Firma ČEZ do konce roku 2019 nevyužila možnosti odstoupit od smlouvy na prodej největší české uhelné elektrárny Pavlu Tykačovi a jeho těžební společnosti Vršanská uhelná. Znamená to, že elektrárna přejde do rukou největšího českého uhlobarona, který se netají s tím, že chce 49 let starou elektrárnu, zralou na odstavení provozovat dlouhodobě (ideálně do vytěžení velkolomu Vršany po roce 2050).
Nestane se tak ovšem hned, ale až za čtyři roky, 2. ledna 2024. Do té doby bude elektrárnu provozovat dále polostátní ČEZ.
Česká republika tak dává ostentativně najevo, že rezignovala na boj s klimatickou změnou.
Pro naši zem, ale i celou Evropu je to smutná zpráva. Česká republika tak dává ostentativně najevo, že rezignovala na boj s klimatickou změnou. Pravděpodobně díky tomu nedokážeme splnit ani závazky vyplývající z Pařížské dohody, natož je v návaznosti na stále se zhoršující klimatickou situaci navýšit.
Hnědouhelná elektrárna Počerady je největším českým producentem skleníkových plynů. Kdyby ho dnes ČEZ odstavil, mělo by to podobný efekt, jako kdyby v ČR přestala jezdit všechna nákladní auta. Vyplývá to z dat Centra dopravního výzkumu z roku 2017.
Lze tomu zabránit?
Počerady, kterým se na sociálních sítích říká oprávněně “výfuk Evropy”, podle studie, vypracované hlavním analytikem Greenpeace Global Air Pollution Unit Lauri Myllyvirtem, způsobí ročně 111 předčasných úmrtí nejen ve svém nejbližším okolí, ale i v dalších oblastech ČR a za jejími hranicemi. Emise z elektrárny tak nezabíjí jen v ČR. Smrt doslova vyváží do okolních evropských států. Prodej Počerad do rukou uhlobarona Tykače tak působí, jako kdyby se majitel starého, smrdícího automobilu rozhodl chovat ekologicky a auto místo odvozu do šrotu prodal sousedovi.
Elektrárna Počerady smrt doslova vyváží do okolních evropských států.
Proti prodeji Počerad firmě Pavla Tykače neprotestovaly jen Greenpeace a další ekologické organizace, ale také zastupitelé nedaleko ležícího města Louny. Zastupitel za Stranu Zelených Jan Žalud k tomu pro zpravodajský server idnes.cz uvedl: “Uvědomuji si, že prodej pramálo ovlivníme, ale týká se to nás i našich dětí, a proto bychom k tomu měli přijmout nesouhlasný postoj.“
I když se prodeji Počerad nepodařilo zabránit, existují také další způsoby, jak provozu nejšpinavější české elektrárny zamezit. Vedoucí energetické kampaně Greenpeace Jan Rovenský k tomu říká: “Aby mohl nový vlastník Počerad elektrárnu provozovat i po roce 2024, musel by splnit dvě nelehké podmínky současně: a) získat výjimku z nových limitů ochrany ovzduší (nebo úřední povolení k velké, komplikované a ekonomicky velice riskantní rekonstrukci elektrárny) a b) zabránit tomu, aby o rychlém odstavení elektrárny mezitím rozhodla vládní uhelná komise. Jak obtížné splnění těchto podmínek bude, můžete společně s námi zásadním způsobem ovlivnit. Pokud se nám podaří jen jednu z nich vyloučit, Pavel Tykač v roce 2024 dostane za dvě miliardy, které ČEZu za elektrárnu zaplatí, jen hromadu bezcenného železa.”
Potřebujeme aktivní společnost
Tykačova energetická firma Sev.en Energy po oznámení ČEZu uvedla, že do 49 let staré elektrárny investuje miliardy korun, aby splňovaly podmínky pro ekologický provoz. Česká veřejnost však už má s Tykačovými investicemi zkušenost. Další jeho elektrárna Chvaletice místo investic vsadila na žádání o výjimky, které jejímu provozovateli umožňují porušovat emisní limity ochrany ovzduší.
I když jsme prohráli bitvu, Greenpeace nehodlá nečinně přihlížet dalšímu provozu Počerad. Slibujeme, že v roce 2020 uděláme všechno pro to, aby elektrárna Počerady ukončila svůj provoz nejpozději v roce 2025. Ale nejen Počerady: budeme prosazovat, aby byla v roce 2025 odstavena třetina všech současných tuzemských uhelných elektráren.
Na energetickou bezpečnost naší země to nebude mít žádný vliv: dlouhodobý obří export elektřiny z ČR je totiž větší, než zmíněná 1/3 uhelných elektráren vyrobí.
Ale to není všechno. Budeme usilovně prosazovat, aby byly nejpozději v roce 2030 odstaveny i zbývající 2/3 uhelných elektráren a nahrazeny čistými zdroji.
Tyto cíle budeme razit ve vládní uhelné komisi, ve správních řízeních, při jednáních s politiky a pokud bude třeba, i na ulicích, na komínech, na chladicích věžích a na vládních budovách. K tomu potřebujeme podporu odpovědné, občanské společnosti. Věříme, že v České republice taková existuje.