Rozhovor s tiskovým mluvčím Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy Martinem Kavkou o suchu a lesních požárech.
Jak časté jsou lesní požáry?
V období sucha, které nás trápí už dva nebo tři roky, jsou lesní požáry častější. Já jako mluvčí a vyšetřovatel v Praze vidím, že tady se lesní požáry neobjevují tak často jako v jiných částech Česka. My tu obecně řešíme spíše požáry travin a lesoparků, ale nejedná se o rozsáhlé požáry toho typu, které se objevují v Austrálii. Větší požáry se ale objevují, například na Liberecku jednou za rok nebo na jižní Moravě. Když to shrnu: požáry jsou ve zvýšeném počtu, a to právě v období největšího sucha, ale nejsou to požáry, které by hasiče zaměstnaly na týden – požáry jsou menšího charakteru a daří se nám je podchytit a uhasit za den, za dva.
Změnil se způsob práce hasičů během letních měsíců?
Hodně využíváme dobrovolné jednotky a snažíme se s nimi spolupracovat, aby byly v letních měsících více připraveny a byly k dispozici, pokud by došlo k většímu požáru. Ale dopředu takové události ovlivníme maximálně prevencí – tím, že budeme lidem říkat, aby se chovali obezřetně, nerozdělávali v lese oheň, nekouřili tam. A tomu pomáhají i vyhlášky v období sucha. Když je vydá Český hydrometeorologický ústav nebo když kraj vydá tzv. nařízení, ve kterém se zpřesňuje, co se nesmí dělat a kde se to nesmí dělat. Jsou to obecné věci: rozdělávání ohně, kouření v lese (nebo například padesát metrů od lesa), zábavní pyrotechnika. Tyto informace a vyhlášky pomáhají k tomu, aby se lidé chovali obezřetně, nebo je to k tomu alespoň nabádá. Minulý rok jsme zaznamenali úspěch, co se týče zmíněného nařízení, protože se značně medializovalo, také informace o suchu se objevovaly v médiích. A v Praze jsme se instrukce nařízení snažili dostat do médií a k lidem, takže jsme poté zaznamenali pokles rozsáhlejších požárů. Potýkali jsme se spíše s drobnostmi, které se nám podařilo rychle uhasit.
Takže lidé na prevenci slyší?
Já myslím, že ano. A když budeme dávat příklady požárů v Řecku či Austrálii, tak lidé budou obezřetnější a nebudou používat otevřený oheň.
Jaké jsou nejčastější příčiny lesních požárů?
Nejčastěji za to může člověk. Buď nedbalostí, když rozdělá táborák v přírodě nebo když kouří v lese a odhodí nedopalek nebo ten oheň zapálí úmyslně. Další příčiny požáru v přírodním prostředí jsou údery blesku, ale to jsou pouze ojedinělé případy.
Lze považovat za prevenci i třeba nesekání trávníků, díky čemuž jsou traviny vlhčí?
Určitě. Suchá tráva dělá asi největší problémy. To je případ Prahy, kde příliš lesů nemáme, ale je tu hodně travin. Když se tráva méně seká a je zelenější, tak je taky méně náchylná k tomu, aby na ní vznikl požár. Ale ovlivňuje to také šíření požáru. Pokud už někdo rozdělá oheň a ta louka je zelenější, požár se tolik nešíří a někdy i uhasne sám, případně máme více času přijet a uhasit jej. Je to dobrá prevence především proti šíření požáru, protože to nejhorší, co se objevuje v přírodě a lesech, je právě rychlé šíření. Když se do toho ještě přidá vítr, tak je to skoro neuhasitelné a hasiči se musí soustředit spíše na oblasti, kde oheň ještě není – dělat tam překážky nebo to preventivně zkrápět vodou. Nebo když hoří louka, dělá se tam pruh ornice: zlikviduje se to, co by mohlo hořet, aby požár nepřeskočil dál. Když hoří louka, zemědělci v bezpečné vzdálenosti od požáru vezmou pluh a udělají třeba čtyřmetrový pruh – zaorají pole – a požár se nemůže šířit.
Jak se u lesních požárů postupuje? Tam asi bude jiný proces než u běžného požáru…
Ano. Na uhašení lesního požáru potřebujete hodně hasičů. Bývá to v letních měsících, kdy hasiči bývají celkově vyčerpaní, takže je musíte častěji střídat. Bývá to v prostředí, kde není zdroj vody, nejsou tam hydranty, rybníky – takže my musíme do těch míst vodu dovážet, bývá tam velké nasazení cisteren. A pokud je to opravdu velký lesní požár, který se šíří, tak nastupuje letecké hašení, u nás nejčastěji z vrtulníku, a to pomocí bambi vaku. To je vak, který se rychle naplní, vrtulník naletí nad zdroj požáru a z paluby vrtulníku odjistí bambi vak a několik tisíc litrů vody se naleje na hořící místo. A tohle může ten vrtulník dělat prakticky nepřetržitě, i když musí samozřejmě natankovat. Toto opatření patří mezi velmi účinné, když je tým sehraný. Piloti vrtulníků na to přímo trénují, my používání bambi vaku trénujeme intenzivně na jaře, aby se hasiči neobávali pod vrtulníkem, aby věděli, co to dělá, ale také aby pilot vrtulníku věděl, jak se mu s tím létá… Vrtulník se navíc dostane tam, kam by se lidé nedostali, a má lepší manévrovací pozici než letadlo – vrtulník má čas přesněji zaměřit místo.
Sledoval jste práci hasičů v Austrálii?
Sledoval. Co se odehrává v Austrálii, je Česku naštěstí velmi vzdálené. Tam hoří obrovské plochy, které vždycky nejdou uhasit a hasiči se spíše soustředí na to, aby se oheň dál nešířil. To, co už hoří, většinou nemá cenu hasit. Hasiči se musí dostat na okraj požáru a uhasit tento okraj, aby plameny nepostupovaly dál. V té Austrálii to bylo tak brutální, že se hasiči spíše snažili dostat lidi do bezpečí, protože požár byl v takovém stadiu, že se s tím skoro nedalo nic dělat.