově oddělenými zdroji hluku rozličného charakteru, výšky a směru vyzařování – nic z toho provedená měření a tedy ani zadání do modelu nezohledňují;
• Není ani uvedeno, zda řešené zdroje hluku (tedy převážně velmi rozměrná zařízení) byly zadávány jako bodové, liniové či plošné, v jaké výšce nad terénem, v jaké přesné pozici a orientaci v těžebním prostoru atd.;
• Není uvedena výpočtová metoda, přičemž normy a metodický návod citované v kapitole 3. předložené studie jsou návody k měření hluku v životním prostředí, metody výpočtové v nich nejsou obsaženy;
• Chybí jakékoliv údaje o charakteru terénu zadaného ve výpočtovém modelu, což má fatální dopad na způsob výpočtu. V programu Hluk Plus, který zpracovatel použil lze zadat minimálně dva předdefinované druhy terénu a vypočtené hodnoty na dané vzdálenosti se pak mohou lišit až o 10 dB;
• Chybí jakékoliv meteorologické údaje využité ve výpočtu, přičemž zejména zadaný směr větru a faktor stability mají značný vliv na vypočtené hodnoty ve větších vzdálenostech – nevíme však, jakou metodou byly výpočty prováděny a méně pokročilé metody tyto parametry nejsou schopné spolehlivě zohlednit.

S ohledem na shora uvedená fakta je nutné považovat vypočtené hodnoty za nespolehlivé. Použitý postup hodnotím jako nevhodný, kdy řetězec chyb začíná již neodborným zpracováním zdrojů hluku. Tato chyba může být dále navýšena neznámým charakterem zdrojů hluku zadávaných do výpočtů. K dalšímu zvýšení nespolehlivosti prezentovaných výsledků výpočtu dochází neznámým zadáním charakteru terénu a řetězec uzavírá neznámé meteorologické prostředí. Velmi neseriozně pak rovněž působí konstatování zpracovatele studie, že “…bylo ke kalibraci výpočtového modelu použito kontrolních měření…”

Výsledkem tedy je, že měření hluku provedená neznámo kdy, neznámým způsobem za neznámých podmínek slouží k validaci výpočtového modelu, pořízeného na chybně zpracovaných zdrojích hluku, zadávaných neznámým způsobem a numericky zpracovaných neznámou metodou.

Řetězení těchto pochybení, má za následek, že uváděné vypočtené hodnoty zcela postrádají relevantní základ, jsou nepřezkoumatelné a vedou k chybným závěrům. Takový postup by byl snad přijatelný, kdyby se hodnocení a závěry studie pohybovaly na straně bezpečnosti, a důsledek chyb by tak nesl zadavatel studie a nikoliv obyvatelé dotčených obcí. Zde se však setkáváme s přístupem přesně opačným, což považuji za nepřijatelné hazardování s lidským zdravím. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že předmětem posouzení je provozovna se značným impaktem a očekávanou dlouhou dobou užívání, nejedná se tedy o krátkodobou či nahodilou zátěž, ale o stav ovlivňující podstatnou část lidského života.

Ve studii se dále pracuje s protihlukovými úpravami. Kolekce vlastních měření hluku v Mariánských Radčicích a Braňanech jasně dokládá, že za podmínek požadovaných platnými normami a metodikami hodnoty hluku překračují hygienický limit 40 dB pro provoz těžby v dolech již nyní, kdy jsou dominantní zdroje hluku dále, než je ve studii řešeno. To dokládá nejistou účinnost stávajících protihlukových opatření typu PHS u Mariánských Radčic nebo valy na hraně těžby. PHS nebo valy vzdálené stovky až tisíce metrů od zdrojů hluku a desítky až stovky metrů od chráněných objektů mají jen velmi omezenou funkčnost a mimo jiné při chybném zadání výpočtového prostředí může docházet k získání nereálně velkého útlumu takovýchto opatření.

Současně je na několika místech ve studii uváděno, že dominantním zdrojem hluku v zájmovém území je silniční či železniční doprava či elektrárna Ledvice. Je otázkou, proč zpracovatel nezvolil body, které nejsou těmto zdrojům hluku exponované a přitom v sídlech dotčených záměrem Pokračování hornické činnosti – I. etapa, Doly Bílina 2019 – 2035 jsou dostupné. Vlastní měření jsem prováděl reálně v hlubší noci a hodnotící doba je jedna nejhlučnější hodina. Pro tuto dobu a zvolená místa měření jsem jako dominantní hluk zaznamenal výhradně provoz těžební technologie v dolech. Jestliže zpracovatel jako dominantní zdroje pro noční hodnotící dobu shledává dopravu na pozemních komunikacích nebo drahách, případně jiné provozovny, budí tím spíše dojem snahy maskovat význam a reálný vliv hluku z provozu těžební technologie v dolech.

Všechny uvedené nedostatky předložené hlukové studie jsou závažná pochybení. Úroveň zpracování neodpovídá současným standardům, přičemž důsledkem shora uvedeného řetězce chyb a nedostatků může být značné podcenění dopadu záměru na dotčená sídla.