V pátek 9. září se na mimořádném jednání v Bruselu sejdou evropští ministři pro energetiku, aby řešili vysoké ceny elektřiny. Ekologické organizace vítají, že se evropské státy snaží najít společné řešení evropské energetické krize a upozorňují, že současné fungování trhu s elektřinou je kvůli prudkému nárůstu ceny fosilního plynu a obavám ze zastavení jeho dodávek neudržitelné.
Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely jsou reálně na stole dva druhy řešení – omezení vlivu, který mají plynové elektrárny na určování ceny elektřiny, nebo zdanění nadměrných zisků z výroby elektřiny ve všech neplynových zdrojích a redistribuce získaných peněz mezi spotřebitele. Obě dvě cesty mohou výrazně snížit ceny elektřiny, ale zároveň obě mají své výhody a nevýhody, jak vyplývá z analýzy ekologických organizací. Zároveň by mělo jít o dočasná opatření na zvládnutí krize. Zároveň jsou potřeba trvalé a a strukturální změny evropského energetického trhu tak, aby byl stabilnější, bezpečnější a umožnil rychlejší energetickou transformaci a odklon od fosilních paliv. Česká republika také musí odstranit bariéry, které brání rychlejšímu zvyšování energetické soběstačnosti domácností, obcí či firem a tedy i větší odolnosti proti výkyvům na globálním i evropském trhu.
Porovnání navrhovaných řešení:
- Omezení vlivu plynových elektráren na cenu elektřiny
Tento návrh jde podobným směrem jako nedávný návrh Greenpeace ČR. V současné době se cena elektřiny na burze odvíjí od extrémně drahého plynu, protože ji určují provozní náklady nejdražší elektrárny, jejíž provoz je potřebný k uspokojení poptávky. Při zapojování elektráren, ve kterých se spaluje plyn, tak dramaticky stoupá cena elektřiny jako takové, přičemž provozovatelé neplynových elektráren na této situace výrazně vydělávají. Pokud by se zastropovala cena elektřiny na úrovni nejdražšího neplynového zdroje, tedy černého uhlí, mohla by cena elektřiny klesnout až o zhruba dvě třetiny.
Výhody:
- Jedná a se o relativně jednoduchý a rychle proveditelný zásah do trhu.
- Došlo by k výraznému snížení ceny elektřiny o dvě třetiny, které by trh okamžitě pocítil.
- Snížení ceny elektřiny by oslabilo radikální hlasy volající po vystoupení ze společného energetického trhu a EU.
- Při správném nastavení by nemělo docházet k nadstandardním ziskům pro výrobce elektřiny z uhlí.
- Tento krok by byl relativně jednoduchý a řešil by hlavní příčinu problému – drahou výrobu elektřiny z plynu, zatímco by nechal ostatní zdroje na pokoji. Lze očekávat, že účastníci trhu by se mu aktivně nebránili. Kvůli extrémně drahým plynovým elektrárnám musejí nyní mít na burze uložené značné finanční prostředky, takže odebrání jejich vlivu na cenu elektřiny je i v jejich zájmu.
- Výrobci elektřiny by v případě poklesu ceny elektřiny nemuseli na burzu skládat velké finanční sumy, aby zde mohli vůbec obchodovat.
- Snížení cen elektřiny by pomohlo lidem, kteří z různých důvodů skončili u svého dodavatele na tarifu dodávajícím elektřinu ze spotových trhů. V České republice by takových spotřebitelů mělo být podle ERÚ kolem 5 %.
Nevýhody:
- Podle ministra Síkely by tento krok sám o sobě mohl vést k vyšší vytíženosti plynových elektráren a vyšší spotřebě plynu. Bylo by tak vhodné provoz plynových elektráren omezovat dalšími dodatečnými opatřeními, například prostřednictvím provozovatelů přenosové soustavy.
- Tento návrh není zatím rozpracovaný do detailu a neví se, jaký mechanismus by se použil a jak by fungoval. To by mohlo i zbrzdit jeho rychlý nástup v platnost.
- Toto opatření nemusí řešit dostatečně nadstandardní zisky z výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a z jádra. Bylo by tedy vhodné, aby jej ještě doplňovala sektorová válečná daň.
- Cena elektřiny by nejspíš neklesla na dostatečně nízkou úroveň, aby byly vyřešeny sociální dopady cen.
