Na konci září 2019 byla jmenována česká Uhelná komise – poradní orgán české vlády, který jí má doporučit, kdy a za jakých okolností přestane Česká republika těžit uhlí a vyrábět energii jeho spalováním uhlí.
Zřízení uhelné komise bylo inspirováno podobnou institucí v Německu. Ta zasedla poprvé v červnu 2018 a přes půl roku se zabývala energetickou budoucností Německa a splněním klimatických závazků v rámci Pařížské dohody. Na konci ledna 2019 komise doporučila ukončení těžby a spalování uhlí v Německu v roce 2038. Zároveň však rozhodla i o možnosti posunout konec těžby uhlí na dřívější datum, o kterém bude komise diskutovat každé tři roky. Zástupci enviromentálních organizací a regionů navrhovali při jednání ještě bližší datum, protože podle doporučení klimatických vědců by se vyspělé státy měly zbavit uhlí již do roku 2031. Ale i kompromisní výsledek v Německu je pořad plánem s vyššími ambicemi, než je rok 2050, o kterém ještě donedávno mluvili představitelé uhelných firem a o kterém jsme často slýchali i z úst českých politiků, včetně premiéra Andreje Babiše.
Uhelná komise má 19 členů
Česká uhelná komise by stejně jako ta německá měla vládě poskytnout výstup, který bude zahrnovat maximální možnou shodu členů komise, týkající se budoucího využití hnědého uhlí v ČR. Finální datum útlumu uhlí se bude pohybovat od roku 2030 (což je scénář, který budeme prosazovat my) až do roku 2050 (o kterém dosud mluví někteří zástupci průmyslu).
V německé Uhelné komisi mělo hlasovací právo jen pět výkonných politiků a na celých 11 místech z celkových 28 seděli vědci a ekologové. U české komise to složení tak příznivé není. Komise má devatenáct členů, předsedají jí ministr průmyslu Karel Havlíček (nestraník, ministr za ANO) a ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Další křesla drží ministerstva financí, sociálních věcí a financí a jedno zástupci parlamentního Výboru pro životní prostředí. Tři místa získali zástupci krajů, kde se nejvíce těží uhlí a kde bude nutné nejvíce zvážit sociální dopady konce jeho těžby. Tři křesla připadla podnikatelské sféře, kterou představují zástupci Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, Svazu průmyslu a dopravy ČR a Hospodářské komory. Jednoho zástupce má Českomoravská konfederace odborových svazů a jednoho Český báňský úřad. Po dvou zástupcích mají pak odborná veřejnost (zástupci ČVUT a ÚJEP) a enviromentální organizace. Ty zastupuje v komisi Jiří Koželouh (Hnutí Duha) a Jan Rovenský (Greenpeace).
Uhelná komise si zřídila tři pracovní skupiny, které se mají zabývat dílčí problematikou spojenou s útlumem uhlí. První skupina by měla stanovit harmonogram útlumu využití uhlí, druhá řeší pravidla pro útlum jednotlivých zdrojů a nutné změny v legislativě a ta třetí tzv. just transition – spravedlivý přechod uhelných regionů k jiným formám průmyslu a energetiky. Detailnější popis pracovních skupin a seznam jejich členů a členek jsme zveřejnili na stránkách Zeleného kruhu.
Proč jsme členy Uhelné komise?
Věda hovoří jasně: pokud chceme zabránit katastrofické změně klimatu spojené s oteplením o více než 1,5 °C, musíme s uhlím a ostatními fosilními palivy rychle skoncovat. V opačném případě rychle skoncují ony s námi. V Uhelné komisi proto prosazujeme, aby byly všechny tuzemské uhelné elektrárny odstaveny nejpozději v roce 2030. Do tohoto data (jako ostatně i do dat pozdějších) je nereálné, že by Česká republika postavila nové jaderné zdroje. Je tedy nanejvýš nesmyslné podmiňovat útlum uhlí rozvojem jádra, což zřejmě někteří členové komise budou chtít dělat.
I když karty nejsou pro odpůrce uhlí v české Uhelné komisi zdaleka tak dobře rozdány jako v té německé, chceme v ní především ukázat, že spalování uhlí (zejména pak ve starých uhelných elektrárnách) škodí zdraví českých občanů i globálnímu klimatu. Pálení uhlí kvůli elektřině je nejen plýtváním, ale také absurditou, protože z hlediska našich energetických potřeb je zbytečné.
Spolu s rozhodnutím o ukončení spalování uhlí a konkrétními daty, kdy budou uhelné elektrárny odstaveny, musí být vyřešeny ještě dvě další věci. Jde jednak o energetické náhrady potřebné ke stabilitě energetické sítě a také o transformaci ekonomiky a zajištění pracovních míst tam, kde se uhlí dosud těží a dominantně spaluje. O obou těchto věcech je třeba vést meziodborovou a celospolečenskou diskuzi.
Organizace Greenpeace je vždy připravená na diskuzi se všemi, kdo mohou snižování emisí zajistit. Nebojíme se hájit veřejný zájem proti přesile, ani za zdánlivě nemožných podmínek, taková je naše role již od vzniku naší organizace. Jsme si vědomi, že v české Uhelné komisi je sedm organizací, které ještě v roce 2015 prosazovaly těžbu uhlí až do konce tohoto století prostřednictvím prolomení limitů těžby na dole ČSA. Naopak v komisi chybí klimatologové, zástupci čisté moderní energetiky či zástupci obcí, které těžba uhlí ohrožuje. Vyjednávání v komisi budou zřejmě tvrdá, ale věříme, že budeme schopní datum konce uhlí v elektrárnách posunout co nejvíce k roku 2030, který je podle názoru klimatické vědy mezníkem, kdy by vyspělé státy měly razantně snížit emise skleníkových plynů.