- Snížila by se motivace pro úspory energií, i když by stále zůstala relativně vysoká.
- Přesun peněz od výrobců ke spotřebitelům
Evropská komise přišla s návrhem, který počítá s tím, že pro každý zdroj energie by se stanovila nejvyšší možná cena, za níž by mohl prodávat, a částky nad tímto stropem by se odevzdávaly do fondu, z něhož by pak byly placeny kompenzace spotřebitelům za drahou elektřinu. Vyplývá to z dokumentu, který unikl před radou.
Výhody:
- Tento návrh řeší extrémní rentabilitu všech současných neplynových zdrojů. Nemusela by se tak řešit dodatečná válečná daň na energetické společnosti, případně by se taková daň mohla zavádět jen do začátku účinnosti tohoto opatření.
- Kompenzace by bylo možné stanovit tak, aby eliminovaly velkou část sociálních dopadů cen energií.
- Součástí návrhu je i zavádění opatření k úspoře elektrické energie, a tedy i poptávky.
- Pokud budou kompenzace správně nastavené, vysoká cena elektřiny by nadále motivovala k úsporám a instalaci vlastních zdrojů.
- I u tohoto návrhu by nemuseli výrobci elektřiny skládat enormní finanční sumy jen proto, aby vůbec mohli obchodovat na burze.
- Návrh je již nyní detailněji propracovaný.
Nevýhody:
- Cena elektřiny na burze by zůstala stále vysoká, což by mohlo vyvolávat dojem, že problém nebyl dostatečně vyřešen a mohlo by to být zneužíváno populisty, kteří na evropský trh a na EU útočí.
- Když by reálně nespadla cena elektřiny na burze, lidé kupující za spotové ceny by měli dál velké problémy. Vláda by se musela zabývat tím, jak jim z této situace pomoci.
- V tomto návrhu se počítá s přerozdělováním peněz, které je poměrně složité. Očekává se také, že velká část práce bude na bedrech národních států. Zkušenosti z Česka ukazují, že zavádění mechanismu pomoci lidem v podobě úsporného tarifu trvalo dlouho a finální podoba je neúčinná, neboť ohroženým spotřebitelům nepomáhá dostatečně a zároveň posílá peníze i lidem, kteří problémy nemají.
- Cenové stropy pro energie by se musely správně nastavit. Hrozí také, že by se shoda na konkrétních stropech hledala obtížně kvůli rozdílným pohledům členských států. Je zde více věcí, které by se musely projednat a dohodnout a to zvyšuje pravděpodobnost krachu jednání i riziko, že bude realizace tohoto kroku trvat příliš dlouho.
- Pro výrobce by tento krok byl méně výhodný a snížil by jim výrazně zisky. Dá se očekávat aktivnější odpor z jejich strany. Mohly by hrozit soudní spory či arbitráže.
Jaroslav Bican, koordinátor energetické kampaně Greenpeace ČR, říká:
“Aktuálně je nutné urychleně zkrotit ceny elektřiny, které tlačí vzhůru drahý plyn a panika s ním spojená. Je zásadní, aby politici využili příležitost a dohodli se na evropském řešení. Veřejnost upadá do stále větších obav a nejistoty a situaci se snaží zneužít nejrůznější populisté. Snahu o celoevropské řešení proto vítáme. Politici musí občanům urychleně poskytnout jasnou perspektivu toho, že ceny elektřiny nebudou růst do nebe a že si ji lidé budou moci dovolit. To lze nejúčinněji zajistit právě na evropské úrovni.”
Za dlouhodobé řešení považují ekologické organizace podporu energetických úspor, zateplování, solárních střech a změnu vytápění. V neposlední řadě musí česká vláda směřovat k celkové úpravě energetického systému, který je dnes projektován na míru velkým centrálním fosilním zdrojům. Množství malých obnovitelných zdrojů a systémy komunitní energetiky přitom mohou být do budoucna jak zárukou energetické bezpečnosti, tak levné energie.
Zároveň je ovšem podle ekologických organizací vhodné, aby Česká republika nyní připravovala opatření ke snížení cen elektřiny i na národní úrovni. Takové opatření by mělo vzniknout pro případ, že by se evropské řešení nedohodlo, nebo že by nebylo dostatečné k vyřešení problémů, které se Česka dotýkají.
Některé státy Evropy a nejnověji i Německo přistoupily ke zdanění mimořádných zisků energetických společností. Logika je podobná jako v případě celoevropského opatření na přesun peněz od výrobců zpět ke spotřebitelům. Návrh speciální válečné sektorové daně, který může být přijatý na národní úrovni, by mohl doplnit i výše uvedené evropské řešení. Velké množství elektrické energie je už totiž prodáno a výrobci elektřiny z něj inkasují nebo budou inkasovat nemalé mimořádné zisky. Mimořádná daň by tak byla cestou, jak vybrat finančí prostředky na kompenzace a pomoc pro domácnosti, které již teď mají problém zaplatit vysoké zálohy a účty ze energie. I v české veřejné debatě se válečná daň často skloňovala.
Nejnovější možností řešení na národní úrovni v Česku, o němž se začalo v médiích psát ve středu, má být zastropování ceny u koncového spotřebitele. Podle dostupných informací jde ale spíše o nákup elektřiny státem za nižší cenu mimo trh od společností ČEZ, EPH a Sev.en Energy než o reálné zastropování ceny. Společnosti by tak projevily dobrou vůli výměnou za výhodnou půjčku na fungování na trhu s elektřinou, kterou dostaly nedávno od státu, na něj by pak navíc nepotřebovaly tolik prostředků jako dnes. Spekuluje se, že by se tímto způsobem mohly také vyhnout zvažované válečné dani. Ke zmíněnému návrhu na zastropování ceny zatím nejsou žádné detaily. Podle ekologických organizací by v případě, že by se vláda rozhodla pro tento krok, měla zajistit, aby byl výsledek výhodný hlavně pro stát a pro spotřebitele, a ne pro energetické giganty.
Odsunutí konce uhlí a rušení emisních povolenek nepomůže
V české veřejné debatě se objevují také návrhy na posunutí termínu odklonu od uhlí. Před tím ekologické organizace důrazně varují, protože prodlužování uhelného průmyslu za rok 2033 nemůže nijak pomoci v dnešní energetické krizi a současné možnosti navýšení výroby elektřiny z uhlí již byly nyní vyčerpány. Dalším falešným řešením je podle ekologických organizací zrušení trhu s emisními povolenkami, nebo jeho výrazná reforma, která by cenu povolenky srazila na zlomek současné hodnoty. Cena emisní povolenky nyní klesla zhruba o 20 euro – při současných cenách zdražuje elektřinu jen o několik procent a její zrušení by k žádnému velkému zlevnění nevedlo. Česká republika by navíc přišla v příštích letech o stovky miliard z dražby povolenek, které může využít na podporu energetické transformace, obnovitelných zdrojů a zateplování. Tedy na opatření, která mohou Česku pomoci zbavit se závislosti na ruském plynu a která mohou domácnostem snížit účty za energie.
Jiří Koželouh, energetický expert Hnutí DUHA, říká:
“Teď není prostor debatovat o nefunkčních řešeních, jako je prodlužování provozu uhelných elektráren někdy v příštím desetiletí či rušení emisních povolenek, které by přineslo jen nepatrné snížení ceny, ale zároveň by připravilo Českou republiku o stovky miliard na řešení problému, kterému čelíme – tedy závislosti na fosilních palivech. Je čas rázně zasáhnout do trhu s elektřinou, cíleně pomoci lidem ohroženým růstem cen a v dalším kroku umožnit domácnostem, obcím i firmám snižovat spotřebu a rozvíjet vlastní výrobu energie, aby snížily svoji závislosti na nevyzpytatelném trhu s energiemi.”
V českém kontextu se rovněž hovoří o zestátnění skupiny ČEZ, které by státu umožnilo větší kontrolu nad cenami elektrické energie. Tento návrh ovšem nepřináší rychlou úlevu ohledně vysokých cen elektřiny. Transformace společnosti ČEZ je kvůli enormnímu množství drobných akcionářů běh na dlouhou trať, jehož příprava si vyžádá delší dobu. Navíc v případě ČEZ ve 100% vlastnictví státu může hrozit odklad konce uhelných elektráren, který bude v budoucnu tlačit i ekonomika jejich provozu. Zestátněná společnost by mohla fungovat se ztrátou, podobně jako je tomu v případě OKD.